3 scénáře Dušana Hanáka

0:00
/
0:00

Přestože knižní rubrika se věnovala dnes trochu neliterárnímu tématu, u jedné konkrétní novinky se ještě nakonec zastavíme. Slovenský režisér Dušan Hanák vydal v českém nakladatelství Lika Klub Praha tři své filmové scénáře. Kniha je označena prostě a věcně: "3 scénáře". O jejím obsahu více příspěvek Viléma Faltýnka.

Slovenský filmový režisér Dušan Hanák,  foto: ČTK
Dušan Hanák patří k silné generaci československých filmařů 60. let. V roce 1965 absolvoval FAMU v Praze. Léta studií a jejich atmosféra ovlivnily, jak říká, celou jeho budoucí tvorbu. "Bylo to období liberalizace a všichni mladí filmaři toužili dostat do filmu skutečnou pravdu. A ta pravda se nedala vymyslet u psacího stolu. Proto jsem nepřemýšlel, jestli jsem nebo nejsem scénárista, ale chodil jsem za lidmi, vnímal jsem mnohé situace, vnímal jsem mnohé zajímavé lidi a to, jakým způsobem se projevují. A postupně jsem nasbíral velké množství materiálu. Takže když jsem si v tom období přečetl například velmi zajímavou existencialistickou povídku spisovatele Jana Johanidese, tak se mi zdálo velmi přirozené ten svým způsobem literární svět těch postav přizpůsobit tomu, jak já vidím lidi v konkrétním prostředí. Funkcionář, který se angažoval v 50. letech, to je hlavní postava filmu Třistadvacetdva. Ten film se, myslím, celkem vydařil, dostal, jako mnohé jiné československé filmy Velkou cenu v Mannheimu. U filmu Obrazy starého světa jsem se inspiroval fotografiemi výtvarníka Martina Martinčeka, který žil na Liptově a všímal si lidí na okraji společnosti, kteří byli velmi zajímaví a silní ve svém vnitřním světě. Byli to sice lidé na okraji civilizace, ale právě v období normalizace mě velmi uchvátili. Velmi mě facinovali tím, jak jsou harmoničtí, jak si vyřešili problémy, které mnozí z nás moderních lidí tak jednoduše vyřešit neumíme. Ten film, i když byl 17 let v trezoru, byl navzdory tomu promítaný na celém světě. Takže i tento scénář je v knížce. A třetí je film Růžové sny o cikánské problematice. Scénář jsem psal se spisovatelem Dušanem Duškem. Žili jsme v cikánských osadách a stýkali jsme se s lidmi ze západoslovenské dědiny, kteří do filmu i scénáře vnesli takový slovensko-moravský nebo moravsko-slovenský humor," vysvětluje Dušan Hanák.

Jiřina Tejkalová z nakladatelství Lika Klub Praha, které knihu ve spolupráci se Slovenským institutem vydalo, vysvětluje okolnosti přepisu filmu na stránky knihy: "Scénáře pro případ této knihy přepracoval. Přepracoval je do podoby, kterou údajně měly mít původně a z mnoha důvodů, ať už autocenzurních nebo cenzurních, došlo ve scénáři ke změnám, které on si nepřál. Umělecké slovo zůstává v podání těch nejlepších režisérů samozřejmě uměleckým slovem. Důkazem toho je vydávání scénářů Bergmannových, atd. Myslím si, že práce Dušana Hanáka a jeho spoluscénáristů patří do této kategorie kvalitní umělecké literatury."