"Zavřete oči, odcházím…"

07-08-2019

Kdo byl největší elegán meziválečného filmu, seladon s cylindrem a bílou šálou, který dokázal tak podmanivě říkat: „Zavřete oči, odcházím…“? To není těžká hádanka. Samozřejmě, Oldřich Nový. Právě tuto středu 7. srpna si připomínáme 120. výročí jeho narození.

Oldřich Nový, foto: archiv ČRoOldřich Nový, foto: archiv ČRo

Oldřich Nový s Adinou Mandlovou, foto: ČTOldřich Nový s Adinou Mandlovou, foto: ČT Oldřich Nový se narodil roku 1899 na pražském Žižkově a k divadlu jej přivedl jeho tatínek, který míval jako hasič službu při divadelních představeních. Než se však Oldřich stal hercem, vyučil se na tatínkovo přání sazečem. Bylo mu teprve devatenáct let, když dostal první divadelní angažmá v Ostravě. O rok později přešel do Brna a tam se během krátké doby vypracoval na šéfa operety. Opereta a hudební komedie se pak staly jeho nejvlastnějším žánrem i po návratu do Prahy. K těm nejslavnějším v jeho podání patřila Mam'zelle Nitouche.

Operety a hudební komedie, které Oldřich Nový uváděl ve svém Novém divadle, se dočkaly stovek repríz. Přesto ho dnes známe spíš z filmových rolí. Ty nejslavnější snímky, jako například Kristián, Eva tropí hlouposti, Dívka v modrém s Lídou Baarovou nebo Přítelkyně pana ministra s Adinou Mandlovou, vznikaly paradoxně během let nacistické okupace.

Oldřich Nový s manželkou a dcerouOldřich Nový s manželkou a dcerou Filmy s Oldřichem Novým měly tehdy statisícovou návštěvnost. Právě okupace se však pro populárního herce, zpěváka, scénáristu a režiséra stala dobou velmi těžkou. Jeho ženě Alici totiž kvůli jejímu židovskému původu hrozila deportace do koncentračního tábora. Oldřich Nový se s ní odmítl rozvést, a tím jí nejspíš zachránil život. Sám byl ovšem ke konci 2. světové války internován.

„Objevil se ve vlaku, který mířil do koncentračního tábora Ostenrode. A nikdo nepoznal, že tenhle vězeň je hvězda první velikosti. Tohle vyprávěl herec Jan Skopeček. Byl v tom vlaku taky. Měl vysoké horečky, tak mu Oldřich Nový dával nějaké prášky i svoji deku. A staral se o něj celou cestu.“

Oldřich Nový si zahrál jednu z hlavních rolí v Pytlákově schovanceOldřich Nový si zahrál jednu z hlavních rolí v Pytlákově schovance Takto na válečné útrapy Oldřicha Nového vzpomínala v archivním pořadu Českého rozhlasu dcera jeho dlouholetého divadelního kolegy Ference Futuristy. Po válce se Nový opět vrátil k divadlu i k filmu, natočil ještě například Pytlákovu schovanku, rok 1948 však přinesl do jeho hereckého působení další nucenou pauzu. Elegán ve smokingu, který v baru upíjí šampaňské a ženám galantně líbá ruce, se do údernických filmů opravdu nehodil. Zahrál si sice v několika takových rolích, nepůsobily ale zrovna přesvědčivě. Situaci nejlépe vystihuje poznámka slavného režiséra Maca Friče. Ten prý měl Novému při natáčení říct: "Jestli ty jednou řekneš na place Čest práci, tak nás oba zavřou!"

Koncem 50. let si Nový v Karlínském divadle zahrál v několika klasických operetách, skutečnou šancí na jeho návrat se ale stala až 60. léta. Z roku 1969 je jeho legendární role emeritního profesora společenského chování v Podskalského Světácích.

Oldřich Nový s Vlastimilem Brodským, Janem Libíčkem a Jiřím Sovákem ve filmu SvětáciOldřich Nový s Vlastimilem Brodským, Janem Libíčkem a Jiřím Sovákem ve filmu Světáci Brilantní scéna nenucené konverzace tří fasádníků v podání Jiřího Sováka, Vlastimila Brodského a Jana Libíčka je opravdu nezapomenutelná. Pak už si Oldřich Nový zahrál vlastně už jen v Landovského Hodinovém hoteliéru v Činoherním klubu nebo v Takové normální rodince. Herec, který těžce nesl, že stárne, se začal stahovat do ústraní. Poslední léta prožil v izolaci ve svém pražském bytě, kde trpěl častými depresemi a s návštěvami mluvil pouze přes zástěnu. Zemřel 15. března roku 1983.

Na závěr jsem z rozhlasového archivu vybrala ještě jednu unikátní nahrávku. Po smrti Oldřicha Nového na něj zavzpomínala herečka Nataša Gollová:

„Oldřich byl ohromnej. Víte, já nemůžu pořád věřit, že on to svoje odcházím myslel tentokrát vážně. Že opravdu odešel. On to vždycky říkal tak báječně, myslím, že to byla jeho nejtypičtější věta. On dovedl sám sebe shazovat. Sám ze sebe si dělal legraci. Já jsem uvažovala, co bylo pro něj specifické, a to bylo právě tohle: on si ze sebe jako z milovníka dělal legraci. A přitom to byl milovník, jaký se nerodí…“

07-08-2019