Zapomenutá malířka Růžena Zátková

Výstava v Císařské konírně Pražského hradu představuje originální dílo i zajímavý život české výtvarnice Růženy Zátkové. Doma je dnes naprosto neznámá. Jednak proto, že většinu života prožila mimo Čechy a jednak proto, že zemřela mladá v roce 1923. Přestože bývá označována za futuristku, nenechala se v tvorbě svazovat uměleckými směry a plynule přecházela od jednoho způsobu vyjádření k druhému, stejně jako chtěla uniknout z dobových konvencí v osobním životě.

Růžena Zátková na dobové fotografii a plastice, foto: ČTKRůžena Zátková na dobové fotografii a plastice, foto: ČTK Výstava poprvé představuje české veřejnosti Růženu Zátkovou - 88 let po její smrti. Pocházela ze známého průmyslnického rodu z jižních Čech. Když jí bylo patnáct, v roce 1901, rodina přesídlila do Prahy. Zde chodila společně se sestrou na hodiny k malíři Antonínu Slavíčkovi. Růžena studovala ale také hru na klavír u Vítězslava Nováka. Pokračuje kurátorka výstavy a dlouholetá badatelka v díle Zátkové Alena Pomajzlová:

"Studovala velmi krátce v Mnichově, malbou se intenzivněji zabývala její sestra Sláva Zátková-Tondrová, kterou znáte jako tradiční malířku. V roce 1910 se Růžena provdala za carského diplomata působícího v Římě Vasilije Chvoščinského a odjela do Itálie. To je vlastně jeden z prvních rozhodujících momentů, protože opustila české prostředí orientované na francouzskou moderní malbu a na kubismus. Seznámila se tam s primitivní malbou Meštroviče, postupně i s futuristy a s ruskou avantgardou."

Zátková se v Itálii seznámila s Filippem Marinettim, chorvatským naivním umělcem Meštrovičem, ruskou malířkou Natalii Gončarovovou a dalšími.

Foto: ČTKFoto: ČTK "Nutno říct, že se vyvázala z povinností manželky diplomata. Byla velmi svobodomyslná a vytvořila si kolem sebe jakýsi okruh umělců a tomu se velmi věnovala."

Při hostování ruského baletu v Itálii se seznámila také se Sergejem Prokofjevem a Igorem Stravinským. Ten pro ni stejně jako dříve český skladatel Novák napsal některé skladby.

"K Vítězslavu Novákovi chodila na hodiny klavíru, on se do ní zamiloval a jak uvádí v pamětech, napsal pro ni několik skladeb, které byly Růženou inspirovány. A Igor Stravinský, to jsou Čtyři rolnické zpěvy. Originál s věnováním se nedochoval, ale je tady na výstavě reprodukce otištěná v roce 1920 v časopise a je zřetelné, že to opravdu věnoval jí. V katalogu jsou potom otištěny dopisy, které si vyměňovali."

Jedním ze stěžejních děl Růženy Zátkové je socha Beranidlo. Protože bylo z křehkých materiálů jako sklo a papír, do dnešních dnů se nedochovalo. Alena Pomajzlová o této soše říká:

Beranidlo, foto: ČTKBeranidlo, foto: ČTK "Socha Beranidlo vznikla v roce 1916 a nic podobného v českém umění nemáme. Je to trochu na futuristických principech, trochu na základě velmi úzkého vztahu k přírodě, protože to jsou přírodní metafory, co tam použila: hluky, zvuky, bušení, vliv na prostředí."

Součástí výstavy je i novodobá rekonstrukce plastiky Beranidlo. Vytvořil ji sochař Michal Gabriel, který říká:

"Připadalo nám velmi zajímavé dělat rekonstrukci, ale protože původní socha byla z papíru a my jsme nemohli použít stejné materiály, protože nikdo nezná jejich barevnost, přesné použité materiály, jen jsme se o nich dohadovali, proto jsme se rozhodli pro tvarovou rekonstrukci. Že udržíme základní proporce a tvary, ale nebudou tam různá zborcení materiálů. A že použijeme metodu digitálního 3D tisku. Tudíž socha je vytvořena tak, že se jí lidské ruce nedotkly. (…) Na té soše jsou pro mě nejzajímavější proporční vztahy, tvary a srůst útvarů, který tam vznikl. Myslím, že je vidět, že ji zajímaly především tvary, a tak je složila do takového zvláštního pocitu."

Alena Pomajzlová dodává:

"To není typicky ženské umění. Plastika Beranidlo nebo materiálové práce... těch plastik udělala víc, ale nedochovaly se, ani k nim nejsou fotografie... tak to není typicky ženská práce, ona v podstatě pracovala jako muž."

Foto: ČTKFoto: ČTK Zátková v době své nemoci a ke konci života přilnula k víře a po první světové válce také k sociálnímu a levicovému smýšlení. Vytvořila mimo jiné kresby ze spiritistických seancí, ale také ilustrace k biblickému Životu krále Davida.

Zátková zemřela na tuberkulózu v roce 1923. V tom roce se měly z iniciativy Marinettiho konat její výstavy v Praze a v Berlíně, ale už k nim nedošlo. Růžena Zátková zemřela ve věku 39 let. Zanechala po sobě potomka a letošní výstavy na Pražském hradě se mohl zúčastnit i její vnuk.

Václav Beránek, vedoucí oddělení kultury Správy Pražského hradu, úvodem výstavy připomněl, že shromáždit reprezentativní přehled tvorby Růženy Zátkové bylo komplikovanější než obvykle:

"Nebylo to jednoduché, ta díla jsou vzácná, jsou rozesetá po světě a získat je pro tuto výstavu bylo v mnoha případech velmi obtížné, už proto, že to jsou někdy věci velmi křehké a transportu nepříliš nakloněné."

Na výstavě je možné vidět dochovaná díla ze soukromých sbírek z Říma, Milána a Londýna, většinou z rodin Marinettiů a Zátků. Dílo Zátkové je známo jen asi z jedné třetiny, říká kurátorka Pomajzlová:

"To se dohledává, jsou dva katalogy s názvy děl a z nich třetina buď je na fotografii nebo existuje. Ale dvě třetiny, o tom nikdo neví, buď je to zničené, ztracené nebo se to ještě najde, kdo ví."

Výstava potrvá do konce července. Pořádá ji Správa Pražského hradu a společnost Arbor vitae societas.