Století Medy Mládkové

13-06-2019

Životní jubileum Medy Mládkové, významné sběratelky, podporovatelky a propagátorky moderního umění a životního stylu připomene v Praze celá řada akcí.

MEDA - ambasadorka umění v Museu Kampa

Meda Mládková, foto: Alžběta Švarcová, archiv ČRoMeda Mládková, foto: Alžběta Švarcová, archiv ČRo Výstava představí život českých mecenášů v Americe a také jejich dům ve Washingtonu, který býval místem setkávání umělců a intelektuálů. Propojoval svět za železnou oponou se světem západním, a stal se tak salonem svobodného Československa. Umění, architektura, móda a design, to byla hlavní témata setkávání umělců. Americký dům Mládkových se tak stal jakýmsi předchůdcem současného Musea Kampa.

Skleněný šperk v Portheimce

Velká milovnice umění ráda nosila šperky, a nebyly to jen drahé kameny. Soutěž O šperk Musea skla Portheimka dává prostor sklářským výtvarníkům. Oceněny budou tři nejlepší návrhy a dalších sedm šperků by mělo být vystaveno na podzimní výstavě.

Kupka dvoreček

Foto: Nakladatelství AcademiaFoto: Nakladatelství Academia Jednou za čas se dům Mládkových měnil v otevřené muzeum, jindy fungoval jako neoficiální ambasáda pro české emigranty, jindy to bylo místo večírků. Mládkovi a jejich hosté si nasadili masky a bavili se obklopeni uměleckými díly. Atmosféru, která panovala na večírcích, mohou návštěvníci Musea zažít jeden večer v červenci, pokud budou převlečeni za umělce nebo umělecké dílo.

MEDA jako divadelní představení

Na motivy knihy Ondřeje Kundry "Můj úžasný život" napsala Daniela Šteruská hru s jednoduchým názvem MEDA. Jednoduché to ale rozhodně nebude pro představitelku hlavní role Tatianu Vilhelmovou, ani pro ostatní herce, kteří vytvářejí hned několik různých postav. "Pro herce je taková příležitost vždy zajímavá. Je složité dělat představení o konkrétním člověku nebo události a tady to představení ještě bude zaznamenávat celou historii paní Medy. Nechtěl bych to tak úplně nazývat, ale je svým způsobem takový divadelní dokument. A je to o to horší, protože paní Meda toho zažila tolik, že by to vydalo na třeba deset představení“, říká herec Václav Krátký, který alternuje Dana Švába v roli pana Mládka.

Veronika Arichteva tvrdí, že trochu bojuje s choreografií, ale jak se o ní ví, cit pro tanec má úžasný. Nad nabídkou vstoupit do projektu dlouho neváhala. " Já jsem byla hrozně nadšená, protože si myslím, že ač Medu Mládkovou všichni znají, tak ji ale neznají tak detailně. Vědí, že je sběratelkou umění, její spojení s Kupkou a Museem Kampa, ale ani já jsem o Medě Mládkové nevěděla tolik věcí jako po přečtení scénáře a knihy. Myslím, že to je důležité, aby se tu její odkaz promítl a aby i mladí lidé se k tomu nějak víc dostali a uvědomili si, co je vlastně pro tu zemi důležité dělat."

Jak je to s tou pohybovou částí? Paní Meda byla tanečnice. Jak to zvládáte?

"To je pro mne trochu horší. Já tam naštěstí hraji jednou tanečnici a jednou kamarádku nebo spolupracovnici, která s ní taky tančila. Já jsem na tom s pohybem trochu hůř, mně to všechno trošku déle trvá, vždycky se snažím to někde trošku ošulit, ale ono to v tom swingu a stepu vůbec nejde, to má jasně daná pravidla. Pokud to člověk nedělá celý život nebo to nedělá dlouho, tak se to nedokážu zas tak úplně rychle naučit. Ale člověk se má celý život učit něco nového, tak si alespoň říkám, že budu hrát tanečnici. Ne že budu tanečnice."

Meda Mládková žila od roku 1948 v exilu. Zapojila se do redakční práce v politicky orientovaném časopisu československých exulantů Skutečnost. S manželem ekonomem Janem Viktorem Mládkem pobývala v Paříži i Washingtonu. Mezi jejich přátele a známé patřili manželé Peroutkovi a Brzezinští, Henry Kissinger, George Soros nebo Madeleine Albrightová. Meda Mládková vedla společenský salón, do kterého zvala nejrůznější výtvarníky. Pro získání některých děl neváhali manželé Mládkovi podstoupit osobní oběti. Kvůli nákupu jednoho z klíčových děl Františka Kupky Katedrála prodali svůj dům v Georgetownu. Po roce 1989 se zapojila do politického i společenského života v Česku.

Kateřina Steinerová, foto: ČTKateřina Steinerová, foto: ČT Čas po zkoušce si na rozhovor udělala také herečka, choreografka a tanečnice Kateřina Steinerová.

"Oslovila mne produkce, abych udělala choreografie, takže první schůzky se nesly v tomhle duchu. Řešili jsme stepařské a swingové choreografie, co by se tam mělo odehrát z života Medy Mládkové. Pak asi po dalších dvou měsících jsem byla oslovena, jestli bych mohla alternovat s Veronikou Arichtevou, takže nakonec jsem v tom projektu zainteresovaná i jako herečka, ideální kombinace."

Meda Mládková začínala jako tanečnice, ne všichni to o ní věděli. Vy tančíte od dětství, nespojuje vás to tak trochu s osudem Medy?

"Já myslím, že to všechny nás, co jsme v tom projektu zainteresováni, nutí přemýšlet, jakou vůbec máme představu o tom, jak prožijeme svůj život. Protože Meda Mládková, tak jak ji známe my, to co dokázala. Vybojovala Sovovy Mlýny, vybojovala Werichovu vilu. To všechno v době, nebo v jejích letech, ve kterých my se většinou vidíme někde v domově důchodců nebo někde na chaloupce. Už pomalu jenom, že si budeme vařit kafe a koukat jak létají ptáci na zahradě. Takže pro nás, podle mne pro všechny, je Meda Mládková velkým vzorem v té aktivitě, v té obrovské vůli a v té vytrvalosti."

Hudba a pohyb je vlastně zdroj dobré kondice, myslíte si, že to pomohlo Medě Mládkové se dostat až do toho vysokého věku, kdy je schopna těchto aktivit?

Meda Mládková se svým manželem, foto: archiv Musea KampaMeda Mládková se svým manželem, foto: archiv Musea Kampa " Já myslím, že ano. Dneska už jsou poměrně rozsáhlé studie o tom, jak tanec a pohyb, zpívání a všechny tyhle aktivity spojené s hudbou a pohybem, velmi pomáhají na regeneraci mozku. Na správné prokrvování a vlastně na udržení takového toho životního elánu, toho spiritu. Ona si i zpívala… tak určitě si myslím, že to hraje roli a věřím tomu, že jí to hodně pomohlo, aby se dožila tak vysokého věku."

Tohle představení je trochu zvláštní. Je to o životě toho člověka. Hledáte nějaké další zdroje, abyste věděli, jak k tomu přistoupit?

" Snažíme se čerpat z dokumentů, které byly o Medě Mládkové vytvořeny. Čerpáme z těch znalostí, co víme vůbec o té době, kterou zrovna znázorňujeme. Fikce je tam pomálu, jestli vůbec nějaká. Jenomže ta plocha, kterou my máme, ty podmínky, že je to divadelní hra, není to film. Nemůžete si pomáhat žádným trikem, žádným extrémně rychlým zestárnutím nebo změnou postav. Nás je tam relativně málo herců, tak to je ten největší úkol, aby vlastně se divák vyznal, kdo je před ním. Jaká postava, co hraje, aby se orientoval v tom ději. Ale je velmi náročné vybrat nejdůležitější momenty ze života Medy Mládkové. Samozřejmě jsou tam stěžejní, které nemohou chybět. Pak se ale prostě musí volit mezi tím, co se tam ještě vejde, a co už tam opravdu nemůže být."

Meda Mládková jako tanečnice, foto: Soukromý archiv Medy Mládkové Meda Mládková jako tanečnice, foto: Soukromý archiv Medy Mládkové Paní Mládková - je to pro ni překvapení nebo se toho nějakým způsobem účastní?

" Ví o tom, dokonce zapůjčila i kostýmy a šperky na focení. Souhlasila s tím, aby se tenhle projekt uskutečnil."

Většinu života prožila Meda Mládková v zahraničí, takže předpokládám, že ve hře asi bude část, která se týká Francie a pak část, která se týká Ameriky?

"Teď neřeknu, jak velká plocha se odehrává v jednotlivých zemích. Určitě to začíná tady v domovině. Protože my musíme divákům říct, kde vlastně vzniklo to její vlastenectví. A to je nutné povyprávět ten rodinný příběh. My většinou víme přesně, že tancovala ve Francii, že působila v Ženevě, pak byla v Litvě a tak dále, ale to by pořád nevysvětlovalo to vlastenectví. Takže je tam velká část tomu úplnému teenagerskému období věnovaná a je tam ten přerod přes těch dvacet let, kdy se začala víc stěhovat, víc jezdila po Evropě a utíkala před válkou. Potom samozřejmě Amerika a návrat zpátky do Československa."

V Americe dům Mládků sloužil k tomu, aby se tam mohli objevit umělci tady z té strany, když se dřív ještě moc jezdit nemohlo. Ona se velmi zasloužila o to, aby se to umění dostalo do Ameriky. Máte to v té hře?

" Určitě. Celý ten vztah s Janem Mládkem je na tom vybudovaný. Hlavně Meda se snažila sesbírat nejen díla od Kupky, ale opravdu se věnovala československým umělcům a chtěla, aby měli prostor ve světě. Aby se ve světě o nich dozvědělo více a více lidí, aby mohli být uznáváni jako významní umělci."

Paní Meda prý nerada vzpomíná, ale hra MEDA bude o vzpomínkách. O vzpomínkách inspirativní ženy, která si i ve vysokém věku dokázala plnit své sny a přání. Diváci se mohou těšit na večery s příběhem paní Medy na nádvoří Musea Kampa od 24. června. Závěrečné představení je naplánované přímo na den stých narozenin Medy Mládkové, na 8.září.

Nadace Jana a Medy Mládkových byla založena paní Medou před dvaceti lety. Vznikla na památku manžela Jana Viktora Mládka a také jako připomenutí jejich společných cílů. Na začátku jejich sbírky to byly především vlastenecké pohnutky, které je vedly k podpoře českých umělců. Za svůj společný život nashromáždili celou řadu uměleckých děl, včetně největší soukromé sbírky Františka Kupky, které se nakonec podařilo umístit v bývalých Sovových mlýnech. Dříve zchátralý objekt se díky snaze paní Medy přeměnil na Museum Kampa.

13-06-2019