S Ladislavem Snopkem o nové galerii v Lucerně

16-12-2015

Ladislav Snopko byl porevolučním slovenským ministrem kultury, nyní pracuje jako publicista, dramaturg a také má na starosti rozvoj pražského Paláce Lucerna. Z jeho popudu vznikla galerie Lucerna, kterou představuje v následujícím rozhovoru.

Ladislav Snopko, foto: Pavol Frešo / CC BY 2.0Ladislav Snopko, foto: Pavol Frešo / CC BY 2.0 Co bylo impulsem k založení galerie Lucerna?

Lucernu konečně spravuje jeden majitel a i z toho důvodu vznikla nová instituce Palác Lucerna, která se zabývá rozvojem Lucerny do budoucna. Lucerna je známá jako centrum hudby a filmu. Uvědomil jsem si, že by ještě mohla pokrývat další oblasti, jako např. výtvarné umění nebo literaturu. Galerie výtvarného umění vznikla, když jsme hledali koncept pro využití prostor v 1. patře nad pasáží, kde dřív býval módní salón Fejková. Tento prostor byl zrekonstruován a díky spolupráci s jedním z největších bouřliváků české architektury Martinem Rajnišem dostal novou podobu, která ho umožňuje velmi variabilně využívat.

První a stále probíhající výstava se jmenuje Sonberk všemi smysly - víno, architektura, výtvarné umění. Proč toto spojení?

Foto: Miroslav KrupičkaFoto: Miroslav Krupička Galerie je víceúčelová a tak jsem se rozhodl spojit víc atributů současné euro-americké kultury současnosti, mezi které patří architektura, výtvarné umění a víno. Lidé už přestali pít víno kvůli tomu, aby se opili. Pijí ho hlavně kvůli tomu, aby si užili dobrou chuť. Umění začali sbírat nejenom kvůli tomu, aby si nad gauč zavěsili nějakou romantickou krajinu, ale aby porozuměli tomu, co o současném světě říká. No a výtvarné umění a výroba vína potřebují dobrou architekturu. Na prvním místě našeho zájmu byl vinařský dům Sonberk u Hustopečí na Moravě. Portfolio majitelů Sonberku obsahuje i První investiční skupinu ze Slovenska. Je to první soukromý subjekt, který založil uměleckou sbírku už v roce 1992. Od počátku se věnuje hlavně současnému výtvarnému umění a zejména neoficiální výtvarné scéně 70. a 80. let minulého století. Dali jsme tedy dohromady atribut vína s výtvarným uměním. Pak jsme si uvědomili, že tam je architektura od Josefa Pleskota, který navrhoval vinařský dům Sonberk. Proto víno, umění a architektura a výstava Sonberk všemi smysly.

Na výstavě je několik současných slovenských umělců. Můžete nám je představit?

Július Koller, Mnoho otazníků, 1969, foto: Miroslav KrupičkaJúlius Koller, Mnoho otazníků, 1969, foto: Miroslav Krupička Jsou tam jména, která patří na špici současného světového výtvarného umění. Například Jana Želibská, která od 60. let vytváří objekty a video art. Je zastoupena v kolekci světového pop artu, která putuje po významných amerických městech, nyní je v Tate Modern v Londýně. Jozef Jankovič je jeden z nejvýznamnějších sochařů, v minulém režimu byl zakázaný. Jeho sochu Obete varujú z areálu Muzea Slovenského národního povstání v Banské Bystrici odstranili, i když je to jedna z nejvýznamnějších monumentálních soch ve střední Evropě. Jeho sochu najdete například v Paříži ve čtvrti La Défense. Je tu i Július Koller, autor, který už nežije, i když nebyl tak starý. Ten je součástí stálé kolekce Tate Modern v Londýně. Pak je tam Mária Bartusová, Milan Dobeš nebo Alex Mlynárčik, jediný organický člen skupiny Pierra Restanyho Noví realisté.

Výstava trvá do začátku roku 2016. Už víte, co bude následovat? Jaká je vaše výstavní dramaturgie?

Marián Čunderlík, Archaická figura, 1960, foto: Miroslav KrupičkaMarián Čunderlík, Archaická figura, 1960, foto: Miroslav Krupička Budeme se držet tohoto typu výstav. Na rok 2016 chystáme výstavu z portfolia Vladimíra Železného, který spravuje vinný dům Tanzberg a má skvělou sbírku českého moderního a současného výtvarného umění. Dále by tu měla být expozice ze sbírky slovenského vinařství Elesko, což je jeden z nejmodernějších vinařských domů v Evropě. Jejich sbírka obsahuje velkou kolekci Andy Warhola a další současné výtvarníky. Na leden 2016 připravujeme výstavu výtvarníků z okruhu blízkého skupině Rafani. A chystáme také výstavu k nedožitým osmdesátinám Václava Havla. Měla by to být kolekce děl, která mu autoři věnovali k jeho kulatým narozeninám – šedesátinám a sedmdesátinám.

Jste také iniciátorem projektu XXL pohledů na současné slovenské výtvarné umění, v rámci kterého v Česku představujete slovenské autory. V jaké fázi je teď tento projekt?

Milan Paštéka, Spirála III, 1995, foto: Miroslav KrupičkaMilan Paštéka, Spirála III, 1995, foto: Miroslav Krupička Tento záměr vychází z mé orientace na výtvarné umění. Slovenské umění v 60. letech nabralo silný mezinárodní rozměr a vznikla řada dobrých autorů a s nimi i dobrých teoretiků. Uvědomil jsem si, že prezentovat je ve dvojici autor plus teoretik je nejlepším způsobem, jak slovenskou scénu zmapovat. Nejde jen o teoretiky slovenské, ale i české, maďarské, francouzské… První kapitola projektu vyústí 21. června 2016 velikou výstavou ve středočeské galerii GASK, která je partnerem projektu. Při té příležitosti vyjde obsažná kniha, kde bude představeno 45 těchto dvojic všech generací a všech výtvarných směrů. Část projektu, týkající se videoartu, bude prezentována v galerii Lucerna. Nyní jednáme o tom, že celá výstava by pak pokračovala v Bruselu. Tím projekt v žádném případě nekončí. Budeme představovat další a zejména mladé autory.

Miloš Urbásek, Pocta Kupeckému, 1965, foto: Miroslav KrupičkaMiloš Urbásek, Pocta Kupeckému, 1965, foto: Miroslav Krupička Dvě z těchto dvojic jsou dvě právě vystaveny v galerii GASK v Kutné Hoře…

Ano, je to Alex Mlynárčik pohledem teoretika Pierra Restanyho, který už nežije, ale o Mlynárčikovi napsal knihu. Mlynárčik je zástupcem té ošlehané generace 60. až 80. let. A tím druhým je příslušník mladé generace a v pražském prostředí známý Marek Kvetan. Jeho dílo představuje kunzhistorička Alena Vrbanová, bývalá ředitelka Středoslovenské galerie v Banské Bystrici.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí do nového roku.

16-12-2015