Neoklasik Viktor Kalabis, mezi skladbou a rozhlasem

Na konci minulého týdne zemřel Viktor Kalabis řazený mezi nejvýznamnější české hudební skladatele druhé poloviny 20. století. Od padesátých let se výrazně podílel na formování českého hudebního života jako tvůrce i jako organizátor, byl též hudebním dramaturgem v rozhlase.

Kalabis: "Za prvé vidím to poslání v tom, že hudba baví posluchače. A hudba také nám zprostředkovává poznání o té odvrácené straně života, kterou nepoznáváme denně, poznáváme život z jiné stránky, z intuitivní stránky. Poznání intuitivní, nikoli analytické a my vnímáme život jako celek. To umožňuje umění a hudba zvláště. protože je svým způsobem abstraktní a umožňuje nám poznávat věci najednou, v celku."

Skladatel Viktor Kalbis studoval u profesorů Řídkého a Hlobila, kromě skladby se věnoval také dirigování a sbormistrování. Po studiích nastoupil jako pedagog na AMU, ale po několika měsících byl propuštěn jako "živel, který zrazuje dělnické kádry od politické práce." Tehdy mu poskytl zázemí Československý rozhlas, kam nastoupil jako hudební dramaturg.

"Já jsem přišel do rozhlasu na začátku 60. let a Viktor Kalabis už tam byl asi o pět let dříve. Pracoval v hudební redakci pro děti a mládež. To bylo takové zvláštní oddělení, ke kterému taky patřil dětský pěvecký sbor. On byl jeho dramaturgem a současně hudebním režisérem. My jsme byli taková parta, která se dobře snášela, nehádali jsme se a spíš jsme se snažili něco vymýšlet. Například jsme nechodili do závodní jídelny, nosili jsme si obědy do redakce, tam jsme si je vždycky v poledne rozložili a děly se tam velké debaty. Tam se vymýšlel jednak program dětského sboru, Kalabis do jeho dramaturgie přinesl mnoho nových věcí. Tradiční zpievanky nahrazoval postupně soudobou tvorbou, přivedl do rozhlasu své vrstevníky Otmara Máchu, Petra Ebena, Ilju Hurníka, takže tam Kalabis prosadil řadu soudobých novinek,"

říká Vratislav Beránek, Kalabisův tehdejší kolega. V rozhlase Kalabis inicioval vznik soutěže, která se koná dodnes - Concertino Praga.

Jaká byla ale vlastní Kalabisova tvorba? Oběma svými učiteli byl orientován neoklasicky, což odpovídalo i jeho přirozenému muzikantství. Kalabis byl autorem především instrumentální hudby, skládal symfonie, smyčcové kvartety, koncertantní skladby. Vznikaly jak ze spontánní tvůrčí vůle, tak na objednávku uznávaných jednotlivců, institucí a orchestrů.

Kalabis nepatřil k oponentům režimu, takže mohl v roce 1983 vzniknou i tento rozhlasový portrét k životnímu jubileu, z něhož jsme slyšeli ukázku. Také když v roce 1972 odcházel z rozhlasu, nebylo to z politických důvodů. Vratislav Beránek vysvětlil:

"protože se chtěl věnovat kompozici. I když byl zaměstnán v rozhlase, svou skladatelskou dráhu neopustil, naopak mu to rozhlasové působení přinášelo různé podněty a skladbě se věnoval soustavně."

Od toho roku byl tedy Kalabis ve svobodném povolání. Své hlavní vzory nacházel v Bartókovi, Janáčkovi a především v Martinů.

"Martinů si velice oblíbil - konečně on byl taky dlouhá léta předsedou Nadace Bohuslava Martinů - kde cítil velkou duševní spřízněnost. Jeho hudba je velice moderní, rafinovaná, a přitom vysoce česká. Ty české intonace v tom pořád slyšíte. A to byl jeho svět, toho on si velice vážil. Samozřejmě Martinů nebo Janáček se nedají kopírovat. Ale spíš ty duchovní ohlasy, které to přináší, Martinů, člověk, který žil v dalekém světě, a přitom byl pořád doma v té Poličce, to na něj určitě působilo."

A co pokládal ve své tvorbě za nejpodstatnější sám Kalabis?

"Když se někdo ptá, co mě nejvíc vyjadřuje, tak je to nejspíš ta forma, která také umožňuje pojmout největší část člověka. To bývají symfonie, orchestrální koncerty, nebo to mohou být smyčcová kvarteta, která umožňují ten filosofický pohled na život."