Německé divadlo míří do Prahy

01-11-2006

Podzimní pražský festival německého divadla se mezi divadelními fandy velmi dobře zapsal. Za několik dní začíná jedenáctý ročník a jemu věnujeme dnešní kulturní rubriku. Do studia přišel host, který může o festivalu promluvit nejpovolaněji, Jitka Jílková.

Naším hostem ve studiu je Jitka Jílková, ředitelka Pražského divadelního festivalu německého jazyka. Musel jsem si ten název napsat, abych nepřehodil pořadí těch slov. Zní ten složitý název lépe v němčině?

"Bohužel nepříliš lépe. My s tím názvem nějak nejsme spokojeni, on vznikl ve velkém časovém presu, protože když se chystal druhý ročník festivalu, tak se došlo k několika převratným změnám a my jsme ho museli rychle přejmenovat. původně to bylo německé divadlo v Praze, Deutsches Theater Prag, ale protože ten název byl patentovaný a nesměli jsme použít ani několik jeho dalších variant, tak jsme se nakonec propracovali tady k tomu neuvěřitelně dlouhému názvu, který jsem bohužel vymyslela dokonce já, a my jsme doufali, že nás časem napadne nějaká lepší varianta a že ho potom rychle přejmenujeme, no a ona nás nenapadla."

Nicméně se vžil, a obsah je samozřejmě podstatnější. proč právě německé země? Co je kromě jazyka spojuje dalšího, jestli je něco takového?

"No on je spojuje právě hlavně ten jazyk a to, že oni si všichni navzájem rozumí, že mezi nimi není žádná jazyková bariéra, způsobuje, že všemožní divadelní tvůrci v tomto německojazyčném prostoru můžou všemožně pendlovat z jednoho divadla do druhého, což taky velmi úspěšně činí."

Festival vstupuje do druhého desetiletí, letošní ročník je jedenáctý. Jak se od svých začátků proměnil?

"Zpočátku byla taková konstrukce, že budeme hrát pokud možno ve Vinohradském divadle, čtyři velké inscenace, a mezi nimi, když se bude stavět scéna pro to další, nějaké malé sólové vystoupení pokud možno na předscéně. Protože ale ty inscenace vyžadují nejrůznější divadelní prostory, buď komorní, nebo naopak ještě větší jeviště, než mají Vinohrady, nebo potřebují třeba velikou točnu, tak jsme časem museli vyhledávat divadla, kde by bylo možné uspokojit i tyto technické požadavky. To že ten festival teď působí možná trochu pestřeji, rozmanitěji, je dáno tím, že my chceme ukazovat všechny směry, které nám připadají v tom německy mluvicím prostoru zajímavé."

U začátku festivalu stál Pavel Kohout. Podílí se i nadále na jeho přípravě?

"Samozřejmě, on je člen vedení festivalu a my s ním konzultujeme velmi rádi a ochotně, co se dá, a myslím, že je nám spolu dobře."

Letos festival nabídne 9 inscenací a 3 autorská čtení a z těch devíti hned tři vznikly podle Shakesperových textů. Proč právě Shakespeare? Je v tom nějaký zvláštní záměr?

"On se nám ten záměr většinou vyvrbí, až když se ta dramaturgie začíná dávat konkrétněji dohromady, a my jsme letos v žádném případě nemohli vynechat inscenaci Shakesparova Macbetha z düsseldorfské činohry. Prototože to je inscenace, která získala nejrůznější různá ocenění a Jürgen Gosch je naprostá hvězda mezi režiséry... on má zajímavý životní příběh, pochází z Východního Německa, potom se velmi proslavil v Západním Německu, pak na několik let upadl ve velké zapomnění a teď se s naprostou slávou vrací na všemožné německy hrající scény. A my už jsme dlouho hledali, jakou jeho inscenaci pozvat a ten Düsseldorf z uplynulé sezóny byl největší trhák. Tudíž ani nepřipadá v úvahu, že bychom ho vynechali. A když už máme takového razantního, brutálního Macbetha, tak velice rádi ukážeme i jiné pohledy na Shakespeara, přivezeme velmi komunikativního, komorního Othela z Curychu a nebo právě zase máme možnost ukázat, jak Shakespeare ovlivňuje současné autory, protože německý dramatik Botho Strauss napsal na motivy Tita Andronica hru Zhanobení, kterou budeme uvádět velmi rádi ve Vinohradském divadle."

Festivalová představení se už tradičně setkávají s velkým zájmem publika. Čím si to vysvětlujete? Je něco specifického v německém divadle, co na Čechy působí víc než jiné kultury? A nebo to je prostě nějaká tradice českoněmeckých vztahů?

"Na té tradici českoněmeckých vztahů byl vznik festivalu založen, ale já myslím, že ta tradice sama o sobě by nestačila. Já taky pozoruji u mladšího publika určitou zvědavost na to, co se vlastně v těch německy mluvících zemích odehrává a jak se to v divadle odráží. A já si myslím, že je ale ještě jeden aspekt, bez kterého by ten zájem nikdy nemohl být tak veliký, a to že je tedy veliká kvalita divadla a naprostá poctivost divadelní práce a oddanost autoru a režisérovi."

Myslíte, že to, že přivážíte přední německé inscenace do Čech už jedenáctým rokem, že to má nějaký vliv na divadlo, které se dělá tady u nás doma v Čechách?

"Ono to tak chvilkami vypadá a zřejmě to tak opravdu i je. Takové věci se samozřejmě dají velice těžko měřit, ale jednu pomůcku nebo metodu bychom přece jenom měli. My jsme letos už po páté vypsali cenu Max za nejlepší inscenaci německy psaného divadelního textu vzniklého po roce 1900, to je skoro stejně dlouhá definice jako název festivalu, a letos jsme mohli vybírat asi z 15 inscenací..."

A to jsou inscenace domácí?

"...to jsou inscenace vzniklé na českých scénách. Takže si myslím, že z toho vyplývá, že zájem o německy psanou dramatiku se se zvýšil a my si myslíme, že jsme k tomu určitou měrou taky přispěli."

Foto: www.theater.cz

01-11-2006