Největší ocenění písničkáře je, když si jeho melodie a texty lidé broukají, říká Jarda Svoboda z Trabandu

Česká kapela Traband už třetím rokem oslňuje publikum ve Francii, Německu, Rakousku a v mnoha dalších zemích. Nejčastěji je zaslechnete na mezinárodních festivalech takzvané wolrd music. A to i když sami o sobě tvrdí, že world music vlastně nehrají.

V Čechách skupinu Traband hudební publicisté charakterizují jako typický hospodský "šraml" s rockovým drivem. Jarda Svoboda - klarinetista, harmonikář, kytarista a především autor textů i melodií kapely, říká, že šraml je jen nálepka zvenčí, jemu se více líbí označení "dechno".

"Nálepku šraml nám dali lidé zvenčí. My sami říkáme, že hrajeme dechno. Šraml je muzika, která nemá ambice být přesná, být do puntíku vycizelovaná, být sterilně správně zahraná, vždycky je tam prvek náhody a neumětelství."

Když jsi mluvil o textech a melodiích Trabandu, zmínil jsi vliv lidové muziky, Mohl by jsi říci, co pro tebe lidová muzika znamená?

"Lidovka je základ, protože co si nejvíc může přát člověk, který složí písničku, než aby zlidověla, hrála se po hospodách, aby šla zahrát jen tak s kytarou. Zahulákat si jí, zazpívat u stolu, zapískat ráno při holení, to je pro mě lidová písnička. To, co ti vytane na mysl, když si vzpomeneš jen tak na nějaký úryvek. Vzato folkloristicky, tak mě ovlivňuje spousta věcí, z kterých cítím nějaký prazáklad. To je lidová muzika v různých podobách. Je to každý folklór, ze kterého cítím něco živočišného, bytelného."

Traband je kapela, která často hraje nejen na českých pódiích, ale i v zahraničí. To se každému nepoštěstí.

"Myslím si, že je tady mnoho kapel, kteří úspěch v zahraničí mají nebo mohou mít. Je tu mnoho kapel, kteří dělají muziku podobně jako my, prostě se nesnaží kopírovat nějaké zahraniční vlivy. Jen je vstřebávají, zpracovávají si je po svém. To je pro zahraničí zajímavé. Ne to, co hrají jejich kapely a častokrát lépe, ale chtějí slyšet něco takzvaně exotického. Nebo slyšet, jak se to dělá jinde."

Jak reagují posluchači na muziku Trabandu, když nerozumí českému textu?

"No jak kde. Francouzi se chytají hned po prvních taktech, křepčejí, zpívají, radují se. Někdy tomu českému textu rozumí tak, že si ho převádějí foneticky po svém. Třeba když zpíváme Mámo, mámo, mámo, ... málo, málo, málo času zbývá ..., tak v Avionu byl takový chlápek, který na celé shromáždění pokřikoval překlad, co ho zrovna napadlo, co mu ty slova asociovaly, přestože neznal jediné slovo česky. Česká slova foneticky něco připomínají například málo jim zní jako nemocný (malod), mámo je zase mezinárodní slovo, takže on si zpíval nějaký svůj překlad, se kterým na místě sklízel obrovský úspěch."

Co chce vlastně Traband svojí hudbou sdělit lidem? Máš nějakou myšlenku, která tvojí hudbu provází?

"Něco jako mým národům? (smích) Byl bych rád, aby se o Trabandu moc nemluvilo, ale hráli se jeho písničky. Nejvyšší meta každého písničkáře je udělat písničku, která zlidoví, odrhuje se u táboráků nebo v hospodě. Stačila by mi jedna taková, která by se hrála."

Jednu takovou znám. Zpíváš v ní Člověk je sám, zoufale sám, člověk je člun po moři hnán ...

"Moc bych o ní nechtěl mluvit, je to dost osobní. Je to písnička o mém rozvodu, o ztrátě jistoty, o ztrátě pevné půdy pod nohama, o člověku, jehož vírou je otřeseno..."