Mlýnské kolo Hany Hegerové

06-04-2011

Hana Hegerová patří ke stálicím české populární hudby. Je představitelkou toho druhu písně, kterému se v Čechách říká šanson a míní se tím píseň s hlubším sdělením a autorským osobnostním podáním. Loni Hana Hegerová vydala novou desku s názvem Mlýnské kolo v srdci mém, na které představuje francouzské písně s českými a slovenskými texty. Je přesvědčena, že je to její poslední deska.

Hana HegerováHana Hegerová Slovenská herečka Carmen Farkašová přišla do Prahy v roce 1958. Brzy našla cestu do Semaforu a tady začala zpívat. V roce 1963 si zahrála po boku Rudolfa Hrušínského v Kachyňově filmu Naděje.

"Když jsem přijela sem do Prahy, natočila jsem Naději. Ten film byl docela dobrý, točit s panem Hrušínským byla pohádka. On mi vždycky velmi poctivě nahrál. Já jsem se té spolupráce strašně bála. Zbožňovala jsem ho jako umělce, a pak i jako člověka, když jsem ho mohla poznat blíže. byl báječný. Takže mi bylo trošku líto, že mě jako herečku víc neobsazují."

Přestože Semafor je hudební divadlo, Carmen Farkašová - tehdy už Hana Hegerová - po pěvecké kariéře netoužila.

"Víte, to je taková story, kterou můj vnuk nenávidí: já jsem začala zpívat kvůli uhlí. Já jsem netoužila být zpěvačkou, vůbec jsem si nedovedla představit, že bude někde na plakátě jenom mé jméno a na něj se někdo přijde podívat, co ta paní tam vyvádí. Ale tak se to stalo. Dneska vidíte, jak ti mladí se hlásí do konkurzů, aby byli zpěváci, a sláva a peníze. Já jsem jenom potřebovala to uhlí a vysavač a nedej bůh dokonce lednici. Tak to je moje cesta ke zpívání. A pak to Janek Roháč rozhodl, že u zpívání zůstanu."

Hana HegerováHana Hegerová Z herectví zřejmě pramení přístup Hany Hegerové k písni. Chápe ji jako způsob sdělení - a tím se dotýká podstaty tzv. šansonu. S písněmi se sžívá a trvá mnohdy i celé roky, než ke konkrétní písni najde svoji cestu. Její dlouho očekávané album Mlýnské kolo v srdci mém vznikalo dvacet tři let. Texty ležely v šuplíku a čekaly:

"Když jsem ty texty dostala, přečetla jsem si je a věděla jsem, jaké jsou kvality, a dala jsem to do šuplíku. Pak život běžel dál a pak jsem věděla, že teď je ten čas."

Letos Hegerová oslaví osmdesátiny a žádnou další desku už nechystá. Snad jen jednu novou píseň. Směřuje ji k textařce Jiřině Fikejzové.

"Našla jsem ještě jeden francouzský šanson, který bych ráda nazpívala, a kdo by to uměl krásně přeložit a přebásnit, je Jiřina. A tak jsem si myslela, že když ona říká, že už nikdy a já taky říkám nikdy, že bychom ta dvě nikdy mohly dát dohromady a přece jen tu jednu jedinou písničku natočit. Ale nevím, nevím, jak se rozhodne."

Hana HegerováHana Hegerová Zpívat ale nepřestává, nadále jezdí za diváky a vystupuje koncertně. Hana Hegerová je pověstná tím, že se na koncerty intenzivně připravuje.

"Já jsem vždycky už čtyři hodiny před koncertem v budově a připravuji se na to, že já budu na jevišti dávat, jinak se tenhle žánr dělat pořádně nedá. Tam se musíte postavit za každé slovo a každý pocit. To nejde ošulit, to by publikum cítilo. Taky po každém koncertu mám dva dny volno, protože jsem dost, dost vyčerpaná."

O desku Mlýnské kolo v srdci mém je mimořádný zájem. Brzy se dočkala druhého vydání, které je doplněné o DVD s dokumentem o natáčení desky nazvaný Mlýnské kolo Hany Hegerové a hraným filmem Jakuba Koháka Kde lampy bloudí. Zde se Hegerová po desetiletích vrátila k herecké profesi.

"Jakub Kohák je můj kmotřenec, já jsem jeho kmotra. Jemu jsem řekla, že pro něj kdykoliv cokoliv a nebudu přemýšlet proč. Když mi řekne, že se mám postavit na hlavu a odrážet se ušima, že to udělám, a nebudu se ptát proč. A on si vymyslel takovou prapodivnou story a já jsem řekla: dobře, slíbila jsem ti to a jdu do toho. Poslouchala jsem režiséra a když mi řekl půjdeš tam a tam, tak jsem se nezeptala proč. A to mě bavilo, ano bavilo."

Většina textů na desce Mlýnské kolo je věnovaná ohlížení, stáří a smrti.

"Já na smrt samozřejmě myslím, jsem zralá osmdesátiletá paní, takže na to musím myslet. A mám to štěstí, že jsem rozumná, že se jí nebojím. Jenom bych nechtěla umírat v bolestech, že. Ale přijde to, to je samozřejmé."

Desku ani rok po vydání ještě neslyšela. A poslouchat ji nehodlá.

"Já jsem to CD neslyšela, slyšela jsem jenom to, co jsme přímo nahrávali. Pak se dělají dotáčky, ty smyčce například. Já se nemůžu poslouchat, trpím u toho, proto říkám, že mám ráda koncerty, ne ta studia, protože vždycky vidím jenom chyby. Tak pro jistotu jsem to CD neslyšela, abych byla klidnější."

06-04-2011