Grafiky s pornografickou tématikou Toyen většinou podepisovala jako T nebo XX

Nejslavnější představitelka české avantgardy minulého století Toyen, méně známá pod občanským jménem Marie Čermínová, dodnes provokuje svými pornografickými grafikami. Přitom zájem o její díla je obrovský. Před čtyřmi lety přilákala její retrospektiva do Galerie hl. města Prahy téměř 67.000 návštěvníků. Zhruba čtyřicetileté období grafické tvorby první dámy české meziválečné avantgardy Toyen představuje letošní výstava v chrudimské Galerii ART.

Chrudimská Galerie ART shromáždila více než sedmdesát grafik Toyen. Vedle půvabných malých ilustrací jsou ke shlédnutí též méně známá exlibris, odborníky ceněné obálky s fotokolážemi a dokonce i hlubotiskové ražby do plátna a papíru, sloužící původně na knižní vazbu. "Valná většina vystavených artefaktů z poetického předválečného období pochází z konvolutu, který umělkyně darovala před odchodem z Československa svému poslednímu českému nakladateli," vysvětlil hlavní organizátor výstavy Luboš Jelínek. Kde se vzal tak obrovský zájem v posledních letech o Toyen, zeptal jsem se galeristy?

"Především Toyen je legenda. Toyen je krásné slovo. Toyen je trošičku v módě. Toyen je úžasná kreslířka. Když toto všechno dáte dohromady a uděláte velikánskou výstavu jako byla v Praze, tak se nemůže stát nic jiného než, že si lidé všimnou, jaká nádhera se v Čechách narodila."

Toyen byla též známa svou zálibou v pornografii. U dráždivých erotických artefaktů asi tušila, že přestřelila, proto se podepisovala jen "T.", nebo mnohem záhadněji "XX", domnívají se odborníci. Která díla Toyen se vám nejvíce líbí a co říkáte na tyto pornografické ilustrace?

"Mě se na Toyen nejvíce líbí, že dokázala být svobodná. Dělala si své oleje, které se lidem nelíbily, přesto se uživila svými ilustracemi. Dokázala rozpor toho líbivého a svobodného zcela kontinuálně nést. Bez problému tvořila na obě strany."

Kolem Toyen se šíří mnohé legendy. Například jak to bylo s tím obdobím pornografických grafik. Pátral jste po tomto období?

"Toyen byla možná svou dispozicí, svým názorem velmi nekonformní, progresivní. Stylizovala se do takové role něco mezi mužem a ženou. Také se tak oblékala. Její partneři a přátelé byli většinou muži. V sobě také ten mužský prvek nacházela. Aby jí v těch třicátých letech nebrali jako nějakou princezničku, byť to byla pěkná ženská, tak v něčem byla výraznější než muži. Takže když se v surrealismu, poetismu zcela běžně koketovalo s pornografií, tak ona pornografii zcela svobodně kreslila. A dělal to navýsost kvalitně. Její kresby jsou dokonalé. Vyšel o těchto grafikách nádherný soubor "Jednadvacet", kde jsou publikovány tyto grafiky ve větším množství. My máme vystaveny dvě z tohoto období. V dnešní době to není nic tak šokujícího, o to větší odvahu musela Toyen mít ve třicátých letech, kdy tyto kresby pouštěla ven. my jsme tyto dvě grafiky s pornografickým tématem umístili tak, kde je vidí i děti. Nechci říkat, že je to pornografie, je to znázornění pánského přirození. Je docela zajímavé, že děti, když si prohlíží vystavené ilustrace a pak narazí na tyto dvě, tak to necítí jako pornografii. Znaní to od sebe nebo od svých rodičů, vnímají to normálně a přirozeně. Teď si položme otázku, co je to pornografie."

Často se lidé ptají, co to vlastně Toyen znamená. Ovšem to nikdo přesně neví. Existuje jen několik teorií. Samotný pseudonym Toyen může údajně pocházet z francouzského slova "citoyen" - občan nebo zkomolením spojení "to je on" - což by odpovídalo její provokativní mužské autostylizaci, vysvětlují odborníci. Podle Luboše Jelínka jsou její nejpozoruhodnější díla z období během 2. světové války a těsně po ní. "Po smrti svého předchozího partnera Jindřicha Štýrského žila s Jindřichem Heislerem, o generaci mladším surrealistickým básníkem. Ten se odmítl jako Žid registrovat a během války se schovával u Toyen. Oba po celou dobu války tvořili. Toyen malovala a připravovala soukromé surrealistické a protiválečné tisky, například legendární Přízraky pouště, Jen Poštolky chčí klidně na desatero a Střelnici: z té jsou na výstavě dva kolorované exponáty," píše Vilém Stránský v publikaci vydané ke chrudimské výstavě. Po válce Toyen pochopila politickou situaci a v roce 1947 odjela i se svým partnerem do Francie. Nikdy se už v Čechách neobjevila a to ani v uvolněnějších šedesátých letech. Proč? Zeptal jsem se Luboše Jelínka.

"To je věc, která není úplně jasná. Čeká na historiky. Můžu vám říci osobní pocit, přemýšlel jsem nad tím mnohokrát. Představte si, že Toyen byla nonkonformní, to znamená, že měla velké problémy s lidmi, kteří reagovali na její způsob chování. pak si představte, že šest let ve svém bytě ve vaně ukrývala svého přítele surrealistického básníka Jindřicha Heislera. Přemýšlel jsem, co se tam tak během války odehrávalo, když se dnes a denně museli bát, aby je někdo neudal. Za šest let se ledacos odehraje a v hlavě usadí. Když tyto věci spojíte dohromady a představíte si Toyen s touto prvorepublikovou a válečnou zkušeností, při nástupu komunismu, tak mohla mít jistý pocit z lidí. Měla toho asi plné zuby. Myslím si, že je to důvod, proč se netoužila vrátit."

Výstava v Galerii ART vznikla především na výzvy sběratelů umění. Není pak divu, že ještě před otevřením byly desítky vystavených děl prodané. Průměrná cena se pohybovala do desíti tisíc korun. Proč ale vystavovat jen její grafická díla, olejomalby Toyen jsou přece jenom cennější? Obraz s názvem Růžový spektr s cenovkou 3,15 milionu korun bez aukční marže se stal nejvýše vydraženým dílem roku 2002.

"Oleje Toyen jsou zcela nedostupné. Grafiky, které byly před dvaceti, třiceti lety na okraji zájmu díky této situaci nabyly na atraktivitě. my jsme měli od začátku zájem připravit výstavu grafiky Toyen. Celá výstava je koncipovaná jako soubor sedmdesáti grafických listů - litografií, zinkografií, které představují Toyen jako ilustrátorku a kreslířku."