Ferdinand Stočes mění tradiční pohled na nejslavnějšího čínského básníka Li-Poa

"Nekrásnější překlady čínské poezie do francouzštiny jsou ty Stočesovy," tvrdil prý už v 80. letech francouzský odborník na čínské dějiny a literaturu prof. Pampineau. Ferdinand Stočes, překladatel stovek básní Li-Poa, Tu-Fua a dalších čínských básníků, je přitom český zemědělský expert. Od roku 1971 žije v exilu, i když po roce 1990 se do Česka stále vrací. Vydal zde i několik antologií svých překladů. A právě o nich bude s doc. Stočesem v repríze kulturní rubriky mluvit Milena Štráfeldová:

Ferdinand StočesFerdinand Stočes Čínskou poezii má Ferdinand Stočes zjevně velmi rád. Nazpaměť dokáže recitovat stovky básní, a to jak v češtině, tak ve francouzštině. K čínským básníkům ho přivedly Zpěvy staré Číny v překladech Bohumila Mathesia:

"Já jsem miloval poezii už od mládí. Psal jsem svoje vlastní verše a účastnil jsem se soutěží v sólové recitaci. Mou strašnou láskou byly ty Mathesiovy Zpěvy. Velkou část jsem se naučil taky zpaměti. Moje mládí bylo velice trudné, protože tatínek byl zastřelen gestapem v roce 1941 a máma měla tři děti. Neměla penzi a strašně těžko se nám žilo, poněvadž jsme museli od třinácti let vydělávat. A s tím Mathesiem: stavěl jsem třeba na kuželníku každý večer kuželky, a přitom jsem byl někde s Li-Poem nebo s Tu-Fuem, někde jsem byl prostě daleko, daleko... A k tomu mi pomohly ty Mathesiovy Zpěvy."

Čínská poezie však pro něj nadlouho zůstala jen zálibou. Absolvoval Vysokou školu zemědělskou v Praze a jako odborník pro tropické a subtropické zemědělství působil v Africe. V roce 1971, když mu čs. úřady nedovolily další práci pro OSN, zůstal v emigraci a v roce 1976 získal francouzské občanství. Až do roku 1990 pak vedl zemědělské projekty v Africe, Asii i v Latinské Americe, přednášel na zahraničních univerzitách - a stále se věnoval překladům čínských básníků. Přitom například odhalil, že slavná Kniha z nefritu z roku 1867, v níž francouzská básnířka a překladatelka Judita Gautierová jako jedna z prvních v Evropě představila čínského básníka Li-Poa, ve skutečnosti obsahuje 70 básní, které Li-Po nikdy nenapsal. Jedná se vlastně o literární padělky. Francouzští sinologové však dlouho odmítali Stočesovy hypotézy přijmout, přestože je potvrdila i rozsáhlá počítačová analýza Li-Poových básní, kterou provedli odborníci na univerzitě v Hongkongu. "Překlady" Judity Gautierové se zprostředkovaně dostaly i do Mathesiových Zpěvů staré Číny:

"Ve skutečnosti ani tím naším Mathesiem se nikdo nezabýval, a to až doteďka. Ještě nikdo nikdy neřekl českému čtenáři, že v té první knize básní je tolik a tolik básní, ty a ty jsou dobré básně, mají základ v čínštině, a ty a ty nejsou. To nikdo neřekl. A český čtenář má nárok, aby to věděl. A argument, který mi jeden z našich sinologů řekl: to už je minulost - já tomu nevěřím! A to z toho důvodu, že ta knížka byla tak krásná. Těch výtisků se prodalo přibližně tři sta tisíc a v rodinách ty výtisky jsou. Je to milion lidí a to stojí za to říct: ta knížečka, co máte doma, je krásná, ale toto je správné a toto ne."

Sám Ferdinand Stočes publikoval několik výborů čínské poezie, a to jak ve francouzštině, tak v češtině. V 90. letech mu v Praze vyšly hned tři sbírky a za Zpěvy a verše staré Číny mu v roce 2004 byla udělena prestižní Magnesia Litera. V letošním roce mu tady vychází další obsáhlá kniha Nebešťan na zemi vyhnaný. Ferdinand Stočes v ní rekonstruuje život nejslavnějšího čínského básníka z 8. století n.l. Li-Poa prostřednictvím více než tří set básní, které sám přeložil. Jeho metoda překladu čínské poezie je velmi náročná:

"Snažím se respektovat ta nejpřísnější vědecká kritéria. K tomu počítám, že každý, kdo v tomto oboru chce pracovat, by si měl za prvé samozřejmě opatřit čínské znaky. Měl by mít ekvivalenty těchto znaků, měl by mít, pokud je to možné, různé výklady téhož znaku v různých souvislostech. A potom znát všechny své předchůdce, ať už je to v angličtině, těch je samozřejmě nejvíc, ale i v němčině, ve francouzštině, v ruštině, v češtině i v jiných jazycích. A přihlédnout k tomu, jak jiní sinologové tutéž básničku interpretovali, jaký smysl jí přikládali a jaké souvislosti volili."

A proč při své práci postupuje tak do hloubky?

"Původním povoláním jsem inženýr. Tudíž to, co by se těm skutečným sinologům snadno prominulo, by mi nikdo neprominul."