Děti se v Rudolfinu učily zpívat vánoční koledy

K oslavě Vánoc v Česku patří kromě ozdobeného stromku a půlnoční mše s Rybovkou také koledy. Bez těch nejznámějších, jako jsou Narodil se Kristus Pán nebo Nesem Vám noviny, si vánoční svátky snad ani nedovedeme představit. I tato rodinná tradice ale pomalu mizí. V lepším případě ji nahrazují koledy z cédéčka nebo z televize, v tom horším se už koledy doma nezpívají vůbec. Letos před Vánoci přišla Česká filharmonie s dobrým nápadem: pro děti ze základních škol připravila hudební dílnu, kde se několik koled mohly naučit. Jak se jim to podařilo, uslyšíte v našem dnešním svátečním pořadu. Z pražského studia Vás zdraví Milena Štráfeldová

Záměr České filharmonie, proč a jak přiblížit dětem hudbu různých období i žánrů, vysvětlil ředitel filharmonie Václav Riedlbauch:

Foto: autorkaFoto: autorka "Já jsem od počátku svého působení tvrdil, že se musíme starat intenzivněji o mládež, o publikum, které přijde po nás. Já jsem to kdysi nazval šedivými hlavami, a bylo jich poměrně hodně v auditoriu. Ale jsou tam potřeba i ty černé a zrzavé a hnědé hlavy! Takže celkový trend byl v tom zaměřit se na práci s mladší vrstvou publika. Což jsme realizovali teprve s příchodem určité nové party. Začalo to tím, že se ukázalo, že při tradičních veřejných generálkách, kde byli v publiku senioři i mládež, to ne vždy zafungovalo správně. A že tedy bude lépe se věnovat některým aktivitám, které budou určeny vyloženě pro studenty. Mladý tým, který vede Petr Kadlec, přišel s nápadem, že by se dělal přímo studentský cyklus postavený na tom, že mladí hrají mladým. Je vždycky nejlepší, když je to věkově spřízněné, bez smokingů, fraků, motýlů a podobně. Našli jsme pochopení u Českého studentského orchestru, začaly se připravovat speciální programy a reakce publika, škol a pedagogů byla velmi pozitivní. A na to se nabalovaly další akce. Takže teď už začíná třetí sezóna, vždy po třech koncertech, velmi důkladně připravených. A opět - praxe člověka nutí přemýšlet. Ukázalo se, že mladé publikum je velmi různorodé a že je znovu potřeba rozdělit různé věkové vrstvy, jak je to ve sportu a konec konců i ve výuce ve škole. Je třeba velký rozdíl mezi mládeží předgymnaziální a mládeží gymnaziální. Tam je podstatný rozdíl i ve způsobu vnímání atd. Takže jsme tu aktivitu rozdělili na vyloženě studentské publikum středoškolské, s převahou gymnázií, i když to nejsou jenom gymnazisté, a tu předgymnaziální sféru. Ukazuje se, že tato cesta je velmi dobrá, pedagogové to velmi ocenili, protože i průvodní slovo, prezentace, sám přístup k těm dětem je podstatně jiný a děti to vnímají. Prostě se mluví jiným slovníkem. A aby toho nebylo dost, tak se ukazuje, že jsou tady určité nápady, motivy, jak prezentovat vážnou hudbu, která je velmi složitá, dětem. Aby k tomu šifrovanému sdělení děti vůbec přišly a začaly se v hudbě trošičku orientovat. Nechceme moc, ale dotyk s hudbou je v raném věku strašně důležitý. Tak se pro letošek vymyslel projekt edukativních programů. Reakce je zatím opět velmi zajímavá, velmi pozitivní, sbírají se obrovské zkušenosti. Teprve když něco zkusíte, tak vidíte, jaká je reakce, a můžete něco opravovat nebo vymýšlet znovu. Já sázím na tento mladý tým, který je tvořen absolventy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Mají spousty nápadů, tak já jim dělám tak trošku tu porodní babičku."

Foto: autorkaFoto: autorka Vánoční dílnu pro děti tak připravili Petr Kadlec jako vedoucí celého projektu, Michal Urban nebo Klára Boudalová. Začátkem prosince se v pražském Rudolfinu sešly děti ze základních škol v Praze a v Mníšku pod Brdy a uvítala je tam slavnostní fanfára Adama Michny z Otradovic.

Foto: autorkaFoto: autorka Děti z Mníšku pod Brdy doprovázela paní učitelka Miroslava Soušková:

"Už jsme tu byli jednou, na Mozartovi, a hlavně mne potěšilo, že když jsem se jich zeptala, jestli by chtěli znovu jít, tak všichni řekli ano a jsme tu v plném počtu."

Jak se jim Mozart líbil? Nebyla to pro ně těžká muzika?

"Určitě byla dobrá volba té koláže, kterou děti vyráběly. Určitě to pro ně byl obrovský zážitek. Třeba krásná Dvořáková síň. Myslím si, že je to nesmírně prospěšná záležitost, zvlášť pro mimopražské děti, které se sem nedostanou tak běžně jako pražské děti."

Odkud jsou vaši žáci?

"Z páté třídy z Mníšku pod Brdy."

Kolik jich přijelo?

"Čtyřicet tři, jsou to dvě páté třídy."

A máte alespoň odhadem představu, kolik z nich chodí do hudebky?

"Z mé třídy bych řekla asi šest. Jeden chlapec třeba hraje na bicí a je velice úspěšný. Ale hlavně jejich předchozí učitelka učí hudební výchovu a pracovali ve sboru. Letos už je to trošku opustilo, loni ale ještě celkem hojně navštěvovali sbor a hudební výchova pro ně byla důležitá."

A to už se děti přemístily do Sálu Josefa Suka, kde pro ně první hudební dílnu připravila Klára Boudalová:

Co jste tu všechno přichystali?

Foto: autorkaFoto: autorka "To jsou různé rytmické nástroje z Orffova instrumentáře pro děti. Ty budou s těmito nástroji doprovázet koledy, které tu budou během workshopu nacvičovat."

Jak se jmenuje tento nástroj se spoustou rolniček?

"Tomu se právě říká rolničky, typický vánoční nástroj. A jsou tu různá typická cingrlata, abychom si s dětmi zacinkali."

Během chvilky se na pódiu usadily i děti a dílna začala:

Foto: autorkaFoto: autorka /Klára/ Znáte nějaké vánoční koledy? - Ne? Tak schválně!

/Děti/ Ježíšku Panáčku...

/Klára/ To je ono: Půjdem spolu do Betléma. A vy, holky?

/Děti/ Štědrý večer, Já bych rád k Betlému...

/Klára/ A znáte všichni koledu Nesem vám noviny?

/Děti/ Jóó!

/Klára/ Jo? Super! Tak to je správně, protože přesně tu budeme dneska zpívat. Vzpomněli byste si, jak je text?

/Děti/ Ne!

/Klára/ Vůbec ne? Tak já bych vám teď rozdala texty a nejdřív si ho přečteme, abyste všichni věděli, co tam je. Tak tři, čtyři:

Foto: autorkaFoto: autorka /Děti/ Nesem vám noviny,
Poslouchejte.
Z Betlémské krajiny,
Pozor dejte.
Slyšte je pilně a neomylně,
Slyšte je pilně a neomylně,
Poslouchejte.

/Klára/ Super! A teď hrajeme a zpíváme:

Foto: autorkaFoto: autorka /Klára/ Výborně! A přišlo vám, že je to tak správně? Správně rychle nebo pomalu?

/Děti/ Ano!

/Klára/ Takže dobrý? Všichni spokojeni? Teď by to ale chtělo trošku ozvláštnit. Klavíristka nám k tomu sice hezky zahrála, ale přeci jenom by to ještě něco chtělo. Tak co byste k tomu přidali? - Nějaká cinkátka? Já koukám, že už tady po nich šilháte! Tak kdo by měl nějaký nápad, co by do toho ještě na to cinkátko chtěl hrát? Byl by tu někdo takový? - Ne? - No tak! Kluci! - Jo? Tak pojď! - Tak co by to asi tak chtělo? Co by se tam hodilo? Poraďte mu klidně!

/Děti/ Zvoneček?

/Klára/ Zvoneček? Máme tady triangl. /údery na triangl/ Myslíte si, že tohle by tam šlo?

/Děti/ Ne! Ne!!

/Klára/ Tak hlasujeme. Kdo si myslí, že tohle /triangl/ by se tam hodilo? - No, je to tak na hraně. Tak já nevím... Máme tady nějaká dřívka, rolničky. Tak zkusíme rolničky. To by se myslíte hodilo? - Tak hlasujeme! - No, to vás teda moc není. To je málo, to je málo! Tak asi vyhrál ten triangl. Tak teď zkusíme všichni Lubomírovi poradit, kdy má zacinkat. A my teď poprosíme klavíristku, aby nám zahrála:

Foto: autorkaFoto: autorka Děti z Mníšku pod Brdy zazpívají Nesem Vám noviny ještě jednou, na závěrečném koncertě ve Dvořákově síni. Zatím je ale čekal další přesun, tentokrát do dílny, kde se učily rozeznávat jednotlivé hudební styly. Byly pro ně připraveny ukázky vánoční muziky:

Všem dětem byla jednoznačně nejbližší vánoční hudba, kterou mohou slyšet v supermarketech. Potvrdil to i Michal Urban, který tuto dílnu připravil. Přesto se děti podle něj nakonec v hudebních stylech docela dobře vyznaly:

"Tahle skupina byla hodně dobrá, ta předchozí byla o dost horší."

Jenom abychom to trochu přiblížili: děti měly vlastně rozlišit, která z těch koled by se víc hodila do kostela, která spíš někam na venkov a která do obchodního centra. Řekla bych, že obchodní centrum pro ně bylo nejznámější a nejjasnější. Je to tak?

Foto: autorkaFoto: autorka "Ty nejprofláklejší obchodní hity děti poznaly, což je velmi dobře. Druhá věc ale je, že se jim hodně líbily. Takže je pak otázka, co si vlastně pod těmi koledami představují. Na začátku třeba moc nerozpoznávaly tu kostelní hudbu, pak ale, když slyšely pár různých koled, tak i tu kostelní hudbu poznaly docela dobře. To je docela úspěch, po těch krátkých dvaceti minutách."

Je to škola z Mníšku pod Brdy, zhruba třetina dětí, jak se hlásily, je přímo z vesnice. Co z toho soudíte o jejich hudební zběhlosti?

"Já bych z toho, že jsou z vesnice, moc nevysuzoval, protože předchozí třída, co tu byla, byli Pražáci, a ti byli výrazně méně ukáznění a výrazně hůř se s nimi spolupracovalo. A ani to rozpoznávání hudby nebylo nijak výrazně lepší. Takže z toho bych tolik nevysuzoval. Spíš mne mrzí, že na otázku, jestli byly někdy v kostele a poslouchaly tam hudbu, většina dětí řekne ne, i když jsou z vesnice. To je realita, kterou tady máme a je potřeba z ní vycházet."

Vy jste je taky testoval, zda se jim ta hudba líbí nebo nelíbí. Co se dá z toho vysoudit? Který ze stylů je jim nejbližší?

Foto: autorkaFoto: autorka "Rozhodně to obchodní centrum. Oni sice velmi dobře rozpoznávali obchodní centrum a pak se naučili rozpoznávat i kostel, ale v okamžiku, kdy všichni poznali, že je to kostelní hudba, tak se nikomu nelíbila. Pro nás je to trochu sonda, co si dnešní velmi mladí lidé myslí. Zhruba jsme to očekávali. Ale i pro ně je to určitá pomoc, pokud se naučí jenom rozpoznávat, kam která hudba patří a jestli se tam hodí. To už je první krůček k tomu, aby si něco o hudbě uvědomily."

A následoval další přesun, tentokrát k varhanám. Mezitím jsem ale stačila děti vyzpovídat:

Jsme v půlce, jak se vám to zatím lídí?

"Jo, líbí se mi to. Hezký."

Co bylo těžší: zpívat koledu, nebo rozeznávat hudební styly?

"Rozeznávat ty hudební styly."

A co pro vás bylo nejznámější? Já si tipnu: muzika z obchodního centra. Je to tak?

"Ano, asi jo. Ano."

A líbila se vám víc než muzika z kostela a z vesnice?

"Ano!"

Foto: autorkaFoto: autorka Zeptala jsem se i dvou kluků, které dílna v Rudolfinu opravdu bavila:

Vy jste tu byli i na Mozartovi?

"Ano."

A jak se vám to líbilo?

"Jo, docela hezký. - Hlavně ta skupinová práce."

A co byla ta skupinová práce?

"To jsme vytvářeli, kde Mozart za svůj život byl. V Česku, v Itálii, myslím, že i v Rusku."

A to jste kreslili?

"To jsme dostali různé fotky a museli jsme je lepit na čtvrtku a k tomu jsme mohli různě něco psát. - Pak jsme tam měli ještě vyřadit, co tam patří a co tam nepatří. - A na té čtvrtce byla vždycky nakreslená ta země, ve které byl."

A já se teď zeptám: ty chodíš do hudebky? A ty taky?

"Já jsem chodil."

Foto: autorkaFoto: autorka Na co jsi hrál?

"Já jsem nehrál, já jsem hodně zpíval."

Tak ty jsi zpěvák! - A ty hraješ na bicí? Odkdy?

"Myslím, že od třetí /třídy/. Asi dva a půl roku."

A hraješ třeba někde o Vánocích?

"Zatím ne, většinou to je asi tak od pátého ročníku."

A proč ty jsi nechal zpívání?

"No, já ... nevím ..."

A zpíváš si sám pro sebe?

"Jo, zpívám."

A jakou muziku máš rád? Co si rád zpíváš?

"Co si rád zpívám? Hlavně český písničky."

To znamená lidovky? Třeba Okolo Frýdku? Nebo kterou bys uměl?

/smích/ "To ne! To asi ne. - Já si teď nevzpomenu na žádnou."

A zpíváš si s někým nebo sám?

"Jo doma občas, s někým."

Kdo u vás doma zpívá?

"Babička dřív zpívala."

A jinak ne? Jinak nikdo?

"Ne."

A co měla babička ráda za muziku? Co si ráda zazpívala?

"Lidový písničky. Dechovky."

A chodíš zpívat někam na Vánoce?

"Já jsem dřív chodil zpívat vánoční koledy s pěveckým kroužkem."

A teď už tam nechodíš?

"Ne."

Už tě to nebaví?

Foto: autorkaFoto: autorka "Moc ne, protože tam teď začaly chodit děti z malých tříd a já jsem tam byl jedinej vysokej. Pořád na mne koukaly. - Tam chodilo hodně dětí. Já tam taky chodil, my jsme pak ale zase měli jiný kroužek, a ten nás bavil víc. Tak jsme zase šli tam a zpívání jsme nechali."

A další přesun - k varhanám. U varhan v čele Dvořákovy síně se namačkalo kolem pětadvaceti dětí a na varhanici Alenu měly spoustu dotazů. Třeba jak se chránit před zimou v kostele, zda nosí špunty do uší nebo k čemu jsou ty velké čudlíky po straně?

Foto: autorkaFoto: autorka /Kadlec/ My možná můžeme udělat takovou malou hádankovou soutěž. Ve varhanách právě s pomocí rejstříků byla snaha napodobovat různé jiné hudební nástroje. Tak schválně, jestli poznáte, který nástroj měly varhany napodobovat, když se zahraje tohle?

/Děti/ Trumpeta? - Píšťala. - Taková trumpeta na honech.

/Kadlec/ Je to trumpeta. Výborně, tak to se jim povedlo! Tak, a něco dalšího:

/Kadlec/ A teď budou odpovídat ti, co si to nepřečetli tady na tom rejstříku.

/Děti/ Flétna. Tak, Aleno?

/Varhanice/ Je to flétna.

/Kadlec/ Je to flétna, výborně. A ještě něco dalšího.

Foto: autorkaFoto: autorka /Varhanice/ Teď nebudeme hádat název rejstříku, ale co to je za hudební nástroj. Co vám to schválně připomíná?

/Kadlec/ Tak ty úplně vzadu. Jitka?

/Jitka/ Dudy.

/Jakub/ Kytara.

/Kadlec/ Tak Aleno?

/Varhanice/ Byly to dudy.

/Kadlec/ Výborně!

Foto: autorkaFoto: autorka A to už se blížil konec vánoční hudební dílny České filharmonie. Děti už čekalo jen závěrečné vystoupení ve Dvořákově síni, za doprovodu varhan a studentského symfonického orchestru z Gymnázia Jana Nerudy v Praze.

A jak se dílna líbila jejím autorům? Vedoucího celého edukativního projektu České filharmonie Petra Kadlece jsem se zeptala, jakou podle něj mají děti představu o vážné hudbě:

"Já si myslím, že nemají skoro žádnou představu o hudbě, pomineme-li tu představu, kterou jim vytvářejí rádia nebo mp3. Ale tam se pochopitelně nesetkají s ničím, co by se byť jen blížilo tomu, co můžou potkat tady v Rudolfinu."

A co jim tedy dílna v České filharmonii mohla přinést? Především jim prý pomáhá najít samotný vztah k hudbě:

"Myslím, že to je výborné, bez ohledu na to, jestli ty děti mají nějaké znalosti o hudbě, jestli vědí, kdy se narodil Smetana a co to je symfonie. To vlastně svým způsobem není až tak důležité. Důležité je, aby poznaly a taky pocítily, že hudba může být silná a může pro jejich život hodně znamenat."

Náš dnešní pořad na Radiu Praha končí. Přeji Vám, abyste si letošní vánoční i novoroční svátky užili v pokoji. Na slyšenou se těší Milena Štráfeldová. A na závěr ještě alespoň ukázku z České mše vánoční Jakuba Jana Ryby, jak ji připravili studenti z Nerudova gymnázia v Praze: