Další otázky okolo slavných rukopisů řeší nová kniha Rukopisy královédvorský a zelenohorský a česká věda

07-03-2015

RKZ, tato zkratka se po léta používá pro dva rukopisy, které hýbaly českou společností 19. století. A všechny otázky kolem nich nejsou vyřešeny dodnes. Věnuje se jim také nová kniha kolektivu autorů, která nese název Rukopisy královédvorský a zelenohorský a česká věda (1817-1885).

Tři z autorů knihy o rukopisech: Michal Fránek, Iva Krejčová a Dalibor Dobiáš, foto: Martina BíláTři z autorů knihy o rukopisech: Michal Fránek, Iva Krejčová a Dalibor Dobiáš, foto: Martina Bílá Knihu připravil tým 5 autorů z oddělení literatury 19. století Ústavu pro českou literaturu Akademie věd. A přinejmenším svým rozsahem je to publikace úctyhodná, má téměř 1000 stran. Co bylo impulsem k tomu, aby vznikla, vysvětluje jeden z autorů Dalibor Dobiáš:

"My jsme v oddělení nejprve připravili novou edici rukopisů pro Českou knižnici, brněnskou, a při zpracovávání se ukázalo, že ačkoliv existuje mnoho literatury na toto téma, často nepřehledné, tak jsou pořád důležité a otevřené otázky. To 19. století je takové jako celek. Bylo o tom napsáno mnoho, má to tu výhodu, že je to prozkoumáno a na druhou stranu se vrství jedna intepretace na druhou a k těm otázkám je potřeba se vracet znova. Ty rukopisy jsou důležitým symbolickým modem české kultury 19. století a vlastně se ukázalo, že tu otázku je potřeba si nově položit a že tam bude možné najít hodně nového."

Kniha hledá odpovědi na otázky, jak rukopisy a jejich básnické rekonstrukce české minulosti fungovaly v letech 1817-1885, v době, kdy se formoval novodobý český národ, a jak rukopisná falza ovlivňovala utvářející se české vědecké obory. Prostor dostanou také osobnosti, které se v rukopisných sporech angažovaly, a nechybí výklad o jiných, méně známých falzech, která v 19. století vznikla.

S rukopisy se setkáváme dodnes

Foto: archiv nakladatelství AcademiaFoto: archiv nakladatelství Academia Svou práci si jednotliví autoři rozdělili chronologicky a otázku, která stále láká, a to zda přece jen nejsou rukopisy pravé, nezkoumali. Iva Krejčová ke svému úseku 40. a počátku 50. let 19. století říká:

"Předmětem toho našeho bádání bylo spíše to, jak se o těch rukopisech uvažovalo a jak se proměňovala argumentace obrozenců, jak o nich mluvili. Oni se snažili na základě intepretace všelijakých pramenů, plus těch přidružených, které byly také třeba později prohlášeny za falza, argumentovat ve svůj prospěch. Bylo zajímavé, že jsme zjistili, jak se na tom vyčleňovaly různé generační problémy, nějaké rivality, třeba česko-německo-rakouská polemika a jak ten můj mezník, počátek 50. let, ukázal na to, jak se staly předmětem kritiky. Myslím si, že to moje období poměrně zajímavě ukázalo i nejednoznačnost v tom romantickém chápání a začlenilo romantické vnímání i do nějakého minimálně česko-německého kontextu i částečně do slovanských kontextů, jak to přijímala cizina."

Tady je na místě podotknout, že rukopisy byly nejpřekládanějším českým literárním dílem 19. století.

"Nás bude asi jako literární historiky výhledově zajímat spíše ta literatura, takže se budeme zajímat spíše o to, jak byly rukopisy využívány, různé aluze na ně v beletristických dílech, zaměříme se prostě na přesah rukopisů do umění."

"A do hudby také, samozřejmě," vkládá se do rozhovoru další z autorů Michal Fránek.

Vrchlického libreto ZábojVrchlického libreto Záboj Můžete už teď jmenovat nějaká díla, která vznikla na základě rukopisů a která se jimi inspirovala?

"Nejznámější příklad z hudby je Smetanova Libuše, která má přímé zdroje v Rukopise zelenohorském, ale existuje i několik dalších oper, byla to většinou torza, nebo se je nepodařilo realizovat. Máme ale třeba operu od Josefa Leopolda Zvonaře Záboj, pak máme podobnou operu Záboj ze začátku 20. století od Emanuela Chvály na libreto Vrchlického. Lyrika rukopisů byla často zhudebňována, ty lyrické písně už od začátku obrození. Máme tam ale i jména jako Zdeněk Fibich nebo Antonín Dvořák, skutečně význační skladatelé. Rukopisy zanechaly v české hudbě 19. století výraznou stopu a bylo by určitě dobré se na tohle nějak blíže podívat a znovu si to připomenout."

Vyšehrad, foto: Kristýna MakováVyšehrad, foto: Kristýna Maková Do té doby, než se dozvíme další podrobnosti o rukopisech, můžeme se věnovat knize stávající anebo se rozhlédnout kolem sebe, co všechno kolem nás dodnes rukopisy připomíná. Stačí zajít do Národního divadla nebo na Vyšehrad a je toho jistě více. Ostatně, můj bratr se jmenuje Lumír a moje kolegyně Zdeňka bydlí v ulici Zelenohorská.

07-03-2015