Česká filharmonie sází na „českost“

Tokio, Vídeň, Paříž, Londýn, Čína, ale také červnový Open Air koncert na Hradčanském náměstí v Praze. Česká filharmonie představila program už 124 sezony. Podle ředitele Davida Marečka je lepší si vstupenky už zarezervovat předem.

Foto: Archiv České filharmonieFoto: Archiv České filharmonie

„Česká filharmonie patří k oné hrstce orchestrů, které si dokázaly zachovat jedinečnou identitu. Ve stále globalizovanějším hudebním světě, v němž se stírají rozdíly, si orchestr díky své ušlechtilé tradici uchoval osobitý výraz i zvuk, díky čemuž je dnes jedním ze světových uměleckých klenotů." To říká o uměleckém tělese jeho šéfdirigent Semjon Byčkov, který orchestr vede od loňského roku. Své první koncerty s Českou filharmonií absolvoval už v roce 2013 na počátku společného projektu „Čajkovskij“, který nyní završí vydáním souborného CD boxu a rezidencemi v Praze, Tokiu, Vídni a Paříži. S tvrzením Semjona Byčkova, že Česká filharmonie si zachovává mezinárodní kredit, souhlasí také generální ředitel České filharmonie David Mareček, který poskytl Jitce Štichauerové při příležitosti zahájení 124. sezony následující rozhovor.

David Mareček, foto: Jef Kratochvil / Česká filharmonieDavid Mareček, foto: Jef Kratochvil / Česká filharmonie Jak se vám daří vyrovnávat se s konkurencí ostatních zahraničních orchestrů?

Snažíme se sázet na to, co je nám vlastní, co je pro nás přirozené a to je ta „českost“. Filharmonie je možná už jediným světovým orchestrem, který je převážně opravdu složen z českých hudebníků. To se přirozeně projevuje na zvuku, protože naši hudebníci mají stejné hudební školení, je za tím i stejná kultura, stejný jazyk. Když zkombinujeme tu českost orchestru s velmi důkladnou přípravou a tvrdou každodenní prací na zkouškách, tak to si myslím, že je jediný klíč, jediný způsob, jak můžeme v mezinárodní konkurenci uspět. Být jenom globální, nestačí, být jenom výborný, nestačí, ale potřebujete mít něco zvláštního, co nikdo jiný nemá, což je u filharmonie zvuk, kterému velmi napomáhá i bohatství české hudby, českých autorů. K tomu ale musíte být co nejlepší profesně, protože jinak v takové konkurenci šanci nedostanete.

Už ve vašem názvu je slovo "česká" filharmonie, znamená to, že na zájezdech do zahraničí vycházíte především z nastudování děl českých autorů?

Především ano, také nejčastěji jsou po nás vyžadována. Zároveň rozšiřujeme repertoár o několik autorů cizích, protože považujeme za vhodné, aby zvuk a schopnosti orchestru se projevily v trochu širším spektru než je Dvořák, Janáček, Martinů nebo Suk. V příští sezóně tak budeme uvádět Čajkovského, protože jsme nahráli jeho kompletní symfonie a je to autor slovanský, který je duchu České filharmonie blízký. Uvádět budeme také díla Mahlerova, protože Gustav Mahler se narodil na území dnešní České republiky. Jako autor patří nejenom k historii orchestru, ale i k jeho povaze a k jeho způsobu interpretace. Ten okruh skladatelů budeme i nadále rozšiřovat, ale vždycky to bude převaha české hudby a říkejme tomu třeba výlety k zahraničním autorům, kteří jsou nějak spojeni s filharmonií. Buď historií, zvukem nebo estetikou s jakou skládají.

Do jakých zemí směřují vaše první letošní zahraniční koncerty?

Foto: Petra Hajská / oficiální stránky České filharmonieFoto: Petra Hajská / oficiální stránky České filharmonie Chystáme se teď do Číny, kam pojedeme v květnu na velké turné, které povede pan dirigent Petr Altrichter. V Asii bývá pravidlem, že přivážíme hlavně českou hudbu, protože pro asijské posluchače je nejatraktivnější a pořadatelé ji nejvíc vyžadují.

Když se teď vrátíme zpět k nám, velmi oblíbené jsou koncerty v nezvyklých kulisách nebo v otevřeném prostoru. Chystáte opět open air koncert na Hradčanském náměstí?

Koncert pod širým nebem je opravdu dárkem našemu publiku, i tomu pravidelnému i tomu, které třeba do Prahy zavítá jenom proto, že se tam chtějí v červnu podívat. Vždycky střídáme jeden rok český program a jeden rok mezinárodní populární, trošku inspirovaný jazzem nebo muzikálem. Právě tento mezinárodní program nás čeká letos na koncertě, který bude 19. června 2019. Rád na něj všechny zvu, vstup je zdarma a hraje se skoro za každého počasí. Jenom asi průtrž mračen by nás donutila koncert odložit nebo přesunout.

Stálí posluchači využívají abonentních cyklů, jak tyto řady rozlišujete?

Ty abonentní řady rozlišujeme písmeny, a to mu odpovídá i rozvržení programu, to znamená, že je neutrální. Není tam řada, kde by převažovaly známé skladby nebo kde by převažovaly slavné koncerty. Snažíme se, aby každá ta řada měla vyvážený program. To znamená, najdete tam ty hity klasické hudby jako je Smetanova Má vlast, ale najdete tam i nová díla. Liší se jen počtem koncertů. A také třeba mimopražští návštěvníci, kteří by chtěli přijet a nechtějí se v Praze ubytovat, mohou využít řadu „C“, která nabízí sobotní koncert už odpoledne. Programy jsou stejné, ve všech řadách je šéfdirigent, ve všech řadách jsou naši významní hostující dirigenti. Prolíná se tam hudba od baroka až po to jednadvacáté století.

Jaký je zájem o vstupenky, pokud nemám abonentní předplatné, mám vůbec šanci se na koncert dostat?

Petr Altrichter, foto: Filharmonie Brno, CC BY-SA 3.0Petr Altrichter, foto: Filharmonie Brno, CC BY-SA 3.0 Zájem je veliký. My už neprodáváme druhou sezonu nové abonentní vstupenky, protože kapacita se naplnila, nicméně necháváme vždycky v sále část sedadel k volnému prodeji. Zhruba 60 až 70 procent obsadí abonenti a zbytek dáváme do prodeje, takže posluchači, kteří mají zájem, by měli hlídat ten začátek volného prodeje, protože na ty koncerty, o které je největší zájem, tak se prodají skutečně za několika hodin. Pak je tu ještě možnost přijít na konkrétní koncert, protože se většinou ještě před začátkem pár vstupenek vrátí, ale je jistější zajistit si vstupenky v předstihu.

Máte vypracovánu strategii hudebního vzdělávání pro děti i dospělé. Reagují na ni školy nebo rodiče s dětmi?

O vzdělávací programy je zájem, což nás těší, protože před pěti lety, když ten náš edukativní projekt začínal, tak dělala filharmonie zhruba padesát programů ročně a dnes jich dělá čtyři sta. Přesto, že ten počet se tak zvýšil, tak zájem o ně neklesá, právě naopak. Máme zvláštní programy připravené pro různé věkové skupiny. Děláme i programy pro dospělé, například koncert s Markem Ebenem, který dříve prováděli s Jiřím Bělohlávkem, teď jeho roli převzal Petr Altrichter. Snažíme se, aby si u nás vybral každý, jak rodiče nebo prarodiče s dětmi, tak školy, které mají o ty programy zájem.

Nedávno jste zahájili i projekt „Orchestrální akademie“? Jde o výchovu nových talentů?

Je to takový studijní program pro hudební adepty. Jsou to většinou nejlepší studenti nebo absolventi českých vysokých škol. Ta akademie je otevřena mezinárodně, takže vždycky v ní máme i několik cizinců. Absolvují roční až dvouletý běh a během toho pobytu v akademii mají individuální lekce s našimi hráči, kde se připravují na orchestrální programy, a pak normálně hrají v České filharmonii. Na koncertech můžete pak vidět v orchestru mladé tváře, což jsou právě studenti akademie, a tím že už jsou sami vynikajícími hudebníky, a že studují na skvělých školách, tak ta akademie jim má jenom rozšířit obzor směrem k orchestrální hudbě a dát možnost pracovat se skvělými dirigenty.

Semjon Byčkov, foto: Česká filharmonieSemjon Byčkov, foto: Česká filharmonie V souvislosti se jmenováním Semjona Byčkova šéfdirigentem a uměleckým ředitelem České filharmonie se podařilo připravit dvě dlouhodobější umělecká partnerství. O co se jedná?

Jedna je velmi prestižní a směřuje do Londýna, kde nás oslovila Královská akademie, tedy Royal Academy of Music po úspěchu podzimního koncertu České filharmonie, který byl k výročí založení Československa. Během příprav na něj naši hráči nastudovali s žáky Královské akademie Dvořákovy serenády, dechovou a smyčcovou. Studenty to natolik zaujalo, že pobídli vedení, aby Filharmonie spolupracovala s Královskou akademií dlouhodobě. To partnerství právě v těchto dnech uzavíráme na pět let dopředu, kdy naši hráči budou jezdit do Londýna a budou učit studenty Královské akademie českou hudbu.

Druhá spolupráce směřuje na východ do čínského Nankingu, kde je velmi krásné a velké kulturní centrum. Je to největší kulturní centrum v Asii, které hledalo orchestr ze „západní“ Evropy, protože vlastně naše klasická hudba je v Asii považována za západní. Mají tam solidní orchestr, který je na úrovni jakéhokoliv slušného regionálního orchestru v Evropě, ale chtěli by, aby se ten orchestr zlepšoval. Aby jejich hudebníci měli intenzivní kontakt s klasickou hudbou západního typu, takže jsme také uzavřeli pětiletou smlouvu o spolupráci. Filharmonie tam bude každý rok koncertovat pravidelně, protože ten sál je akusticky velmi dobrý a velmi dobře postavený. Ale také naši hudebníci budou vyučovat čínské hudebníky symfonickou hudbu a umožníme i čínským hudebníkům, aby cestovali třeba v počtu pěti, šesti lidí do Prahy, a měli tady podobné lekce, jako mají naši členové Orchestrální akademie.

Nejvýznamnější český symfonický orchestr má pozoruhodnou a slavnou minulost. První generace filharmoniků zahrála v lednu roku 1896 na scéně Rudolfina pod taktovkou skladatele Antonína Dvořáka. Byl to čistě dvořákovský program s premiérovým uvedením jeho Biblických písní číslo jedna až pět. S filharmoniky je historicky spojeno i uvedení Mé vlasti Bedřicha Smetany, kterou celou poprvé zahráli v roce 1901. V roce 1925 Mou vlast s Českou filharmonií uvedl Václav Talich na koncertě, který byl také prvně živě přenášen rozhlasem. Za pět let se stala i prvním dílem, které orchestr nahrál na desku. Tutéž skladbu řídil s filharmoniky v roce 1945 a pak i v roce 1990 Rafael Kubelík. Z Pražského jara 2014 je pořízena poslední nahrávka pod vedením dirigenta Jiřího Bělohlávka.