V zambijské Lusace pracuje už téměř rok česká nemocnice

14-02-2004

Za zahraničními Čechy jsme se v naší krajanské rubrice vypravili už na všechny kontinenty - snad s výjimkou Antarktidy. Ovšem i tam bychom Čechy našli - tráví dlouhé měsíce na základně, kterou tu v roce 1989 vybudovali polárníci Jaroslav Pavlíček a Jan Pávka. Dnes se však za Čechy Milena Štráfeldová vydá do teplejších krajů - do Španělska a do Zambie.

MadridMadrid Za sluncem do Španělska míří z Čech každoročně asi sto tisíc lidí. Kolik Čechů tam však žije trvale? Podle odhadu resortu zahraničí asi dvě stovky. Španělsko v dobách totality nebylo typickou cílovou zemí českých emigrantů a teprve v posledních letech stoupá počet těch, kteří se za Pyreneje vypravili za studiem nebo za prací. Většina českých krajanů žije v hlavním městě Madridu. Vznikl zde dokonce i krajanský spolek:

"Klub Čechů a Slováků byl založen myslím v dubnu 1992. Na začátku byl opravdu maličký, na zakládací listině je asi dvacet pět členů,"

upřesňuje jeho současná předsedkyně Jana Žalská. Dnes má podle ní klub asi sto dvacet členů.

"V Madridu je malá česká komunita, není to jako třeba v Německu nebo v Rakousku nebo v jiných evropských zemích. Je nás tady málo, sto dvacet nám připadá jako velké číslo."

A co klub pro své členy připravuje?

"Tak dvakrát do roka klub zorganizuje kulturní akci. Většinou jsou to nějaké koncerty, buď klasika, nebo jsme tady měli na podzim třeba Evu Henychovou, měli jsme tu koncert pana Merty. Pak jsou to menší krajanské akce typu ples, který letos bude potřetí nebo počtvrté, je to už tradice, mikulášskou show pro děti. Scházíme se na tzv. barbacoa, to znamená na opékání, a tak dále."

MadridMadrid Klub zatím nemá žádné stálé sídlo, své prostory krajanům však často poskytuje česká ambasáda. Každý měsíc se tam například promítají české filmy.

V současné době v Madridu přibývají smíšené španělsko - české manželské páry. Češky přicházejí do Španělsku zpravidla jako au-pair a některé z nich se tu pak provdají. Pracují tu ale i drobní podnikatelé z Česka, kteří si v Madridu založili vlastní firmu. A samozřejmě také studenti a překladatelé. Ve Španělsku mimochodem roste i zájem o studium češtiny.

"Většinou jsou to tedy manželé Španělé, kteří si říkají, že už by se měli naučit něco česky, když jejich manželka ovládá tak krásně španělštinu. Ale jsou tady i podnikatelé, kteří se zajímají o češtinu, protože mají partnery v České republice. Mluví se hodně o tom, že by se měl udělat kurz češtiny pro děti, děti se měly nějak zorganizovat, aby se čeština udržela, protože tu většinou chodí na španělské školy. To je ale zatím v plánu, je to otázka financí, ochoty členů a tak dále."

Španělé se v rostoucí míře zajímají o českou historii a kulturu. Dnes už mohou využívat také knihovnu, kterou otevřelo České centrum v Madridu. Jsou v ní nejen knihy, ale i řada českých filmů na videokazetách a DVD.

 

V Zambii na jihu Afriky žije Čechů samozřejmě ještě mnohem méně nežli ve Španělsku. Oficiální údaje ministerstva zahraničí hovoří dokonce jen o třech našich krajanech. Ve skutečnosti tam Čechů bude přeci jen víc - jenom na české klinice v zambijském hlavním městě Lusace nyní působí sedm českých lékařů a zdravotníků. Kliniku založil pediatr Stanislav Kusý.

"Začínal jsem v roce 1991, kdy jsem tam byl s rodinou jako primář dětských oddělení tří nemocnic. Když jsem se pak vrátil do Prahy, tak jsem zjistil, že v každém lékaři je kus samaritána. Takže jsem se chtěl vrátit zpátky a podařilo se připravit projekt české rozvojové pomoci ministerstva zdravotnictví a ministerstva zahraničních věcí. A během pěti let se loni v březnu otevřela česká poliklinika.

To je jediná součást toho projektu?

Rozvojová pomoc České republiky je samozřejmě širší. Chce jednak naplňovat miléniové cíle, to znamená potlačovat nemocnost především u dětí v Africe. Za druhé se tam Česká republika prezentuje svými výrobky a za třetí je snaha tam vytvořit honorární konzulát, protože tam není velvyslanectví. Takže se nám třeba podařilo při III. Evropském filmovém festivalu v Zambii promítat jeden český film. Byl to Kolja. Pak jsme dávali dohromady studenty, kteří studovali v České republice. A teď, když máme vytvořeno centrum, kde je dneska už šest českých zdravotníků a jeden technik, tak na to navazují další projekty. Jedná se například o Street Children, děti ulice, kde je skupina dvou set dětí, jejichž oba rodiče zemřeli na AIDS. My se o ně staráme po medicínské stránce. Pak máme třeba jednu polikliniku, sirotčinec, vedený polskými řádovými sestrami. Tam nemají zdravotní zabezpečení a my se o to snažíme. Je to projekt dlouhodobý a multizdrojový, přes Rotary klub Praha, soukromé finance a především rozvojovou pomoc České republiky. Chceme proto, aby to bylo nastartováno na co nejdelší dobu a mohly na to navazovat další projekty. Takže například v příštím roce je snaha na té poliklinice přes životní prostředí postavit sluneční kolektory, pak nás žádají, abychom jim pomohli založit stomatologickou fakultu při lékařské fakultě v Zambii. Děláme obrovskou práci pro nadaci první dámy Zambie, kdy vyjíždíme do buše s terénní pojízdnou ambulancí, za den vyšetříme v pěti lékařích až pět set, šest set pacientů a tak dále.

Kolik peněz do tohoto projektu vkládá Česká republika?

To je individuální a každý rok se o finance samozřejmě bojuje, v loňském roce bylo myslím 86 projektů v 69 rozvojových zemích. Teď je snaha i ze strany Evropské unie o určitou koncentraci projektů, takže dnes je vybráno deset zemí, kam by se měla cíleně soustředit rozvojová pomoc. A Zambie je jedna z nich.

A kolik peněz dostáváme konkrétně na své projekty vy?

To bylo různé. Dostali jsme od 1,4 milionu až do 5 milionů za rok.

Jaká vůbec je zdravotní situace v Zambii? S čím se tam mezi dětmi setkáváte?

To je klasický Top 5 nemocí, těch pět nejběžnějších, což jsou samozřejmě malárie, smrtelná průjmová onemocnění u dětí, tuberkulóza, HIV pozitivita a AIDS a k tomu další přidružené nemoci, zápaly mozkových blan a tak dále. A především malárie a HIV pozitivita modifikují většinu nemoci, ten organismus je vyčerpaný, takže úmrtnost dětí je tam obrovská. To si neumíme představit.

Jakou má vaše práce v Zambii odezvu mezi místním obyvatelstvem?

My jsme otevřeli před necelým rokem a dnes už se říká: jděte na českou kliniku v Lusace, tam vám určitě pomohou. Je tam i rehabilitace, takže máme některé přístroje, je tam zároveň i výukové centrum pro zambijské lékaře, mediky a sestry. Protože my nechceme dávat jenom dárečky, tento způsob rozvojové pomoci nefunguje, ale chceme být partnery a navzájem se učit. My se od nich například učíme o pozitivitě HIV a oni od nás organizaci práce, jak vést kliniku, jak se stavět k pacientům. Takže ta odezva je docela veliká.

A jak dlouho vy sám chcete působit v Zambii?

Je to samozřejmě dlouhodobý projekt, pro ministerstvo zdravotnictví jsem jeho realizátorem, takže uvidíme, jak to dlouho bude trvat. Od rodiny mám velkou podporu. Tam záleží na mnoha faktorech, jak to dlouho vydržím, protože ty podmínky jsou náročné pro všechny zdravotníky, kteří tam pracují. Zase ale ten pocit uspokojení jak z medicínské, tak i z té organizační práce, která je tam zajímavá a náročná, pomáhá člověku vydržet co nejdéle."

 

Lékaři v Zambii zdaleka nejsou jedinými českými odborníky, kteří se snaží pomoci obyvatelům nejchudšího světadílu. V únoru odjíždí do provincie Bié v Angole čtveřice doktorandů z České zemědělské univerzity v Praze. Budou zde učit středoškoláky matematiku, fyziku, biologii, ale i základy zemědělské výroby, mechanizace nebo ekonomiky. Kromě toho chtějí vzdělávat i zdejší pedagogy a farmáře. Na tříletý projekt rozvojové pomoci přispěje česká vláda osmi miliony korun.

14-02-2004