Olga Granici je první Češka z moldavského Holuboje, která se vypravila studovat do Prahy

Hostem dnešní rubriky Češi v zahraničí je Olga Granici z Moldávie. Je potomkem českých přistěhovalců, kteří na jihu země před sto padesáti lety založili českou vesnici Holuboje. Dnes Olga studuje na Karlově univerzitě v Praze problematiku ochrany životního prostředí. Milena Štráfeldová se jí ale nejprve zeptala na historii Holuboje:

"Češi tam bydlí od roku 1860. Přijelo dvanáct rodin a založily tam vesnici. A od toho roku 1860 tam jsme doteď."

To, že Moldávie patřila do různých států a soustátí, se pochopitelně podepsalo i na historii této české komunity. Konkrétně vím, že Češi tam hodně utrpěli za Stalina. Část české komunity tam odtud vlastně zmizela. Mnoho mužů bylo popraveno v Kišiněvě, ženy a děti byly vyvezeny kamsi do Kazachstánu. Víte něco o této části vaší historie?

Olga Granici, foto: autorkaOlga Granici, foto: autorka "Ano, to mi babička vždycky vyprávěla. Třeba otec manžela mojí babičky byl taky odeslán někam na sever, na Sibiř. A taky celé rodiny, které tehdy měly větší majetek nebo se nechtěly připojit ke kolchozu, tak je taky poslali někam do Kazachstánu. Někteří se vrátili a někteří ne."

Jak se ve vesnici žije dnes?

"Dnes je to úplně jiná vesnice. Dřív to byla česká vesnice, teď je tam myslím víc lidí, kteří mluví rusky i rumunsky. Lidi respektují české tradice, starší generace se je snaží té mladší nějak ukázat. Zpívají tam písničky, je tam teď soubor, který se jmenuje Perličky, je tam hudební škola, děti už ale neumí česky, protože samozřejmě v rodině nikdo nemluví česky. Jako u mne v rodině: maminka je Češka a tatínek je Ukrajinec, tak doma mluvíme rusky. Já jsem chodila do ruské školy. Česky umím díky tomu, že maminka s babičkou vždycky mluvily česky, tak jsem se to odmalička nějak naučila."

Tam dokonce probíhaly nějaké kurzy češtiny právě pro děti ze smíšených česko-moldavských nebo česko-ukrajinských rodin. Je to tak?

"Tam stále probíhají nějaké kurzy. Teď myslím probíhají celoročně, ale dřív, myslím od roku 1995, vždy přijeli studenti z Čech a celé léto tam učili děti česky. Hráli i hry, četli knížky. Já jsem třeba taky chodila na češtinu a bylo to docela zajímavé, vždycky to děti baví."

Holuboje, foto: autorkaHoluboje, foto: autorka Kam děti, které tam vyrůstají, chodí do školy?

"Máme školu přímo ve vesnici, do deváté třídy."

A potom pokračují kde?

"Většina jede do města Cahul, tam pokračují, dělají maturitu a jdou dál na univerzitu."

Odcházejí studovat do Kišiněva, nebo i někam jinam v rámci bývalého Sovětského svazu?

"Ano, odcházejí do Ruska."

Je takové studium v zahraničí finančně náročné?

"Já myslím, že to je docela náročné. Platy, které lidi v Moldávii dostávají, sotva stačí na to, aby zaplatili poplatky za energie, za vodu, plyn a tak dále."

Z čeho tam tedy lidé žijí? Ze zemědělství?

"Ano, spíš z toho zemědělství. Každý ve vesnici má nějakou zahrádku, na které pěstuje ovoce a zeleninu. A kdo má ještě nějakou vinnou révu, tak ji prodává."

Holuboje, foto: autorkaHoluboje, foto: autorka Moldávie byla přeci proslulá exportem vynikajícího vína. Když jsem tam ale jela, měla jsem pocit, že řada vinohradů je opuštěných, že se o ně nikdo nestará. Proč vlastně došlo k tomu, že Moldávie přestala vyrábět a exportovat víno?

"To je tím, že dřív byl kolchoz, tak se o to starali všichni dohromady. A pak, když se to rozdělilo, každý člověk dostal svůj kousek vinohradu a pěstoval ho. Ale náklady na pěstování jsou obrovské, takže na to lidi prostě nenajdou peníze. Ale myslím, že teď v poslední době, možná dva tři poslední roky, už nějací podnikatelé zakupují zem a pěstují svůj vinohrad."

Opusťme víno a vraťme se ještě k těm školám. Vy jste jediná, kdo se rozhodl studovat v Česku?

"Ano, myslím, že jsem první."

Bylo těžké začít tady studovat?

"Bylo to těžké."

V čem?

"I když umím česky, znám nějaké obyčeje a jsem seznámená s kulturou, tak když jsem přijela, byl tady úplně jiný život. A i čeština, ta komunikace, dělala ze začátku problémy."

Jak vás tady lidé přijímali?

Olga Granici, foto: autorkaOlga Granici, foto: autorka "Já jsem nikdy neměla problém. Přijde mi, že velmi dobře. Už jsem si našla kamarády mezi Čechy a spolužáky."

Nikdo vám nevytknul třeba ten takzvaný ruský přízvuk?

"Stávalo se, že mi to někdo vytknul, já z toho ale nedělám problém. Ze začátku třeba byly takové otázky, odkud jsem, tak to vysvětlím. A pak vždycky následuje otázka: a myslíte, že se vrátíte zpátky do Moldávie? Odpověď na tu otázku ale ještě neznám."

My se teprve dostaneme k oboru studia, který jste si vybrala a který mi připadá v souvislosti s Moldávií opravdu zvláštní, ale ještě k té vaší první zkušenosti tady v Čechách. Jací se vám tehdy Češi vlastně zdáli? Mají možná trošku jinou mentalitu, než jste byla zvyklá...

"Ano, mají trošku jinou mentalitu. A moc příjemně mne překvapilo, že Češi jsou velmi chytří a snaží se. Třeba zkoušky u nás na univerzitě mi přijdou mnohem složitější, nežli je máme v Moldávii. Tady je vidět, že se lidi učí a snaží se. A respektují to, vzniká ve společnosti. Vezmu třeba třídění odpadu. Všichni ho třídí a respektují to. Já jsem byla velmi příjemně překvapená."

U vás ve vesnici zase platila větší soudržnost. Myslím, že si tam lidi trochu víc pomáhali. Jak z tohoto pohledu se vám třeba jeví život v Česku?

"Ano, přijde mi, že tady se každý snaží starat spíš sám o sebe. U nás jsou na prvním místě kamarádi, vztahy, rodina. Tady je trošku jiné zaměření. Člověk se snaží udělat nejdřív kariéru, vydělat peníze, a pak až myslí na kamarády a na rodinu."

Holuboje, foto: autorkaHoluboje, foto: autorka Který z těch modelů je vám bližší?

"To je složitá otázka. Chybí mi to, jak žijeme v Moldávii, protože když jsem sama v cizí zemi, tak jsem se snažila nejdřív najít kamarády. Ale teď, když je už mám, tak teprve vidím, že je dobré nejdřív vybudovat svůj vlastní život."

A teď se konečně dostaneme k vašemu oboru. Co jste si vlastně vybrala? Co tu v Česku studujete?

"Já studuji na Karlově univerzitě Přírodovědeckou fakultu, obor ochrana životního prostředí."

Jak vás napadl právě tento obor?

"Když jsem studovala na základce, tak se mi líbil zeměpis, biologie a chemie. A když jsem si měla vybrat z nabídky, vybrala jsem si ekologii, protože to je nejblíž. Zahrnuje to úplně všechno, co mám ráda. A pak, když jsem začala studovat, tak se mi otevřely oči a uviděla jsem spoustu problémů, které máme v Moldávii a které je potřeba řešit. A mne to baví."

Čemu konkrétně byste se chtěla profesionálně věnovat v ochraně přírody?

"Já se budu věnovat ochraně a znečištění vod, něčemu z hydrologie. To je právě moldavský problém, problém regionu, ve kterém bydlím v Moldávii. Vím, že v některých vesnicích je nedostatek pitné vody, ale k tomu i současná změna klimatu, změna srážek... Přijde mi, že voda je to nejdůležitější, co člověk potřebuje, a chtěla bych se zabývat tady tím studiem."

Což ale tak trochu napovídá, že jednou byste se pravděpodobně do Moldávie chtěla vrátit...

"Když bude možnost, tak určitě ano!"