O budoucí dráze světově proslulého českého astronoma rozhodla ušetřená koruna

Prof. RNDr. Zdeněk Kopal, Dr.Sc., foto: http://www.litomysl.cz/zdenekkopal

I do dnešního vysílání jsme zařadili pravidelnou rubriku Češi v zahraničí. Tentokrát v ní připomeneme světově proslulého českého astronoma Zdeňka Kopala. V jeho rodišti, východočeské Litomyšli, právě v těchto dnech probíhají oslavy nedožitých devadesátin Prof. Kopala. Více už se dozvíte od Mileny Štráfeldové.

Fotografický atlas Měsíce a především zásadní objevy při výzkumu dvojhvězd - to byly vědecké úspěchy, které zajistily českému astronomu Zdeňku Kopalovi světovou proslulost. Rodák z Litomyšle se stal jediným Čechem, který jako poradce amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír spolupracoval na projektu Apollo a vybíral místo pro přistání prvního člověka na Měsíci. Profesor astronomie v Cambridge, na Harvardu a v Manchesteru, autor čtyř set odborných publikací, po kterém byla v roce 1979 pojmenována i nově objevená planetka, by se tuto neděli dožil devadesáti let. O tom, že se stane světově proslulým astronomem, přitom prý rozhodla jedna koruna, kterou v roce 1928 ušetřil za tramvaj. Cestou z Národního muzea, kde se byl jako čtrnáctiletý kluk o prázdninách pochlubit se svými brouky, natrefil u Národního divadla na člověka, který kolemjdoucím nabízel pohled dalekohledem na sluneční skvrny:

"Zdeněk tedy obětoval ušetřenou korunu, podíval se do dalekohledu a v tu chvíli se to stalo. Brouci byli zapomenuti a Zdeněk Kopal se vrhnul vší silou do astronomie,"

tvrdí doc. Martin Šolc z Astronomického ústavu Univerzity Karlovy. Už v sedmnácti letech začal Zdeněk Kopal publikovat v odborných časopisech výsledky svého pozorování proměnných hvězd a ve dvaadvaceti odjel jako člen expedice České astronomické společnosti do Japonska, kde sledoval úplné zatmění Slunce. Na cestu si vydělal překladem knihy o vesmíru. V roce 1938 jako čerstvý absolvent Univerzity Karlovy získal stipendium na univerzitě v Cambridge. Druhá světová válka a další vývoj v Československu mu pak nadlouho zabránily vrátit se domů. Do Prahy přijel až v 60. letech a z letiště ho tehdy doprovázel začínající astrofyzik Jiří Grygar:

Z 60. let se v našem archivu zachovala také unikátní nahrávka. Prof. Kopal tehdy pro Československý rozhlas natočil přednášku o nejnovějších objevech na Měsíci:

"Jedním z největších objevů, týkajících se výzkumu Měsíce v posledním roce, a řekl bych jedním z těch, které nás nejvíc překvapily, byl takřka důkaz, že na Měsíci existovala a patrně ještě dnes existuje organická hmota a živí tvorové, stojící ovšem na velmi nízkém stupni evolučního vývoje. Jak jsme se to dozvěděli? Počátek této historie nás zavede do meteorické astronomie. Po světových muzeích a různých ústavech se nám nahromadilo na tisíce meteorů, které k nám přišly z různých částí Sluneční soustavy. Žádný, pokud víme, není mezihvězdný. Jedna skupina se ale liší podstatně od veliké skupiny těch druhých. Jsou to takzvané uhlíkové chondrity. Co do stáří jsou uhlíkové chondrity hotová nemluvňata mezi meteory. Jsou asi tisíckráte mladší než veliká většina ostatních meteoritů, které známe. Kterýkoli meteorit, který by vznikl v době vzniku naší Sluneční soustavy nebo pocházel z krajiny pásu asteroid nebo z Marsu, by cestoval daleko déle prostorem, než by se ho naší Zemi podařilo náhodou zachytit. Proto, setkáme-li se s meteority, jejichž stáří se ukazuje být pouze několik milionů let, je zcela jasné, že jejich původ je třeba hledat v okolí naší Země."

V roce 1967 proběhl v Československu, za účasti Zdeňka Kopala, světový kongres astronomů. To už patřil k nejvýznamnějším odborníkům ve výzkumu dvojhvězd. Stále se přitom zajímal o výsledky českých astronomů, jak potvrzuje i Jiří Grygar:

"On byl velice vstřícný, přestože jsem byl opravdu jak se říká vědecké ucho. Ptal se mne, jestli mám nějaké téma pro disertační práci. Já jsem říkal, že o tom právě přemýšlím, a on mi řekl, že by jedno téma měl, a hned mi ho dal. A od té doby mne zásoboval svými poznámkami. Mám doma také jeho vědecké deníky a mohu potvrdit, že i tam se míchá čeština s angličtinou. Dokonce se dá i poznat, kterou část matematiky se učil v Praze na Karlově univerzitě a kterou se učil v Massachusetts, protože podle toho má buď anglické nebo české poznámky. Potom sem jezdíval dost pravidelně, a když se doba trochu uvolnila, měl jsem možnost ho několikrát vidět i na zahraničních konferencích, kde měl velkou úctu. V té době to už byl vrcholně proslulý světový astronom. A tyto styky ještě zesílily těsně po převratu v roce 1989, kdy Kopal byl jeden z prvních astronomů, který jako velký vlastenec sem přijel a zúčastnil se i našich domácích akcí. Velmi si považoval toho, že jsme ho zvolili čestným členem České astronomické společnosti, což tedy byla trochu odvaha, protože jsme to udělali ještě v době totality. A tak až téměř do poslední chvíle svého života byl naším rádcem, přítelem, učitelem, ale také bavičem, protože měl úžasný smysl pro humor."

Musel ale být i romantik. Špetku měsíčního prachu, kterou jako velkou vzácnost dostal od astronautů, kteří přistáli na Měsíci, zahrabal do hlíny na pařížském hrobě Julese Verna.

Zdeněk Kopal zemřel v roce 1993 a podle svého přání byl pochován v Praze na Vyšehradě. V Litomyšli si o tomto víkendu astronomové z celého světa připomínají jeho nedožité devadesátiny. Oslav se zúčastnila i jedna z jeho dcer, paní Zdenka Smith ze Spojených států. Zajímalo mne, jaký byl Prof. Kopal jako člověk a tatínek:

"Měl krásný smysl pro humor, pravda, jeho práce pro něj byla velmi důležitá. Ale maminka to chápala, maminka i celá rodina mu pomáhala."

Přivedlo Vás to také k Vaší vlastní profesi?

"Jistě. Myslím, že ano. Máma byla inženýrka, tatínek profesor, u nás doma bylo samozřejmé, že věda a matematika jsou pro každého. V Americe byl takový dojem, že ženy nemají být v matematice, ve fyzice, ale u nás to nikdy nebylo."

Vy sama jste se narodila ve Spojených státech, Váš tatínek odešel těsně po ukončení vysokoškolských studií a do Česka se poprvé vrátil až po dvaceti letech. Vy přesto krásně mluvíte česky. U Vás doma se mluvilo česky?

"No jistě, rodiče očekávali, že po válce se půjde domů. Celá rodina byla připravená a doma se vždycky mluvilo česky. Doma jsme měli českou muziku, českou literaturu, český dějepis, z toho jsme museli alespoň něco znát."

Sledoval Váš tatínek výsledky české astronomie?

"Jistě. Co se dělo v Čechách, z toho měl vždycky velkou radost a měl o to velký zájem, když přicházeli lidé a mohl pomoci. V tomhle byl krásný učitel. Jemu nevadilo, z kterého je konce světa. Jestli měl zájem, tak si o tom popovídal. A nevadilo mu, jestli to byli malí školáci anebo laureáti Nobelovy ceny. S každým uměl promluvit a zajímalo ho to."

V Litomyšli je od této soboty na místě Kopalova rodného domu instalován unikátní památník dvojhvězdy - jediný svého druhu na světě. Dvě kapkovité hvězdy, navíjené z uhlíkových vláken, připomínají jeden z velkých objevů Prof. Kopala.