Muzeum českého a slovenského exilu 20. století

15-12-2007

Už jsme Vás informovali, že v Brně vzniklo z iniciativy Jana Kratochvila soukromé Muzeum českého a slovenského exilu. Jeho příprava trvá řadu měsíců, rozlehlé prostory bývalého pivovaru potřebovaly základní úpravu, sbírky muzea bylo třeba utřídit do expozic. Muzeum ale už začalo přijímat návštěvníky a vy můžete být naším prostřednictvím mezi prvními. Majitele a zřizovatele muzea Jana Kratochvila navštívil s mikrofonem Vilém Faltýnek.

Jan KratochvilJan Kratochvil "Jsme ve dvorním traktu Štefánikova 22, kde je zřízeno Muzeum českého a slovenského exilu 20. století. Momentálně není nádvoří zastřešené, ale příští rok by se mělo komplexně zastřešit, měla by zde vzniknout pasáž, kde budou fontány, sochy a bude se důstojně přicházet do budovy."

Komu ten objekt patří?

vstupní informacevstupní informace "Naší rodině. My jsme to získali v restituci a protože naše rodina byla exulantská, tak jsme to věnovali tomuhle účelu."

A to už si řekneme někde pod střechou, aby na nás nepršelo...

"Vstupní informace je: Pozor státní hranice! Aby si člověk uvědomil, kam přichází. Myslím, že exopozice má mít trošku motivační část, která vás šokuje..."

"Muzeum vzniklo ve spolupráci s dvěma institucemi, s Úřadem pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu a s Policejním muzeem, které nám poskytlo a ještě poskytne některé exponáty, a hlavně s exulanty.“

Jak velká bude výstavní plocha?

„V současné chvíli je asi 600 m2,v budoucnosti by měla být okolo 2800 m2. Tato instalace by měla být takovým vstupem do exilové problematiky 20.století, věnuje se československému exilu jako takovému, ne konkrétní zemi…“

Tady se ta expozice připravuje, po zemi jsou tu už rozloženy tabule s texty a s obrázky. Jaká konkrétní témata se na nich pojednávají?

"Exil má tři vlny. První vlna se podílela na založení republiky, druhá vlna byla válečná a třetí vlna po roce 1948. Takže tady je vstupní informace o lidech kteří zakládali republiku, kteří za ni za války bojovali, včetně české šlechty, která za války adresovala petici na podporu Československa jak prezidentu Benešovi tak prezidentu Háchovi, pak o exilové vlně po roce 1948, která byla snad největší. A pak máme navrchu ještě etapu po roce 1968."

Název je muzeum exilu, znamená to, že se zaměřujete na politicky motivovaný odchod z Československa?

"Ten je pro nás zásadní. Protože emigrace a migrace už jsou věci dobrovolné a nejsou nastaveny tím směrem, který my chceme v tomhle muzeu sledovat. Protože nedobrovolný odchod měl několik dalších důsledků: nejenom že ti lidé odešli, opustili rodiny a někde bez prosatředků začínali, ale také tu zůstaly ty opuštěné rodiny. My jsme tři kluci, náš otec odešel napřed za války a potom znovu po válce a nás zde nechal. Já jsem se narodil až po tátově odchodu, když byla máma někde ve vyšetřovací vazbě. A až do roku 1989 jsme žili bez otce. Pak se sem jako starý pán vrátil, ale umřel zase v exilu, odešel zpátky do zahraničí."

Významná postava českého exilu Josef Kratochvil se narodil v rodině brněnského filosofa Josefa Kratochvila v roce 1914. Byl vychovaný jako demokrat a zásadní odpůrce totality. Za války byl aktivním členem Obrany národa, po nástupu komunistů v 50.letech emigroval do NSR a pokoušel se vznikající režim narušit ze zahraničí. Spolupracoval s generálem Moravcem v protikomunistickém odboji, byl významným funkcionářem ve skautském hnutí, působil v americké zpravodajské službě. Přispíval do vysílání rádia Svobodná Evropa a Hlasu Ameriky. Později se věnoval pedagogické činnosti a s Alicí Masarykovou zakládal české školy ve světě, vydal desítky učebnic a slabikářů pro děti v exilu. Získal doktorát v oborech filozofie, historie a dějiny umění, přednášel na univerzitách v Heidelbergu a ve Stuttgartu. V 60. letech byl poslancem Evropského parlamentu, a také byl zvolen senátorem. Zemřel v roce 2001.

"Kdysi se mě ptal Petr Pithart, proč se tomuhle tak intentzivně věnuji, tak jsem řekl, že to je moje hledání identity. Napřed za války mého dědu, který byl univerzitní profesor, zavraždili nacisté za to, že postavil za exulanty Židy, kteří museli utíkat z téhle země a potom vlastně mého otce, který napřed bojoval proti nacistům, potom vyhnali komunisté a mě dali do dětského domova a bratry po cizích rodinách."

Proč si váš otec rodinu nevzal s sebou?

"Tatínek byl naivista, jako všichni, kdo utíkali v 50. letech, věřil, že se vrátí do republiky na amerických tancích."

Máte tady rozlehlé prostory, přemýšlíte taky o tom, že byste je využili ještě k jiné formě prezentace těch událostí?

Krabice s ostatky z hrobu prezidenta T. G. MasarykaKrabice s ostatky z hrobu prezidenta T. G. Masaryka "Další formou bude projekce, dole bude projekční sál, zvukový sál a záznamový sál. A máme počítačový systém, který může studentům otevřít cestu a můžou si hledat v materiálech, co máme zpracované. Archiv máme obrovský, ale zpracovaná je jenom část, a do ní se dá vejít přes náš program."

Čili jakási badatelna?

"Ano, badatelna a dokumentační oddělení."

Můžeme se ještě podívat do sklepa?

"Tady se to už odkrývá na cihlu... chceme to odkrýt všechno... Dřív nad tím stál ten starý pivovar, proto sem neteklo. Tady v těch spodcích všude budou expozice. My jsme prodali jeden činžovní dům na jiné ulici v Brně a z toho se dělají ty opravy... A tady bude mimo knihovny střižna zvukových záznamů..."

Máte tady rozhlasovou střihačku... To znamená, že budete pracovat se starými pásky?

Kronika roty NazdarKronika roty Nazdar "Ano. my máme v archivu celou Svobodnou Evropu. Tím že ten otec se strýcem tam pracovali, tak jsme od mnoha redaktorů zdědili kompletní zvukové záznamy. Bohužel Američané, když rušili v Mnichivě vysílačku, tak o české záznamy nestáli."

Mohl byste shrnout, z jakých zdrojů tedy čerpáte?

"Asi ze všech dostupných. Základem je archiv mého otce. Je tam část, kterou tatínkovi jako příteli a spolupracovníkovi věnovala dr. Alice Masaryková, kde jsou osobní předměty prezidenta Masaryka, to vám ukážu tady... - Toto je podle mě ta nejcennější expozice, je věnovaná založení republiky. Začíná se instalovat, ten koš, co tamhle leží, ten dostal tatínek od Alice Masarykové, je tam peněženka pana prezidenta, stuha z věnce, když zemřel, támhjle je krabice, ve které jsou ostatky z hrobu prezidenta Masaryka, který si vyvezli exulanté do Argentiny a pak nám to dodali zpátky. Co se týče významu, tak myslím nejvzácnější je tenhle prapor, první československý legionářský prapor z roku 1918."

"Uvědomuji si, že my jako opuštěné děti jsme byli možná víc biti než dopělí, které sice mlátili v kriminálech, ale mohli se bránit rozumem. My jsme to neuměli. my jsme byli zoufalci, pamatuji se, že jsem se jako dítě díval u půdy v dětském domově oknem, brečel jsem a chtěl vidět tatínka. Je to pro mě bolavé. No nic, je to pryč, naštěstí jsme všichni přežili a v podstatě důvodem muzea je, aby se to už nikdy nemohlo vrátit."

Foto: autor

 

15-12-2007