Do Česka i letos přijely děti českých krajanů z Ukrajiny

Rohlíky s máslem, svíčková a čistý vzduch v krásné krajině nedaleko Orlické přehrady - to jsou účinné léky pro čtyři desítky dětí českých krajanů z ukrajinského Žitomyru, které do Česka letos přijely na ozdravný pobyt. Děti z oblasti, která byla postižena výbuchem jaderné elektrárny v Černobylu, strávily v dětské léčebně Charlotty Masarykové v Bukovanech na Příbramsku tři týdny. Do Bukovan se za nimi vypravila Milena Štráfeldová.

zazpívaly mi na uvítanou děti českých krajanů z Ukrajiny. Jejich předkové se na Volyň přistěhovali na pozvání cara Alexandra ve 2. polovině 19. století:

"...aby vzdělávali půdu, aby ukázali ruským lidem, jak se má hospodařit,"

říká lékařka Ema Sniděvič ze Žitomyru, která děti do Česka doprovázela.

"Na žitomyrské zemi, tenkrát na volyňské, bylo moc Poláků. A i teď je tam nacionální menšina polská. A byla vzpoura, protože ten polský katolicismus byl moc silný. Tak car pozval Čechy, taky katolíky, ale trošku jiné. A tu zemi, odkud odešli Poláci a která byla neobdělaná, dostali Češi. A nejvíc lákalo lidi to, že dvacet let nebrali kluky na vojnu. To přitahovalo rodiny, které měly syny."

Češi po svém příchodu na Volyň založili desítky vesnic. Jsou mezi nimi Česká Krošňa, Malá Zubovščina, Vysoké České. V samotném Žitomyru, který má dnes na tři sta tisíc obyvatel, i v jeho okolí zůstala po Češích řada památek a staveb:

"Uchoval se pivovar a všichni si pamatují, že to je pivovar Albrechta Macháčka. Pak je tam český hřbitov, český kostel sv. Václava a Jana Nepomuckého. A letos ten kostel bude mít sto let."

Čeští krajané na Volyni si svou identitu udrželi i v těžkých podmínkách v éře Sovětského svazu:

"Za Sovětského svazu to bylo moc těžké. U nás v Zubovščině byla kolonie. Lidi nedostali pas a dostat se z té vesnice do města bylo nejen pro Čechy, ale i pro Ukrajince a Rusy moc těžké. Lidi ale stejně hledali něco lepšího a ten, kdo byl chytrý a získal vzdělání, odtamtud přeci jen odešel. Ale ty české vesničky byly moc krásné, byly vzorové. Za Sovětského svazu těm zahraničním delegacím neřekli, že to je česká vesnice, ale ukazovali ji jako vzorovou vesnici."

V okolí Žitomyru žijí české rodiny dodnes. Krajanské sdružení, jehož předsedkyní je Ema Sniděvič, je chce všechny spočítat:

"Letos jsme si dali za úkol najít rodiny, které jsme ještě neměli ve společnosti, přepsat ten seznam. V těch vesničkách, jako je Vysoké České - teď to je Vysoké Ukrajinské, ale bylo to Vysoké České - zůstal jen jeden člověk. Tam už se ty rodiny promíchaly a češtiny už nepoužívají. A my jsme si dali za úkol, že tam pojedeme v krojích, na jeden den. A budeme tam chodit v těch krojích, navštívíme hřbitov a zazpíváme si písničky, aby ti lidé, co se tam nastěhovali, vzpomněli, že tady bydleli Češi. Tak jsme ty rodiny sepsali a pozvali jsme kvůli tomu i děti, aby zase dostali ten český "duch". Tak jsme nabrali sto šedesát sedm rodin."

Ukrajinská Volyň byla jednou z oblastí, které byly v roce 1986 silně zasaženy výbuchem jaderné elektrárny v Černobylu. Zdravotní následky nesou i děti, které se narodily několik let po výbuchu. Podle primáře ozdravovny v Bukovanech Jiřího Lázničky mají především oslabenou imunitu:

"Ty děti, které k nám jezdí, mají indikován pobyt v případě, že bydlí v oblasti postižené Černobylem. Tam je zbytková radioaktivita v půdě, v jídle, a v celém okolí, takže děti jsou vystaveny radioaktivnímu záření, i když se narodily třeba dávno po černobylské havárii. U těch dětí se to projevuje na zdravotním stavu, zejména je tam větší počet onemocnění štítné žlázy, což bývá nejčastější komplikace nebo následek vlivu radioaktivity na dětský organismus. Jsou tam chronici, letos se sešlo více dětí nemocných na dýchací cesty, a celkově je jejich obranyschopnost oslabená. Jsou to děti podvyživené, dalo by se říct, a nám se tady vždycky podaří nalepit na ně nějaké to kilo navíc."

Vydatná strava a pobyt v klimaticky čistém prostředí dětem z Volyně velmi prospívá, kromě toho ale prodělávají i fyzioterapii a denně cvičí:

Děti mají v Česku nabitý program: jezdí na výlety, letos navštívily Prahu i zámek Orlík, příbramský akvapark i koňskou farmu, kde si mohly zajezdit na koni. A jak se jim v Bukovanech líbí?

"Je tu moc hezky, pěkná příroda, a jestli pojedeme do města - chtěl bych se tam podívat... Je taky tak čisto a pěkně, narozdíl od Ukrajiny. Tady si můžeme odpočinout a nabrat zdraví,"

řekl mi dvanáctiletý Saša. V Česku je na ozdravném pobytu už popáté.

"Děti, zvlášť ty, co sem jezdí každý rok, nestonají. My nebereme nemocné, je to moc těžká cesta. Přijely zdravé, je to všechno dobré, odjely taky zdravé - a za rok je to znát. I ty maminky mi říkají: jednou dítě nepřijede, dělá třeba nějaké zkoušky, a pak stoná celou zimu. A ty co jezdí pravidelně, u těch je to na imunitě moc znát."

dodává k tomu lékařka Ema Sniděvič. Ozdravné pobyty pro děti českých krajanů z Ukrajiny, které hradí české ministerstvo zdravotnictví, však neprobíhají jen v Bukovanech. Letos se děti přijely léčit i do Komorní Lhotky na Frýdecko-Místecku, do Pastvin v Orlických horách a do Račího údolí v Jeseníkách. Celkem se tu v létě vystřídá kolem sto šedesáti dětí. Pro další české děti z Ukrajiny tu ministerstvo zahraničních věcí financuje tzv. edukační pobyty. Do Třemešku u Oskavy na Šumpersku tak letos přijely další čtyři desítky dětí. Všechny tyto pobyty organizuje Česko - ruská společnost.