Děti z Ukrajiny na ozdravném pobytu v ČR

Tak tihle malí muzikanti nepřišli z české země, ale naopak do Čech. Jsou to děti našich krajanů z Ukrajiny, které sem v létě přijely na ozdravné a vzdělávací pobyty. Mnohé z nich totiž trpí následky havárie jaderné elektrárny v Černobylu. Se skupinou dětí, které pobývaly tři týdny v dětské léčebně v Bukovanech na Orlické přehradě, jsem se začátkem září setkala v Milíně u Příbrami. Svým vrstevníkům z milínské základní školy děti Volyňských a Krymských Čechů přijely zazpívat české i ukrajinské písničky:

Ozdravné a edukační pobyty dětí našich krajanů z Ukrajiny financují česká ministerstva zdravotnictví a školství a organizuje je Společnost přátel národů Východu v Praze. Jak mi řekl její zástupce Miroslav Bukovský, jedná se už o víc jak desetiletou tradici:

"Prakticky už od roku 1990 přijíždějí děti Volyňských Čechů k nám do České republiky. Jsou to děti postižené havárií Černobylské elektrárny. Děti sem přijíždějí se léčit. Program je zaměřen především na odpočinek, oddych, zdravotní péči. Probíhá vstupní a výstupní prohlídka dětí a na základě toho probíhá třítýdenní léčebný proces. Přímo teď se nacházíme v Bukovanech, v Dětské odborné léčebně Bukovany, kde se tento ozdravný pobyt organizuje už pátý rok. Děti jsou ubytovány v chatkách na Orlickém jezeře, kde se pravidelně koupají. V letošním roce to bylo trochu složitější vzhledem k povodním. Ale ředitelství této léčebny vytváří velmi pěkné podmínky pro celý pobyt. A v tom programu jsou různé sportovní a kulturní soutěže, navštívili jsme Prahu, zámek Orlík, Příbram, Hornické muzeum, Památník Antonína Dvořáka na Vysoké. Projeli jsme se na parníku na Orlickém jezeře, konaly se táborové ohně, opékání špekáčků, různé sportovní soutěže jako střelba ze vzduchovky, z pistole, kopaná mezi našimi a ukrajinskými dětmi, orientační závod, stezka odvahy, probíhají i různé branné soutěže. Ten program je poměrně bohatý, navštěvujeme i různá města. Především starosta Příbrami dost finančně pomáhá těmto ozdravným pobytům, také starosta obce Milín a hlavně starosta v Rožmitále, kde tradičně se koná celé sportovní odpoledne za účasti žáků ze Základní školy Rožmitál a dětí z Bukovan i dětí z ozdravného pobytu z Ukrajiny."

Jak mi dál Miroslav Bukovský ze Společnosti přátel národů Východu řekl, z Ukrajiny sem jezdí děti ve věku od devíti do patnácti let. Výbuch v černobylské elektrárně se na jejich zdravotním stavu podepsal i přesto, že se většina z nich narodila až po havárii. Děti mají dýchací problémy, oslabenou imunitu, a proto jim prospívá hlavně pobyt v přírodě, na čerstvém vzduchu a kvalitní strava. A tu jim zdejší organizátoři zajišťují vrchovatou měrou. Při výstupních lékařských prohlídkách po třech týdnech se často ukáže, že děti přibraly až pět kilogramů. Některé z dětí sem přijíždějí i opakovaně. O tom, jak probíhá jejich výběr, mi Miroslav Bukovský řekl:

"Ten výběr se uskutečňuje na Ukrajině. Hodně v tom pomáhá naše velvyslanectví v Kyjevě a dělá to takové to sdružení spolupráce Volyňských Čechů s Českou republikou. Ten jejich výbor tam působí a provádí bezprostřední výběr dětí."

Se skupinou asi čtyřiceti dětí pokaždé přijíždějí i jejich ukrajinští učitelé a vychovatelé. Dvacetiletá Kateřina Dvořáková pochází z Krymu.

"Pocházím ze Záporožské oblasti, jak byli záporožští kozáci. A tam je takové malé, pro nás tedy malé, tak dvě stě tisíc lidí, město Malitopol. A je tam ještě česká vesnice, jmenuje se Čechohrad, teď Novgorodkovka. A my to teď chceme přejmenovat zpátky na Čechohrad."

Jak mi Katka řekla, na Ukrajině je nejméně deset vesnic, kde dosud žijí potomci českých vystěhovalců. Ti sem přicházeli ve druhé polovině 19. století především jako řemeslníci, zemědělci a vinaři. I v Katčině rodině, která pochází původně z Moravy, je vinařská tradice:

"Můj dědeček dělá dobré víno a já raději piju jeho víno než to drahé v obchodech."

Čeština však v rodinách našich krajanů pomalu mizí. Česky podle Katky hovoří nejstarší generace, mladší lidé se tak už ale nedomluví. Dětem s češtinou pomáhají učitelé:

"Čeští učitelé přijíždějí z Čech a dávají takové úkoly. Děti trochu můžou zpívat a učit se česky."

Katka už od dětství zpívá v krajanském souboru Bohemia, který vystupuje nejen na Ukrajině, ale několikrát navštívil i Českou republiku. Kromě české hymny, kterou zahájila vystoupení ukrajinských dětí v Základní škole v Milíně, zapívala Katka i několik českých lidových písniček:

Jako průvodkyně dětí našich krajanů z Ukrajiny sem přijela i Natálie Celousová. Její rodina pochází původně z Litoměřicka, nyní už víc jak sto let žije v Dubně v Rovenské oblasti. Česky se ani podle Natálie na Volyni už příliš nemluví:

"Snažíme se mluvit aspoň v rodinách. Pro /krajanské/ spolky dostáváme z velvyslanectví časopisy a noviny. A pak děláme schůze, sejdeme se jednou měsíčně, povídáme si, bavíme se, děláme konference. Máme taky takový pěvecký soubor, chodíme tam, jak kdo může, jak se komu povede. Za týden budeme mít v Oděse folklorní festival Volyňských a Krymských Čechů. Vypadá to jako ples, každý soubor tam přijede, má nějaký svůj program. Oni tam zpívají, tančí, mají moc pěkné oblečení. Podle správných krojů to možná tak úplně není, ale vypadá to tak, jak kroje nosily naše babičky, ty chodily v takovém oblečení."

Hašlerovou Písničkou děti z Ukrajiny své vystoupení v Základní škole v Milíně zahájily. Protože se ale už blížil konec jejich pobytu v Čechách, zeptala jsem se, jak se jim u nás líbilo:

"Mně se pěkně líbí, odpočinuli jsme si."

Kde se ti nejvíc líbilo?

"Na koupališti."

Co ještě si pamatuješ z toho Vašeho pobytu?

"Špekáčky."

A tobě? Co se tobě tady nejvíc líbilo?

"Příroda a děti."

Jak se ti líbilo v Praze?

"V Praze se mi moc líbilo. Byli jsme na Václavském náměstí, Staroměstském náměstí, na Karlově mostě, na Pražském hradě."

Máte tady kamarády?

"České děti? Jo, máme."

A tím naši dnešní krajanskou rubriku uzavřeme. Tentokrát jsme ji věnovali dětem Volyňských a Krymských Čechů z Ukrajiny, které zde trávily kus prázdnin na ozdravném pobytu v Bukovanech na Orlické přehradě. Nežli se ale úplně rozloučíme, poslechněte si ještě jednu písničku, kterou děti z krymského Čechohradu věnovaly tentokrát své české učitelce: