Nejprve budeme pokračovat v návštěvách krajanů v Chorvatsku. Zdeňka Kuchyňová se tentokrát vypravila za kolegy do daruvarského rozhlasu, se kterými si povídala nejen o vysílání...

Radio Daruvar je malé lokální rádio, které je slyšet zhruba do vzdálenosti 100 kilometrů. Kromě vysílání v chorvatštině se v éteru ozývá i maďarština, italština a čeština. Právě vysílání pro českou menšinu, která je v této oblasti nejpočetnější, vzniklo z nadšení krajanů, což potvrdila i ředitelka Radia Daruvar Zdenka Zvonárková.

Každé radio má samozřejmě svoji charakteristickou znělku. Stejně tak české vysílání Radia Daruvar, které se svým posluchačům hlásí Dvořákovou Humoreskou. O to, aby měli krajané přehled co největší se v české redakci Radia Daruvar stará i Lenka Láličová. Jak poznamenala, redakce o několika lidech vysílá každý den jednu půlhodinku. Redaktoři proto musí být univerzální a stihnout maximum.
Radio Daruvar zažilo za války těžké chvíle. Vysílalo dokonce z krytu v centru města a redaktoři zde v této době doslova přespávali. Jak dodala ředitelka Zdenka Zvonárková, v podzemí zůstali devět měsíců.
Radio Daruvar posluchači často sami navštěvují a zvou redaktory k zajímavým událostem. Zajímají se také o nové české zákony. V této souvilosti by uvítali určité výhody pro studium svých dětí v České republice či levnější ubytování v hotelích.

Tak to byl příspěvek Zdeňky Kuchyňové do "krajanské rubriky", a teď ještě s Evelinou Himalovou k vašim dopisům:

Nejprve odpověď na list posluchačů Kubelikových ze Spojených států, kteří si prý se zájmem vyslechli můj jarní pořad o filmovém dokumentu s názvem "Legenda jménem Kubelík", tedy o slavné dynastii jejich jmenovců. K dotazu týkajícímu se možnosti koupi domu Kubelíkových v Býchorech na Kolínsku, bohužel nemohu vyhovět. Dozvěděla jsem se jen to, že v objektu donedávna sídlil výchovný ústav mládeže, který se musel vystěhovat, protože dům získal nového majitele. Kdo je tímto novým majitelem, se mi však nepodařilo zjistit, a tudíž ani to, zda by byl ochoten dům prodat. Nejlépe bude, milí Kubelikovi, když se obrátíte na nějakou renomovanou mezinárodní realitní kancelář, která je propojena sítí poboček i s Českou republikou; jistě vám poradí, kam se obrátit, jak v této věci postupovat.

Pro paní Janu Bislin z Kanady mám vzkaz, který jsem jí už rovněž e-mailovala. Týká se možnosti získat kopii soudního spisu z procesu s hanebně odsouzenými hokejovými mistry světa před 50 lety. Náš spolupracovník, který připravuje sportovní seriál, pan Vladimír Zápotocký, je ochoten záležitost vyřídit. Potíž je v tom, že kopírování spisů není ze zákona dovoleno. Je možné pořizovat pouze opisy pasáží pod dohledem a za stanovených podmínek. Pan Zápotocký potřebuje od Vás přesnou specifikaci toho, co potřebujete pořídit.

Zda je pan Josef Čermák, s kterým jsem před časem natáčela rozhovor, z Vinohrad - na to se ptá pan Jaromír Hauzar z Německa. Nevím, spíše se zmiňoval o Kladensku, ale příležitostně se poptáme. Prostředníkem může být i pan Vladimír Bubák z Kanady, který se s panem Čermákem zná. Pokud bude tak moc laskav a učiní nám tuto službu, už předem mu za ni děkuji. Věřím, že rozhovor, ve kterém se pan Čermák zmiňoval právě o jeho obětavé práci v krajanském hnutí, poslouchal, a že ho slova uznání potěšila.

Za dopis děkujeme také panu Otakaru Štorchovi do Švédska, který léta sleduje naši rozhlasovou práci, a stále nám fandí. Těší se prý na každý večer - kvůli Radiu Praha. To rádi slyšíme.

Kalibánovi z Kanady se zmiňují o knize "Pražské domy vyprávějí", kterou od nás dostali jako výhru v soutěži. Mají z ní radost, velice se jim líbí. Nám se líbí také, proto do vysílání připravujeme rozhovor s jejími autory, manželi Josefem a Evou Hrubešovými, kteří právě v těchto dnech v literární kavárně nakladatelství Academia v Praze pokřtili už 6.díl.

A konečně se dostávám i k dopisu manželů Kobližkových, rovněž z Kanady, kteří stejně jako já, milují divadlo. Informují mne o dlouhodobě vyprodaném muzikálovém představení "The Lion King", které se jim přece jenom podařilo zhlédnout, byli moc nadšeni a o svůj krásný dojem se podělili i se mnou. Na ukázku mi poslali i divadelní program a upozornili, abych v něm na straně 36 nepřehlédla povídání o herci Richardu McMillanovi, který získal v Praze jedno z mnoha zahraničních uměleckých ocenění. Pochlubili se též, že kanadské Toronto je třetím "zábavním" městem světa, jak si prý můžeme ověřit v internetu. Kobližkovým moc pěkně děkuji za jejich hezký list, a také za dárek v podobě kompaktního disku.