Roční bilance vlády - 2. část

22-12-2007

Minulý týden jsme s komentátorem Petrem Hartmanem hodnotili roční činnost vládní koalice. Dnes si spolu probereme práci alespoň některých resortů, na které bylo "více vidět".

Začněme silovým resortem - ministerstvem obrany. Otázka možné výstavby amerického protiraketového radaru v Brdech, neuskutečněný nákup obrněných transportérů v Rakousku, potíže s dodávkami nákladních vozů Tatra - to je jen několik problémů, s nimiž se musela letos potýkat první česká ministryně obrany Vlasta Parkanová. Obstál její resort?

"To nelze jednoznačně říci, ale nevedla si úplně špatně. Armáda je složitý mechanismus, kde se projevují nejrůznější tlaky, protože armádní zakázky jdou do miliard korun a jsou tam tudíž velké zákulisní vlivy, které rozehrávají různé hry týkající se právě prosazení určitých firem při nákupu zbraní, techniky atd. Není asi náhodou, že se objevilo několik skandálů, že došlo k vyšetřování i k obvinění některých lidí. Takže z tohoto úhlu pohledu to ministryně Parkanová rozhodně neměla lehké."

Ministerstvo pro místní rozvoj, jehož vedení opustil Jiří Čunek. Resortu se mimo jiné vytýká, že zaspalo v přípravě projektů umožňujících čerpání finančních zdrojů z Evropské unie. Mohou být tyto výhrady oprávněné?

Foto: Evropská komiseFoto: Evropská komise "Česká republika zaspala, ale nakonec to vypadá tak, že peníze z evropských fondů přijdou, že některé programy už jsou schváleny, jiné čekají na schválení, takže to není taková tragédie. Navíc, když se to zasadí do kontextu jiných zemí, tak Česká republika byla sice v některých věcech opožděná, ale nebylo to až tak dramatické, jak by se mohlo na první pohled zdát. Samozřejmě je dobře, že zde byl určitý tlak médií a veřejnosti. Alespoň se ty věci popohnaly a uvedly se do těch správných kolejí."

Dalším "osiřelým" resortem bylo ministerstvo školství, na jehož vedení rezignovala Dana Kuchtová. A opět šlo o peníze. Nejen ty evropské, ale také na platy pracovníků ve školství, kteří se v této věci nejednou ozvali. Dostála vláda v této oblasti svým povinnostem?

"Ono je to složité, protože každá vláda opakuje, že vzdělanost, školství je jednou z priorit, a pak většinou ta slova nenaleznou naplnění činů. Týká se to i pohledu do rozpočtové kapitoly školství, kde zdaleka není tolik peněz, kolik by mohlo být. Na druhou stranu školství může čerpat značné prostředky právě z evropských fondů. Školství je, dalo by se říci, klíčovou oblastí pro budoucnost každého státu, protože čím dál, tím více vzdělanější lidé a kvalifikovanější pracovní síly budou potřeba, a proto je třeba věnovat mu patřičnou pozornost. Ale stále to neznamená nalévat tam další a další peníze a nestarat se o to, jak se s těmi penězi zachází."

A ještě jeden resort bychom měli zmínit - zdravotnictví. Opozice, odbory i některé profesní organizace tvrdí, že ministerstvo pracuje nekoncepčně, že ministrovy kroky churavé zdravotnictví neléčí, ale destabilizují. Problém je o to závažnější, že tím, koho se to může týkat bezprostředně, je pacient, tedy každý z nás. Lze doufat, že se v chorobopisu našeho zdravotnictví neobjeví ono nechvalně známé rčení: Operace se zdařila, pacient zemřel?

"Já myslím, že to si netroufne žádná vláda, aby se jí vymkla situace úplně z rukou a takto klíčový resort, jako je zdravotnictví, nefungoval, protože každý člověk je potenciální pacient, pokud už není pacientem. Soudím, že v současné době je rozruch vyvolán hlavně tím, že by se měla prolomit určitá psychologická hranice, protože zde bylo zakořeněno, že zdravotnictví je zadarmo, což samozřejmě vůbec neplatí a neplatilo nikdy. Nejvíce se tedy hovoří o zavedení různých poplatků, ať už za pobyt v nemocnici, za návštěvu lékaře, za recepty, za léky, atd. Je to věc složitá z toho úhlu pohledu, že lidé na to nejsou zvyklí, a myslím si, že ministerstvu se tento krok až tak dobře nepodařilo prodat. Podstatně důležitější je ale to, jakým způsobem bude hrazena zdravotní péče, jak hospodaří zdravotní pojišťovny, jak vůbec bude nastaven systém té péče, to znamená i z hlediska zdravotnických zařízení, dostupnosti zdravotní péče, atd., atd. Ve zdravotnictví je strašně důležité, ale i strašně obtížné stanovit to, co si stát může dovolit poskytovat jako standardní péči, a co už je péče navíc, protože každý ví, že zdraví je nepřednější a každý by chtěl to nejlepší, ale stát má určitou hranici, za kterou už jít nemůže. A o to se hraje."

22-12-2007