Vinař Bogdan Trojak - básník a prozaik

0:00
/
0:00

Bogdan Trojak je jedním z nejvýraznějších představitelů nejmladší české poezie. Narodil se v roce 1975 v Českém Těšíně, prošel redakcemi několika moravských literárních časopisů a nyní se usadil na jižní Moravě, ve vesnici Bořetice, kde pěstuje víno a pracuje na své první prozaické knize. S Bogdanem Trojakem hovořil Vilém Faltýnek.

"V Bořeticích se v souvislosti s literaturou nedělo donedávna nic, ale já a moje žena Lenka jsme se rozhodli, že kromě tradičních degustací a vinných přehlídek, které se v Bořeticích konají, budeme organizovat v našem vinném sklepě dvakrát, třikrát, čtyřikrát do roka setkání místních vinařů s představiteli našeho kulturního života, s umělci, především tedy spisovateli. A nedávno se nám podařilo připravit spolu s Josefem Somrem a Hanou Kofránkovou z Českého rozhlasu pořad věnovaný Janu Skácelovi, přizpůsobili ho tomu sklepnímu prostředí a ten pořed byl spojen s degustací. Já si myslím, že víno by mělo vždycky vystupovat v určitém kontextu, že samo o sobě je sice krásné, ale z mého hlediska to nestačí. Že je potřeba vždycky tu ochutnávku nějak zakomponovat."

Má ten sklípek nějakou dramaturgickou linii? Hodláte třeba vybírat autory nějak víc spojené s vínem? Nebo umělce spojené s vínem?

"Ne, To by bylo takové prvoplánové. Do budoucna to samozřejmě nebude podmínkou. A nebylo by to ani zábavné. Vydáme se cestou myslím velice pestré dramaturgie. Budeme vybírat nejenom vážné věci, chtěli bychom udělat i večer odlehčenější nebo nějaký pořad připravený třeba z básní pro děti. Pro děti z místní mateřské školky. Které vstoupí do sklepa určitě ne poprvé v životě, protože ve vinném kraji pomáhají svým rodičům od malička a sklepy důvěrně znají. Můj tříletý syn Kajetán má už dokonce svůj demižon. Hlavně, chceme to dělat hlavně pro místní lidi, pro místní vinaře. Nechceme z toho dělat šou, kdy přijede celebrita na malou obec, lidé se sjedou z okolí, aby se podívali na nějakou hvězdu. Opravdu je to omezeno, je tam 30 míst a ta jsou vyhrazena vesměs jenom místním."

Vy jste básník a zároveň vinař. Jak se tyhle dvě činnosti pojí dohromady?

"Já myslím, že velice dobře. V mém případě je to takové naplnění, protože po letech tápání, kdy jsem vystřídal mnohá zaměstnání a to vinaření pro mě začíná být už skoro živností, začíná mě živit, takže je to opravdu příjemné. práce ve vinohradu, na čerstvém vzduchu mě pomohla po letech se dostat do určité kondice, že se cítím i fyzicky dobře. takže vřele doporučuju prostřídat psychickou námahu s fyzickou. A myslím si, že to k sobě má velice blízko. je to taková trpělivá práce, člověk je vydán na milost přírodě, ten výsledek není nikdy jistý a ta práce je velice tvůrčí. Kromě toho v poslední době se vůbec tak nějak zabývám archetypálními věcmi, to víno, chodím na ryby, začal jsem se věnovat výrobě sýrů... kromě toho psaní, takže jsem spokojený."

Vaše poslední sbírka Strýc kaich se žení, ze kterou jste dostal cenu Magnezia Litera, zachycuje to období přechodu na vesnici a ažívání se s těmi činostmi, jako je vinařství, rybaření, sýrařství...?

"Ani ne. Tam je sice jedna skladba delší, Balada o nepeřeném šípu, která se týká mých vinařských začátků, tam spíš jsem se snažil zúčtovat s určitými chmurami z dětství, ale nejenom chmurami, tam jsou i odlehčené věci. Je to takové loučení se s dětstvím, s tím časem prožitým ve vendryni v Beskydech. Je to vlastně období, kdy mně umíral otec a souvisí to s tím, že jsem to něajk chtěl zpracovat. Něco, co skončilo smrtí otce. Tady ta kniha je myslím takovým posledním opusem, kde se spouštím, pomyslně spouštím hluboko do toho dětství a před to dětství a myslím, že teď budu psát trošku jinak. A možná budou ty knížky i překvapivě jiné."

A drží vás poezie? Neměl jste pokušení, i tím, že se dovršila určitá etapa, zkusit prozaický text, popřípadě dramatický text?

"Já bych měl odevzdat, mám nůž na krku, na jaře příštího roku sbírku povídek. vydá je brněnské nakladatelství Host. Ten soubor už má název, bude se jmenovat Povídky z brněnského Metra. A bude to satira. Gros té knihy budou tvořit texty, vzpomínky na bohémské léta prožité v Brně, to znamená půlka 90. let. Když jsem do Brna přišel, v době, kdy se rodila dnešní podoba redakce Hosta a tahle parta, ta naše básnická generace. Takže vzpomínky na ty divoké časy. nechci tím vzbudit dojem, že navazuju, nebo že se nějak snažím kopírovat Řezníčkovy Hvězdy kvelbu, které se taky vlastně týkaly brněnské bohémy jiného období. Bude to jiné, ale svým způsobem je to kniha o brněnské bohémě. V půlce 90. let. Ten kvas, kdy všechno vznikalo, kdy podle mě i poezie byla jestě vnímána a reflektována. Doba, kdy se mladým básníkům dobře začínalo..."

Báseň Bogdana Trojaka Nazírání přednesl Lukáš Hlavica.