Nevyslyšená polemika Miloše Picka

Knihovničku Radia Praha dnes obohatíme o titul sice odborný, ale věřím že i dostatečně přístupný širší veřejnosti. Vybrali jsme novou publikaci makroekonoma Miloše Picka. Je to výběr z jeho dobových časopiseckých článků, které se po letech mění v prozíravý komentář směřování české ekonomiky po listopadu 1989.

Kniha Miloše Picka dostala název Stát blahobytu, nebo kapitalismus? Podtitul upřesňuje: My a svět v éře neoliberalismu 1989-2009. Autor s neoliberálními koncepty polemizuje a kriticky hodnotí ekonomickou transformaci a její dopady. Sám pracoval v 50. a 60. letech v oblasti ekonomického výzkumu, v době normalizace byl vyloučen z KSČ a publikovat nesměl. Knižní výběr z polistopadových článků je překvapivě aktuální, kniha čtenáře vede k zamyšlení nad současnými problémy. Autor vysvětluje, jak kniha vznikala.

"Iniciativa kupodivu vzešla od vydavatele, ne ode mně. On přišel s nápadem publikovat mé články z posledního dvacetiletí. A hledisko bylo vybrat takové, které by byly srozumitelné široké veřejnosti, ne jen ekonomům."

Sociolog Jan Keller v recenzi knihu uvítal jako cennou splátku dluhu:

"U nás totiž chybí věcné zhodnocení vývoje za posledních dvacet let. V tom mají velké dluhy sociologové i ekonomové a právě díky Miloši Pickovi se dluh ekonomů o něco málo zmenšil. ta knížka je složena z textů, které byly psány postupně, což je výhoda, protože je jasné, že ten autor není nějakým generálem po bitvě. Každý si může přečíst, k jakému datu předjímal rizika různých opatření v době, kdy se o těch rizicích nediskutovalo a kdy se ta rizika naprosto bagatelizovala. Takže on tam postupně za těch dvacet let popisuje, jak jsme dost pod cenou vyprodávali národní bohatství, jak došlo k zneprůhledňování majetkových vztahů, jak se zakládalo na dnešní zadlužení státu... To znamená, že je to taková analýza příčin, které potom už v celku zákonitě vedly k dnešní situaci."

Miloš Pick pracoval na začátku 90. let jako člen tzv. Vlasákova týmu. Místopředseda české vlády František Vlasák připravoval v prvním období po listopadu 1989 alternativu k neoliberální koncepci transformace Václava Klause. Ta se v praxi se nakonec prosadila. Pick od počátku varoval, že šoková restaurace kapitalismu podle amerického vzoru povede k prudkému poklesu ekonomiky a sestupu k méně kvalifikovaným prvovýrobám. Za druhé předjímal rizika kupónové privatizace, zejména výkup akcií spekulanty. Následky obou chyb se podle něj dodnes nepodařilo odstranit.

Miloš Pick, foto: Štěpán Kotrba, www.blisty.czMiloš Pick, foto: Štěpán Kotrba, www.blisty.cz "V tomto směru ne, i když postupně došlo k růstu ekonomiky, HDP, za těch 20 let o 35 procent. Ovšem to nebyl rychlejší růst než vyspělé části Evropské unie, takže jsme se k nim v podstatě nepřiblížili. Jestli jsme tehdy před listopadem byli zhruba na 70 procentech ekonomické úrovně (HDP na obyvatele), tak teď po dvaceti letech jsme přibližně na stejné úrovni, jen o málo vyšší.

A navíc tato politika předčasného otevření vyspělým trhům byla založena na tom, že místo dřívější administrativní ochrany naší ekonomiky před vyspělým světem a místo tradiční ochrany celními a necelními bariérami, byla ta konkurenceschopnost chráněna jen extrémně nízkým směnným kurzem naší měny - to znamená politikou levné práce. A tato politika levné práce trvá, i když už to není tak hluboko jako na začátku, kdy jsme měli několikanásobně nižší kurz naší měny než takzvaná parita její kupní síly. Dnes jsme už jen někde asi na 70 procentech kupní síly vyspělých zemí, přesto alespoň v této ztlumené úrovni politikou levné práce pokračujeme. Takže z tohoto hlediska důsledky šoku nebyly překonány dodnes, i když jak říkám, ta ekonomická úroveň se zvýšila, bez překonání našeho zaostávání."

A do téhle situace přišla celosvětová finanční nebo ekonomická krize. Co s tou českou ekonomikou udělala? Co udělala s těmi resty z minulosti?

"Nejprve jednou větou odbočím. Ta krize jak známo vypukla ve Spojených státech, americkým propadem spadly i světové vývozy do Spojených států, také evropské, a my, kteří jsme navázáni zahraničním obchodem z 80 procent na Evropskou unii a v tom asi ze 40 procent na Německo (to je větší závislost, než jsme měli na Sovětském svazu, tam jsme měli asi 30 procent vývozu). S vypuknutím této krize byl postižen i náš vývoz a tím spadla i naše ekonomika. Ještě nejsou konečné výsledky, ale odhaduje se, že v minulém roce náš HDP propadl téměř o 5 procent, to znamená, že i příjmy rozpočtu v té ztlumené ekonomice byly nižší, možná o 70 - 80 miliard. Jenže ta krize má na propad veřejných rozpočtů jen menší vliv! U nás přišla do ekonomiky, která - a to se dělo bohužel i v této dekádě, že všechny vlády snižovaly daně podle neoliberálních receptů, které tvrdí, že tím se snižuje konkurenceschopnost podniků, a jenom toto snížení míry daňového zatížení od roku 2004 do minulého roku představuje asi 150 miliard korun. To znamená dvakrát tolik, než způsobila krize. Takže ta krize, která nám zničila exporty a která snížila příjmy veřejných rozpočtů, ještě přišla do ekonomiky, která sama neoliberální politikou poškodila příjmy veřejných rozpočtů dvakrát tolik. Přitom snižování daní je jedním z nejméně vydatných způsobů, jak pomoct podnikům v konkurenceschopnosti."

Recenzent Jan Keller upozorňuje, že ačkoli kniha Stát blahobytu, nebo kapitalismus? patří mezi odborné publikace, číst ji může i laik:

"Na jednu stranu je pravda, že ta kniha je náročná a člověk, který není profesí ekonom, ji musí číst velice pozorně, na druhou stranu tam ale autor uvádí dlouhou řadu příkladů, na kterých se i neekonom velice dobře zorientuje. Já bych uvedl jeden z nich. U nás se tvrdí, že sociální stát je příliš plýtvavý. A on tam z ekonomického hlediska odhaduje, že na ty lidi, kteří si nezaslouží pomoc, se za rok u nás vyplýtvá 0,4 procent hrubého domácího produktu. Zatímco v důsledku snížení daní pro firmy, které jsou většinou v zahraničních rukách, za ten samý rok odteče z republiky desetkrát více prostředků, 3 procenta HDP. Takže i neekonom jasně pochopí, v čem je absurdita situace. Když ti samí politici, kteří brojí proti plýtvavosti sociálního státu, zároveň lobují za snižování daňové zátěže cizinců a ty peníze, které my ušetříme na českých chudých, potom dáme cizím bohatým."

Autora knihy Miloše Picka se na závěr ptám, proč je důležité psát o makroekonomii srozumitelným způsobem.

"Když to řeknu nejprimitivněji, lidé jsou také voliči. Měli by se podílet na řešení těch každodenních otázek a mluvit do toho, protože to dává určitou naději, že politici budou pod tlakem, aby hledali řešení, která pomohou, a ne která budou škodit."

Tolik o knize Stát blahobytu nebo kapitalismus? Miloš Pick momentálně připravuje k vydání knihu svých vzpomínek, které se týkají kromě života v ekonomii také holocaustu.