Karel Kaplan: Přibližovat se k pravdě

V Tišnovském nakladatelství Sursum se nedávno objevil zajímavý titul. Pod názvem Exil a politika shrnul mladý historik Pavel Paleček rozhovory se sedmi historiky o moderních dějinách Československa i o osobních životních osudech. Všichni mají totiž jedno společné. Část života strávili v zahraničním exilu.

V Tišnovském nakladatelství Sursum se nedávno objevil zajímavý titul: Pod názvem Exil a politika shrnul mladý historik Pavel Paleček rozhovory se sedmi historiky o moderních dějinách československa i o osobních životních osudech. Všichni mají totiž jedno společné. Část života strávili v zahraničním exilu. V knize hovoří Alice a Mikuláš Teichovi, Bořivoj Čelovský, Karel Kaplan, Jaroslav Krejčí, Igor Lukeš a Radomír Luža. Proč právě těchto sedm?

"Nebyl to nějaký univerzální výběr. Já jsem oslovil lidiá, jejichž práce jsem znal a přišly mi zajímavé a o nichž jsem věděl, že mají zajímavé životní osudy. Z těch, kteří mi byli ochotni mi odpovídat, jsem vybral tyto. Zároveň ale musím říct, že je celá řada strašně zajímavých lidí, kteří žijí v exilu a jsou to historici, se kterými jsem nemluvil. Univerzální klíč neexistuje."

Kteří historici v té knize nejsou, ač by tam být mohli, nebo měli?

"Určitě by tam měl být Vojtěch Mastný, což je zřejmě nejproduktivnější česko-americký historik, který se zabývá soudobými dějinami. A elá řada dalších. Těžko bych je teď vyjmenoval... Jedním z těch, které jsem zvažoval, že by v té knize měli být, byl nedávno zesnulý profesor Fitz, velmi významný indolog, politolog a historik. Jeho kniha o dějinách československých legií v Rusku vyjde kažným měsícem v Akademii."

Kritiky vyčetly autorovi náhodnost ve výběru respondentů a rovněž připomínají autorovu nezkušenost s publicistickým žánrem interview. Jak ale autor říká, byl veden úmyslem zaznamenat vzpomínky výrazných osobností (s mnohdy i zcela protichůdným pohledem na československou minulost), to bylo podstatné. Karla Kaplana jsem se v této souvislosti zeptal, jestli emigrace změnila jeho pohled na československou historii.

"Okamžikem emigrace se toho v podstatě mnoho nezměnilo, protože my jsme už od poloviny 60. let měli poměrně kritičtější pohled na minulost a příchodem do zahraničí se tenhle kritičtější pohled ještě prohloubil. Já jsem si dal za úkol, vzhledem k tomu, že jsem předtím působil ve dvou rehabilitačních komisích ÚV KSČ a měl jsem přístup k řadě dokumentům, to zpracovat a napsat, co si o tom myslím. Takže v tom se pozice změnila, že jsem měl další a další dokumenty a že jsem mohl, nechci přehánět, aby to nevypadalo, že se vytahuju, že to byl hlubší pohled na vývoj než předtím."

Karel Kaplan, foto: ČTKKarel Kaplan, foto: ČTK Přestože Kaplanovy knihy vycházejí v mnoha cizích jazycích, on sám tvrdí, že ve svých pracech se obrací na české čtenáře.

"Já jsem vždycky chtěl být a zůstanu historikem, který píše pro svoji vlast, tedy pro lidi doma. Proto pro mě je největším vyznamenáním, když to čtou lidi doma. Tady to má taky největší význam. Často se mluví o vyrovnávání se s minulostí. A abyste se s ní mohl vyrovnat, tak ji potřebujete aspoň trochu poznat."

Máte, pane Kaplanem, kontakt s nejmladší generací českých historiků? Konkrétně v tomto případě zastupovanou panem Palečkem.

"Pokud jde o pana Palečka, s tím jsme kromě téhle knihy vydali ještě jednu, spolupracovalo se s ním dobře. Ale s těmi mladšími historiky, pokud se na mě obrátí, vycházím jim vstříc, pokud někdy na jejich práce píšu posudky, nemám v úmyslu bránit, aby jejich práce vycházely. každý má dostat šanci. Když jsme psali první knihy, tak to taky byly často blbosti, takže každý se to musí naučit. A jsem rád, že se mladí hlásí ke slovu a že mají snahu. Já totiž si myslím, že každá generace by měla říct svůj názor na historii. Ale někdy si myslím, že jsou dost jednostranně kritičtí (nemyslím vůči mě), a pak jsou ještě mezi nimi... já jim říkám "antikomunističtí puberťáci", kteří jakmile zjistí, že něco dělali komunisti, tak to bylo chybně. Já neříkám, že to bylo dobře, to chraň bůh, mě nemůže nikdo obviňovat, že bych nebyl kritický, ale snažím se to pochopit. Protože to není tak jednoduché, jak oni si představují."

Čili oni nemají tu míru empatie nebo pochopení, jakou máte vy, který jste to zažil...

"Já se pořád snažím přibližovat se k pravdě. Říct úplnou pravdu není možné, protože ta je tak košatá, že to nejde. Ale přibližovat se k ní."