Jiří Suchý: Do 20 svazků se nevejde všechno...

02-10-2005

Prestižní literární Cena Jaroslava Seiferta, udělovaná od roku 1986 z iniciativy prof. Františka Janoucha Nadací Charty 77, má letos - popáté ve své historii - dva laureáty. Jedním je básník, prozaik, esejista a překladatel Michal Ajvaz, druhým básník, textař, prozaik, autor divadelních her a pásem Jiří Suchý. Ten cenu získává za vybrané spisy, dvacetisvazkovou Encyklopedii Jiřího Suchého, jež shrnuje autorovu padesátiletou tvorbu pro divadlo, rozhlas, film i televizi. S Jiřím Suchým hovořil Vilém Faltýnek:

V listopadu převezmete cenu Jaroslava Seiferta. Setkal jste se někdy se Seifertem osobně?

"Jo, jo, jo, setkal. On byl u nás v divadle, já jsem byl u něj doma, takže jakýsi vztah byl navozen. Nebyl nějak dlouhodobý nebo intenzivní, ale myslím, že ten vztah byl hezkej. Když jsem měl takovou tragickou událost v rodině, tak jsem od něj dostal překrásnej dopis, takže jsem pochopil, že on sleduje všechno, co se kolem mě děje, a já zase jsem samozřejmě sledoval jeho a jeho tvorbu. Zvláště jeho tvorba z posledních let na mě zapůsobila mimořádně silně: Koncert na ostrově, Deštník z Piccadily, tahle jeho tvorba..."

Ovlivnila vás přímo v tom, co jste psal sám?

"Právě tahle poslední léta na mě určitě měla vliv. To jsem pocítil při psaní vlastních textů, že jsem ten seifertismus měl pod kůží."

Co pro vás znamená cena spojená se Seifertovým jménem?

"Znamená pro mě takové dilema, že pořád váhám, jestli si to zasloužím. Poněvadž přece jenom Jaroslav Seifert byl o hodně tříd vejš než já. Já jsem k němu vzhlížel. A teď mám dostat cenu, která je pojmenovaná po něm, tak to mě trošičku sebralo a opravdu, naprosto upřímně si říkám, jestli je to skutečně cena pro mě. No ale zase na druhou stranu si říkám, ti, co to rozhodli, to byla řada moudrých lidí, tak asi zase vědí, co dělaj."

Cena je spojená s rozsáhlou edicí vašich vybraných spisů Encyklopedie Jiřího Suchého. Z jaké potřeby vznikl záměr připravit takhle obsáhlé vydání?

"Ten vznikl v hlavě pana doktora Kadlece, který podobně zpracoval Hrabalovo dílo a který si usmyslel, že zpracuje i moje, a pustil se do toho tak důkladně, že věděl o té mé tvorbě víc než já."

Vycházel z vašich soukromých archivů?

"Samozřejmě. To jsme probírali krabici za krabicí... samozřejmě do těch 20 svazků se nevejde všechno, co jsem kdy napsal, takže jsou tam ukázky... Ale nevyhýbali jsme se ani těm méně povedeným, poněvadž jsem si říkal, abych tam nevycházel jako neomylnej, tak jsou tam i texty, který už bych si dneska netrouf zveřejňovat, ale v tomhle komplexním díle jsem si říkal, že by to mělo být."

Byl jste vy sám překvapen něčím, co se při té práci na knize objevilo, co vyplulo na povrch?

"Jo, každou chvíli jsem tam našel písničku, o který jsem už vůbec nevěděl, že existuje, poněvadž já těch textů mám kolem třinácti set na svým vrubu. A některý jsem ani nezpíval, napsal jsem je třeba pro film, odevzdal jsem je a víckrát už jsem ten text neviděl, neslyšel, takže když jsem potom jednou v televizi slyšel píseň, která se mně docela líbila a říkal jsem, to má krásný rýmy, to bude asi pan Borovec, ten má takový ten perfektní rým a tak, a čekal jsem na titulky - no to jsem napsal já, tu písničku..."

V díle, který je věnován dramatickým textům divadelním, se taky zmiňuje Skleněné prkno. Jak je zřejmé, je to rest, je to dílo dosud nerealizované, nikdy jste ho na jevišti neuvedl.

"Oni mě to zakázali tenkrát. Nebylo v tom nic politicky závadnýho, závadný byl jenom autor. To bylo v době, kdy jsem upadl do nemilosti, takže se to nesmělo realizovat."

A nepřišel čas se k tomu vrátit?

"Taky o tom uvažuju, už jsem se na to koukal a možná, že to někdy zařadíme..."

Zatím poslední svazek, devatenáctý, předposlední v celém tom souboru, je věnován rozhlasu. jak bohatá byla vaše rozhlasová činnost?

"No tak z toho rozhlasu je v knize uveden opravdu jenom fragment, poněvadž to by tam muselo být asi pět svazků, aby se tam vešlo všechno. Třeba ty Gramotingltangly, které jsem vysílal v 60. letech, tak jenom první rok jsem jich odvysílal 214, ta další léta jsem se už dělil o ten čas s Janem Werichem a s Ivanem Vyskočilem, tak tam už jich bylo míň. Ale prostě byly to stovky. Potom takových různých malých seriálků, těch bylo hodně... Takže je tam jenom taková ukázka z té rozhlasové tvorby."

Cena Jaroslava Seiferta se uděluje za vynikající básnické či beletristické dílo vydané nebo jinak zveřejněné v České republice nebo v zahraničí v posledních třech letech. Vyhlašována je 22. září v předvečer Seifertových narozenin. S Jiřím Suchým jsme hovořili také v předvečer, tentokrát jeho narozenin. Letos je oslavil vskutku velkoryse: V sobotu 1. října zahájilo jeho divadlo činnost v nově rekonstruovaném divadelním sále Globus v Praze - Dejvicích, který se po letech nejisté existence stal pevnou domácí scénou Semaforu.

02-10-2005