Co se v Čechách obvykle stane, když se zhasne?

Česká pobočka Mezinárodní organizace Transparency International se v rámci projektu Viva Etika pokusila popsat českou privatizaci 90. let. Souborem případových studií dokumentuje kalé i nekalé způsoby podnikání, tak jak k němu docházelo po přechodu naší společnosti od totality k demokratickému kapitalistickému systému. Co se stane, když se zhasne? Takový je název knihy, kterou organizace vydala v nakladatelství Prostor.

Kniha Co se stane, když se zhasne vznikla jako výstup projektu Viva Etika, jehož cílem je přispívat k transparentnosti a očistě podnikatelského prostředí v České republice. Legitimita přítomných poměrů, důvěra k nim, ochota je podporovat a bránit, nutná k udržení morálního prostředí ve všech sférách života, politiku a podnikání nevyjímaje, má svoje historické kořeny, soudí autoři knihy. Protože politický vývoj plynule navázal na předchozí systém, který byl vnímán jako vnucený, cizí, nedostala veřejnost možnost zřetelně změnit svůj vztah k novému prostředí, v němž se prakticky ze dne na den ocitla. Že některé negativní rysy vinou toho přetrvaly, ukazuje na konkrétním příkladu jeden z autorů knihy Zdeněk Nešpor.

"Tady po roce 1989 převládl individualismus na jednu stranu učebnicový, co se týká aplikace liberálních principů, a na druhou stranu dost závislý na některých praktických mechanismech fungování reálného socialismu v období normalizace. Co tím chci říct: To heslo "Kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu", které žilo před rokem ´89, zdá se prokázalo dost velkou životnost i po tom našem převratu, a dokonce bylo mnohdy vyloženo i jako model fungování kapitalistické společnosti."

Čtenář si s knihou v ruce může osvěžit paměť, připomenout si kauzu IPB, televize Nova, či slavný nákup stíhaček pro českou armádu. Jednotlivé případy nejsou míněny jako obžaloba, ale jako popis chyb, z nichž si lze do budoucna vzít ponaučení. Takové chyby nás totiž všechny stály kromě spousty peněz i menší či větší ztrátu důvěry v demokratický právní stát. Ředitel nakladateství Prostor Aleš Lederer knihu komentuje:

"Není málo lidí v tomto státě, kteří jsou frustrováni z toho, co se stalo v devadesátých letech a co se de facto posledních několik let složitě a komplikovaně napravuje. Když jsem tu knížku pročítal, tak jsem si vzpomněl na na ty případy, které si všichni pamatujeme a nad kterými žasneme, jak se to vlastně mohlo stát. Ta frustrace samozřejmě vyplývá z toho, že jednak se mnoho lidí domnívá, že to bylo řízené a jednak že nedošlo v těch věcech k vyléčení ve smyslu trestních stíhání."

Kniha nabízí sebereflexi. Podle Lederera bylo nutné problematiku zachytit trvanlivějším způsobem než jak to umožňuje novinový článek.

"Všechny ty kauzy byly probírány svého času v denním tisku a v různých periodikách, ale přece jenom kniha je kniha, ta tu trvale zůstává. Když mě paní Krnáčová oslovila s tímto projektem, tak jsem neváhal, protože jsem si říkal, že takovou věc je třeba vydat jako varování a připomenutí 90. let se všemi negativními stránkami, ale i s těmi pozitivními stránkami, které to přineslo."

Adriana Krnáčová je ředitelka české pobočky Transparency International. Pro Radio Praha vysvětlila, komu je kniha určena.

"Já doufám, že ji adresujeme všem lidem, kteří se zajímají o věci veřejné. Nebo těm, kteří se ještě nezajímají, ale jestli si jipřečtou, tak se zajímat začnou. Když většina obyvatel, 65 procent, si myslí, že žije v korupčním státě a 85 procent obyvatel podle nejnovějších průzkumů GFK si myslí, že s korupcí musí něco udělat stát, tak je to protimluv. S nečestnými postupy, do nichž patří i korupce, musí něco dělat nejen systém, který je nositelem těch neduhů, ale zejména ti, kteří v tom systému žijí."

Mají zveřejněné případy nějaké společné prvky?

"Nedostatek hodnot."

Na straně podnikatelů?

"I státu. Prostě neuvědomování si, že na prvním místě, a absolutně na prvním místě, stojí veřejný zájem. V souladu s veřejným zájmem musí působit každý úředník. Veřejný zájem je primární, pak zájem kohokoli jiného, včetně osobního zájmu."

Kniha Co se stane, když se zhasne vyšla v poměrně velkém nákladu 3000 výtisků.

Teď se ještě krátce zmiňme o samotném na kladatelství Prostor. Má zajímavou historii sahající až do doby samizdatu. Vzniklo vedle původní stejnojmenné revue, kterou skupina nadšenců, včetně syna emigrovavšího novináře Jiřího Lederera, v roce 1982 založila.

"Ta revue se stala impulzem pro založení tzv. edice Prostor, ještě taky samizdatové, kde jsme tehdy vydali asi pět knižních titulů. No a po Listopadu se to všechno otočilo do oficiální podoby, jak revue, tak i nakladatelská činnost, takže jsme začali produkovat i knížky.

Připomeňte trochu ten rok 1982, jak to všechno začalo.

"Dneska to vypadá komicky. V těch letech bylo všechno jinak a poměřováno dnešními parametry, dnešní situací a dnešní náladou ve společnosti, může to třeba pro mladé lidi vypadat až komicky. Proč jsme to všechno takhle dělali? Co jsme bláznili? Rok 1982 byla taková temná doba, bylo to po kamionu, což byl takový případ, kdy se sem dovážely knihy ze zahraničí a vybrala to STB, začalo zatýkání atd., to jsou vnější okolnosti. My jsme se jednou sešli několik lidí na takovém večírku, popíjeli jsme třeba do tří do rána a během té debaty někdo řekl, co kdybychom založili nějakou revui? Protože my už jsme před tím s Honzou Rumlem a Honzou Vávrou vydávali revui, která se zavedla pod názvem Zebra. Ta vycházela někdy v roce 1978, 1979, a pak tam byla asi dvouletá pauza. No a na tomhletom mejdanu, kde jsme se sešli čtyři, co jsme pak stáli u zrodu té revue, jsme se domlouvali, říkali jsme si, jak je to tu všechno v čudu a že se nic nedá. Tak jsme si řekli, co tak založit nějakou revui. To znamenalo taky vymyslet technické podmínky, jak to dělat, to nebylo jednoduché! Po půlročních přípravách jsme nakonec vyšli na svět se samizdatovou revuí Prostor."