Kainarovy texty v podání Vladimíra Mišíka zlidověly

14-06-2015

Bylo mu kolem sedmnácti, když začal hrát v první kapele na bicí. Založil skupiny The Matadors, Blue Effekt, Flamengo a Etc... Stříhali dohola malého chlapečka či Variace na renesanční téma, známá spíše podle prvního verše Láska je jako večernice, to jsou nejznámější písničky Vladimíra Mišíka.

Vladimír Mišík, foto: Lovecz, Wikimedia Commons Free DomainVladimír Mišík, foto: Lovecz, Wikimedia Commons Free Domain Když psal básník Václav Hrabě verše o lásce, co je jako večernice, těžko mohl tušit, že jednou v Mišíkově podání zlidoví. Hraje se dodnes, víc než dvacet let po svém vzniku. Moc se neví, že báseň Variace na renesanční téma Hrabě s největší pravděpodobností napsal do hry Královna Margot. Z té zůstal bohužel pouze název, její text se ztratil. Rukopis básně se naštěstí dochoval, a to hned v několika verzích - jedna je Hrabětem naťukaná na rub krabičky od cigaret. Na své zhudebnění Vladimírem Mišíkem si ale musela ještě pár let počkat.

Text první písničky napsal Mišík na schodech studia

Na své hudební začátky zavzpomínal Vladimír Mišík v rozhlasovém pořadu Dva na jednoho. K mikrofonu ho tehdy pozvali Vladimír Kroc a Naděžda Hávová.

Vám, pane Mišíku, bylo šestnáct let, když jste založil svou první kapelu. Vzpomenete si na úplně první písničku, kterou jste složil?

"Teď jste mě zaskočil. Mám pocit, že to bylo trošku později, asi v sedmnácti. Matadors měli točit desku. Pro big beat to tehdy byla neuvěřitelná událost. Začali jsme zkoušet, a hráli jsme písničku Malý zvon. Tak blbě se to jmenuje proto, že jsme ji původně zpívali takovou pseudoangličtinou. Když jsme přišli do studia, tak kluci řekli: Natočíme tuhle pecku. Ale já jsem říkal: To musíme česky, to, co zpíváme není žádný text. A oni řekli: Napiš. Tak jsem na schodech toho studia napsal tenhle ten strašidelnej text. Dodneška ani přesně nevím proč, něco mě napadlo, tak jsem to napsal. Takže to byla taková první píseň."

Foto: SupraphonFoto: Supraphon Skupina Etc. měla na dva roky začátkem osmdesátých let nucenou pauzu. Na jednom z vašich koncertů jste promítli neschválený studentský film a tím jste si vlastně definitivně zadělali na zákaz. K posluchačům se pak ale vrátila už úplně jiná kapela, protože muzikanti se rozprchli do jiných skupin. Bylo to pro Etc. dobře?

"Zcela určitě ne, protože ta kapela před tím zákazem byla jednou z nejzajímavějších. Byli jsme sehraní, měli spoustu vlastního materiálu, měli jsme nabídky z Holandska, třeba na festival. Už jsme hráli podle sebe a ne po vzoru těch, které jsme měli rádi. Měli jsme svůj hudební charakter, vše se opravdu dařilo, a pak najednou přišel zákaz. Muzikanti se musí živit, tak se pak rozprchli do různých souborů. Já jsem dva roky nesměl vůbec nic, nebo něco přes dva roky."

Co vás tehdy živilo?

"Živily mě naštěstí tantiémy, chodily peníze z desek. Nebyl jsem nikdy v Ochranném svazu autorském, nevím, proč mě tam nevzali, ale ty firmy i tenkrát za temného bolševika peníze vyplatit musely. Naštěstí se toho prodávalo tolik, že mi peníze stačily na celý rok. Ten první byl lepší, druhý už slabší. To jsem prodal aparaturu, a pak už jsem začal uvažovat o nějakém mytí oken nebo brigádě, ale pak se to nějak zlomilo."

Když Vladimír Mišík nemohl zpívat, objevil se na zdi v Holešovicích nápis Nechte zpívat Mišíka. Přestože byl opakovaně zamalováván, objevil se vždycky znovu.

Není mnoho lidí, kteří mají po sobě pojmenovanou planetku. Jedním z nich je právě Vladimír Mišík. Astronomové z hvězdárny na Kleti po něm pojmenovali planetku objevenou v roce 1995. Jméno Mišík pro planetku č. 18456 schválila Mezinárodní astronomická unie.

Mišík vynechal čtvrtou sloku Kainarovy básně

Foto: SupraphonFoto: Supraphon Mnohé Mišíkovy písně s texty známých českých básníků jak byl Václav Hrabě či Josef Kainar doslova zlidověly. Nesmrtelné je například album Kuře v hodinkách na texty Josefa Kainara.

"Některé kousky jsou skvělé. Otextoval kapelu Flamengo, desku Kuře v hodinkách. Bylo to úžasné setkání, stejně jako výsledek. My jsme mu dali nahrávky, některé písničky anglické, jiné takové to dua dua a on přesně v češtině frázoval na tu demonahrávku, takže klobouk nahoru."

Známý Kainarův text Stříhali dohola malého chlapečka, je původně z básnické sbírky Nové mýty vydané již roku 1946. Vladimír Mišík ji zařadil na svou desku po třiceti letech od vydání. Raritou zůstává, že Mišík v písni úplně vynechal čtvrtou sloku básně.

Chodili jsme tři dny z koncertu do sklípku a opačně

I když hraje Vladimír Mišík několik desítek let, nezahálí. Během letošních prázdnin má například 17 vystoupení. S Vladimírem Krocem zavzpomínal výhody muzikantského života.

"Jaké období pro vás bylo asi to nejšťastnější?

"To je taková obligátní otázka. Když byl člověk mladý, tak to bylo úžasný. Jezdili jsme, neměli žádné fyzické mantinely. Třeba na Moravě jsme chodili tři dny z koncertu do sklípku, ze sklípku na koncert, takhle bylo veselo. "

Rád byste se do těch let na chviličku chtěl vrátit?

Vladimír Mišík, foto: archiv Radia PrahaVladimír Mišík, foto: archiv Radia Praha "Ano. Bylo to hrozně fajn, každé to období bylo zajímavé. I každá kapela, se kterou jsem hrál, byla něčím zajímavá. Já bych ta období moc neupřednostňoval. Život u muziky má svoje minus i plus a ta plus jsou někdy docela příjemná."

Jaká jsou ta plus?

"No, nemusíte ráno vstávat. Muzikant ať jde spát, kdy jde spát, vždycky má před sebou osm hodin spánku, pokud to příliš nepřetáhne. Pokud muzika člověka opravdu baví a dělá ji na plné pecky, tak zažívá takovou euforii. Uznání publika je takový druh štěstí. Najednou se jakoby rozplynete a vidíte, že to má smysl, že je to skvělá věc. Alespoň pro mě to má smysl a pro muzikanty kolem taky, a to je velké plus."

Mě teď napadlo, že lidé, kteří se plaví po moři, říkají, že ten čas strávený na moři se nezapočítává do věku. Napadá vás nějaká paralela s muzikou?

"No, možná ty koncerty, ty chvíle hraní, to je takový mezičas, to je pravda."

Jste mimo prostor a čas?

"Někde, někde jinde, to je pravda."

14-06-2015