Vojenské zpravodajství v rukou komunistů - cesta k únoru 1948

08-02-2004

Blíží se šestapadesáté výročí převzetí moci v Československu komunistickou stranou. Často se v této souvislosti připomíná, že KSČ měla všechny důležité mocenské páky v rukou už delší dobu před únorem. Jednou z těchto pák bylo takzvané Vojenské obranné zpravodajství, tajná služba, která sloužila nejen československým, ale především sovětským komunistům. O úloze Vojenského obranného zpravodajství v boji o politickou moc v letech 1945-1950 jsou následující Historické obzory.

Za první československé republiky existovala vojenská zpravodajská služba, která měla dvě složky: ofenzivní a defenzivní. Tato služba - v čele s generálem Františkem Moravcem - pracovala i v období války. Generál Moravec však byl nepřijatelnou osobou jak pro Sovětský svaz, tak pro vedení KSČ, proto na popud Sovětů, vzniklo Vojenské obranné zpravodajství (VOZ) jako samostatná složka u 1. Československého armádního sboru v Sovětském svazu.

"Podle mého názoru - a dokazují to i archivní prameny - bylo obranné zpravodajství vytvořeno s tím, že bude v osvobozeném Československu sehrávat svou úlohu ve prospěch Sovětského svazu a svým způsobem jeho vliv na běh událostí i prosazovat. To je zřejmé i z toho, kdo stál v čele obranného zpravodajství - vždyť Bedřich Reicin, Karel Vaš a celá řada vedoucích pracovníků - se do čela VOZ dostali na přímý popud sovětského vedení. Je proto naprosto zřejmé, že VOZ všechny informace, které mělo k dispozici, předávalo také sovětské straně. Sovětské zpravodajské služby předávaly na druhou stranu veškeré archivní prameny, které získaly kupříkladu v Německu, hlavně archiv Hlavního říšského bezpečnostního úřadu (RSHA) a tak dále. VOZ tyto informace používalo například ke kompromitování nejen vojáků, ale vůbec osob veřejně činných, protože činnost VOZ od samého začátku zahrnovala všechny oblasti života společnosti, nejen armádu. Protože úkolem obranného zpravodajství bylo prověřování osob - úředníků, vládních činitelů a podobně - z hlediska státní spolehlivosti. Mělo k této činnosti široké pole působnosti,"

říká historik František Hanzlík z Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově, který se danou problematikou dlouhodobě zabývá. Vojenské obranné zpravodajství působilo utajeně, a coby hlavní informační centrum pro vedení komunistické strany mělo významný podíl na uchopení moci Komunistickou stranou Československa v únoru 1948. Ovšem mnohé už bylo právě prostřednictvím Vojenského obranného zpravodajství rozhodnuto před samotným únorovým převratem:

"Pokud bych měl určit etapy působnosti VOZ, tak to byl duben 1945, kdy byla vytvořena Hlavní správa Vojenského obranného zpravodajství a potom podřízené složky, pak to bylo období zhruba od léta 1945, kdy se obranné zpravodajství intenzivně podílelo na ovládnutí ministerstva vnitra komunistickou stranou. A problém byl také v tom, že neexistoval žádný zákon o tajných službách a obranné zpravodajství působilo podle směrnic, které vypracoval Reicin. Tyto směrnice byly už tehdy v rozporu s ústavou a tehdy platnými zákony. Jinými slovy si vojenské obranné zpravodajství dělalo co chtělo, včetně využívání institutu provokatérů a podobně. Přestože v tomto zpravodajství nepracovali jen komunisté, byli tam také vládní vojáci, byli tam lidé s temnou protektorátní minulostí, tak plnilo vše, co mělo od vedení vytčeno. V následujícím období se činnost VOZ samozřejmě dále rozšiřovala, ale také se do značné míry zaměřovala na mocenské složky a armádu tím, že byly například vytvářeny kartotéky nepohodlných osob, byly vytvářeny kartotéky velitelů až do stupně velitelů praporů s poznámkami o spolehlivosti nebo nespolehlivosti, případně koho je potřeba eliminovat a podobně. Tyto informace byly pak v rozporu se zákonem předávány KSČ. Takže můžeme říci, že značná část činnosti obranného zpravodajství byla skutečně v rozporu s tehdy platnými zákony. Nehledě na to, že při výsleších používali nezákonných metod jako bylo bití a týrání vězňů."

Připomíná docent Hanzlík, podle něhož během samotného únorového převratu byla úloha Vojenského obranného zpravodajství zanedbatelná. Po komunistickém puči se ze šéfa Vojenského obranného zpravodajství Bedřicha Reicina stal mimořádně mocný muž, jeho kariéra ale začala brzy nabírat sestupnou tendenci: v únoru 1951 byl zatčen a v listopadu 1952 v procesu s Rudolfem Slánským trestu smrti a popraven.

"Podle mého názoru se stal nepohodlnou osobou, protože se od podzimu 1948 stal z titulu své funkce náměstka pro kádrovou práci osobou téměř všemocnou. A tomuto náměstkovi pro kádrovou práci podléhalo přímo obranné zpravodajství, později přejmenované na Hlavní informační správu, 2. oddělení Hlavního štábu, což bylo vojenské, ofenzivní, zahraniční zpravodajství, a podléhala mu kádrová správa, to znamená, že měl v rukou všechno, a v čele všech těchto institucí byli jeho spolupracovníci z bývalého obranného zpravodajství. Podle mého názoru na přelomu 40. a 50. let - i vzhledem k metodám, které byly používány v rámci obranného zpravodajství a vzhledem k vykonstruovaným procesům - se stal Reicin nepohodlnou osobou. Ale jeho pád byl způsoben také tím, že se od něj odvrátili "sovětští chlebodárci", protože jinak by padnout nemohl. Jediný, kdo mohl způsobit jeho pád byl zřejmě Čepička, protože na všechny, kdo působili v armádě, měl Reicin kompromitující materiály, které se po jeho zatčení našly v jeho trezoru. Čepička působil mimo armádu a navíc byl zeťem Klementa Gottwalda. Čepička po svém nástupu odřezával Reicina od těch pák, které měl k dispozici a podřídil si obranné zpravodajství i 2. oddělení. V tento moment v podstatě Reicin padl,"

říká docent František Hanzlík, autor publikace s názvem Vojenské obranné zpravodajství v zápasu o politickou moc 1945-1950, kterou nedávno vydal Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu.

08-02-2004