Vánoční stromeček

25-12-2005

Sotva si dnes dovedeme představit vánoce bez ozdobeného stromečku nebo alespoň smrkových, borovicových nebo jedlových větví ve váze. Sváteční Historické obzory vám proto dnes připomenou, kdy a jak se k nám vánoční stromeček dostal. Zdobení vánočního stromečku je totiž celkem nový zvyk.

Vánoční stromeček, jak ho známe dnes, je výdobytkem 19. století. Přesto ale existuje legenda o irském mnichovi sv. Kolumbánovi, který se v oblasti dnešní Francie snažil tamní obyvatele převést na svatou víru. Všiml si, že o slunovratu uctívají starobylou jedli jako modlu. Kolumbán ji tedy ozdobil hořícími pochodněmi ve tvaru kříže, tím k ní přilákal dav lidí a začal kázat o narození Ježíška. Tolik legenda ze 6. století.

Zvyk zdobit vánoční stomeček se pak postupně utvářel od 16. století. U radnice se zdobíval vánoční strom, na kterém bývaly navěšeny dárky pro chudé. To ale pořád mluvíme o západní Evropě. Kdy se tento zvyk dostává do českých zemí? To je otázka pro historičku Valburgu Vavřinovou. "U nás se vánoční stromeček už tradičně spojuje s ředitelem Stavovského divadla Janem Karlem Liebichem, který proslul ani ne tak svými inscenacemi, jako spíš svým pohnutým životem, ve kterém měly velké místo dluhy. Papá Liebich měl rozvětvenou rodinu, všichni byli potřební. A před každými vánocemi začali na jeho dveře klepat věřitelé a dožadovali se splátek. Sám Liebich pocházel z Německa a nejspíš tam se seznámil se zvykem strojení vánočního stromu. Tady tato tradice nebyla. A prý v roce 1812 se rozhodl poprvé vystrojit vánoční strom v libeňském zámečku, kde bydlel, aby tam přitáhl své bohaté přátele. Samozřejmě předtím udělal řádnou osvětu: ke stromečku patří dárečky. Přátelé to pochopili a na jeho strom rozvěsili vyplacené směnky, ovšem s přípisem, že to platí jen pro tento rok a o dalších vánocích to nebude pokračovat. Nicméně svůj účel to splnilo a papá Liebich měl na rok pokoj od věřitelů. A Pražané byli nadšení z novinky, z nového módního trendu. Je ale docela možné, že už se v té době v pohraničních oblastech, zvláště horských, kde převažovalo německojazyčné obyvatelstvo, nebo ve městech, jako byl třeba Liberec, kde zase byla silná německojazyčná měšťanská vrstva, stromečky v domácnostech objevovaly. Ale nikoho to natolik nezaujalo, aby se to objevilo v nějakém písemném materiálu nebo zprávě." Paradoxně se o šíření vánočního stromečku zasloužili buditelé. Když se totiž stromeček začal objevovat, brojili proti němu jako proti německému zvyku. Tak se o něm dozvěděli i lidé, kteří ho dosud neznali.

V českých domácnostech dnes stromeček stává někde v koutě. Dřív ale bylo zvykem stromeček věšet nad stůl. Proč se to tak dělávalo? "Dřív bylo ve vesnických staveních zvykem, že během roku nad stolem, u kterého se scházela celá rodina, visela holubice, která symbolizovala Ducha svatého a měla zajistit domu požehnání. A protože církev začala vánoční stormeček vykládat jako symbol věčného života, protože má zelené jehličí, které neopadává, stromek je zelený celý rok a dlouho vydrží i uříznutý, je možné, že o vánocích se vyměnila holubička za ten zavěšený stromeček. Ale to jsou vlastně jen takové dohady." Je zajímavé, že stromeček se věšíval uříznutým kmenem vzhůru.

Jak se vlastně zvyk strojit vánoční stromeček šířil? Byl stromeček zpočátku výsadou bohatších domácností? "Cokoliv musíte koupit, je v té počáteční době vždy výsadou movitějších. Takže vánoční stromečky, které se dovážely z panských lesů a prodávaly se na tržištích, nejdříve pronikaly do bohatších měšťanských domácností. V těch chudších to většinou byli sloužící, kteří se v tom panském domě seznámili s tímto zvykem a potom se to snažili nějak aplikovat na své domácí prostředí. Takže mnohdy místo vánočního stromečku tam tu zástupnou funkci mohly mít jenom nařezané větve nějakého jehličnanu, které byly ozdobeny třeba různými pentlemi, mašlemi, apod."

Stromečky se šířily především v městském prostředí, zejména v německojazyčném. V českém prostředí totiž byly rozšířenější tradiční betlémy. Odkdy můžeme mluvit o tom, že stromeček je běžnou součástí vánoční výzdoby českých domácností? "Od druhé poloviny 19. století už je stromeček běžným jevem. A dá se říct, že v městské struktuře postupně začíná vytěsňovat betlémy. Souvisí to s tím, jak se postupně zmenšuje rodina, i s nárokem na časový harmonogram, protože stromeček ozdobíte během Štědrého dne, pak vám tam chvíli stojí a nedá vám takovou práci jako betlém. Ke skutečně masovému rozšíření hodně přispěla i tradice charitativních vánočních stromů, které začaly na náměstích stavět buď městské rady nebo různé dobročinné spolky. Pod stromem byla pokaždé pokladnička s nápisem, na co se vybírá. Tento typ vánočních charitativních stromů byl u nás velmi rozšířen a kupodivu charitativní adventní věnce se u nás nikdy takhle neujaly. Za první republiky se tomu začalo říkat ´stromy republiky´. Je to většinou spojováno se jménem spisovatele Rudolfa Těsnohlídka, kterému se o vánocích stal životní příběh - našel opuštěné dítě. Potom inicioval stromy republiky na pomoc všem opuštěným dětem. Myslím, že tím, že to bylo spojené s nějakou konkrétní lidskou událostí, to vedlo k tomu, že se ty stromy u nás dodnes staví."

Stromeček nestojí v místosti "jen tak", ale samozřejmě se slavnostně zdobí. A toto zdobení podléhá celé řadě trendů. Od 80. let 19. století se setkáváme se skleněnými ozdobami. Do té doby se zdobilo stužkami, sušeným ovocem nebo papírovými ozdobami, v nichž býval zabalen kousek cukrkandlu nebo oříšek. Dobroty na stromečku teď v Čechách nahrazují čokoládové kolekce. Ale možná vás překvapí, že kolekce nejsou výdobytkem moderní doby. "Vánoční kolekce se v Čechách začaly vyrábět už kolem let 1880 - 1890. Ovšem nebyly to takové ty tradiční krabice naplněné figurkami. Spíš to byly arabesky, apod. Potom čokoládovna Orionka začala výrobou dutých foukaných čokoládových figurek, později balených do barevného staniolu. Předtím to skutečně byla jen čokoláda, která byla například dozdobována různými polevami, později ručně zdobené figurky, které samozřejmě byly i finančně náročnější na pracovní sílu. To se pak zaměnilo za staniol. Prvorepublikové kolekce byly podle mě naprosto špičkové, protože sledovaly trendy hospodářského vývoje Československé republiky. Lidé byli po roce 1918 hrdí na to, že měli svůj vlastní samostatný demokratický stát. A ještě k tomu stát, který se úspěšně rozvíjí - máme špičkové automobily, špičkové bicykly, letadla a Baťovy boty,... Takže v kolekci pak člověk našel čokoládové kolo, čokoládové autíčko, čokoládové botičky,... Ono se to dochovalo, protože Orionka vydávala svůj vlastní časopis, který byl určen pro prezentaci výrobků. Oni si ke kolekcím navrhovali nejen třeba tvary těch figurek, ale samozřejmě bylo nutné, aby to bylo přijatelné i chuťově, nejen vizuálně. A navrhovali si i svoje vlastní vánoční papíry, do kterých se to potom balilo. Zase to bylo hodně inspirované tím, že se vánoční kolekce od nás hodně vyvážely do Francie a do Německa. Obrovskou popularitu si získaly v USA a paradoxně konkurovaly i našim sklářům ve vývozu do Indie. Do Indie se totiž vyvážely naše skleněné foukané vánoční koule, které se tam ale nepoužívaly ke zdobení vánočních stromečků, ale Indové věřili, že jejich obydlí ochrání před zlými duchy. A protože to bylo finančně náročné, tak to viselo jen na obydlí bohatých Indů. A pak se tam začaly vyvážet také čokoládové kolekce."

25-12-2005