Tancuj, tancuj, medvěde!

16-02-2019

Průvody masopustních masek, pochovávání basy a především hodování – to vše patří k tradičnímu masopustu. Právě v těchto týdnech se slaví v mnoha městech a obcích po celém Česku. Masopustní maškary z Vysočiny byly zapsány i na seznam UNESCO.

Masopustní obchůzka, foto: Filip Jandourek, archiv ČRoMasopustní obchůzka, foto: Filip Jandourek, archiv ČRo

Mastopustní průvod, foto: Vladislava Wildová, archiv ČRoMastopustní průvod, foto: Vladislava Wildová, archiv ČRo „Buřty z popelnice! Na krásu! Se slevou! S příplatkem! S kečupem, s hořčicí!!“

Takhle se vyvolává na masopustních obchůzkách. Kdy se masopust slaví a proč tato tradice vznikla, vysvětluje vedoucí skanzenu na Veselém Kopci u Hlinska etnoložka Ilona Vojancová:

„Masopustem nazýváme období, které začíná po svátku Tří králů a končí šest týdnů před Velikonoci, před velikonočním půstem. Odborníci nevědí, kdy přesně tento zvyk vznikl, i dnes se v něm ale dají vystopovat předkřesťanské prvky. Jeho tradice a kořeny jsou skutečně pradávné.“

„Kořeny můžeme hledat v antice, v oslavách starého Říma, ve slavných bakchanáliích či saturnáliích, které znamenaly příchod nového roku. Je to bujná oslava budoucího období. A to se přeneslo i do našich krajů,“ dodává etnoložka a bývalá vedoucí Národopisného oddělení Národního muzea v Praze Jiřina Langhammerová.

Foto: Eva TurečkováFoto: Eva Turečková „Masopust se skutečně slavil jako doba uvolnění. Nebyly během něj žádné předpisy, žádné újmy, zpytování svědomí, žádné posty. Naopak, ze spíží se pustilo hodně masa a pití. V tuto dobu se také odehrávaly svatby, zabíjačky, taneční zábavy. Každou neděli se konala nějaká zábava, svatby trvaly celý týden. A na závěr přišla ta největší zábava, tedy konec masopustu s průvody a obchůzkami. Ty měly jakousi vazbu na pradávnou magii.“

Řádění masopustních maškar bylo zaznamenáno už ve středověku. Podle etnologa Aleše Votruby z Regionálního muzea v Kolíně však mělo i své odpůrce:

„Masopust byl po celý středověk ve zvláštním postavení, církev k němu měla ambivalentní vztah. A to od doby renesance, kdy ty předkřesťanské kořeny byly až příliš zřejmé. Tehdejší lidé už věděli, že ve středověkém Římě se slavily saturnálie. Ty byly nápadně podobné našemu masopustu, tak jak se slavil řekněme v 16. století v Evropě. Církev se na to dívala s nedůvěrou, zároveň ale uznávala, že masopust je jakýsi pojistný ventil, který lidem umožňuje se vybouřit a pak přejít do postního období, ve kterém budou dodržovat všechna křesťanská přikázání.“

Medvědi, kobyly, policajti i vězni – masky masopustu

K oblíbeným maskám patří Slaměný, foto: Martina Fuksová, Pixabay / CC0K oblíbeným maskám patří Slaměný, foto: Martina Fuksová, Pixabay / CC0 Masopust se neobejde maškar. A jaké jsou podle Aleše Votruby ty nejtypičtější?

„Medvěd, kobyla, pak maska nazývaná Slaměný, to je panák oblečený do slámy. Oblíbená maska byl Žid. Ty masky se nějakým způsobem vyvíjejí. V České republice najdeme masky, které mají tradici, předávají se z generace na generaci a mají v rámci masopustu symbolický význam a úlohu. Například na Hlinecku jsou dva typy masek, které se objevují v průvodu. V jednom typu masek chodí ženatí muži, jsou to například Slaměný nebo Žid. Tyto masky provádějí různé žerty, které mají často dost obscénní význam. Oproti tomu jsou masky, ve kterých chodí mládenci. A ti v tom průvodu symbolizují krásné postavy. Mají zdůrazňovat spíše estetiku tanečníka. Mládenci mají při obchůzce za úkol zatančit před každým domem, tak vlastně roznášejí požehnání. Pak jsou masopusty, které jsou sice velice tradiční, jako třeba masopust na Chodsku, tam ale tradiční masky prakticky vymizely. Masopustního průvodu se účastní téměř každý, kdo chce, masky jsou ale veskrze moderní. Lidé tam chodí převlečení za to, co je zrovna napadne, a reagují tak na aktuální události. Zmíním jeden konkrétní příklad z masopustu v chodském Postřekově. Bylo to v roce, kdy ve své funkci končil prezident Václav Klaus. Tehdy udělil svou známou amnestii. A v masopustním průvodu šla skupina lidí ve vězeňském, kteří měla na zádech napsáno: Klausi, proč ne my?! To byla věc navýsost aktuální, která nemá žádný symbolický význam.“

Jiřina Langhammerová, foto: Jan Sklenář, archiv ČRoJiřina Langhammerová, foto: Jan Sklenář, archiv ČRo Jednou z nejtypičtějších masopustních maškar je klibna. Tedy kobyla, které je souzeno na konci masopustu zemřít, říká Jiřina Langhammerová:

„Klibna se stala tak významným činitelem masopustního průvodu, že se mu říkalo chození s klibnou. Ve východních Čechách je kobyla symbol celého masopustu. Bývá zvykem, že na závěr celé obchůzky je symbol masopustu, například Bakchus, oběšen nebo pochován. Ve východních Čechách se ale střílí kobyla. Na závěr masopustu se v obřadní řeči odsoudí za to, co všechno v masopustě natropila. To se všelijak aktualizuje, třeba kdo s kým chodil, kdo si zlámal nohu a podobně. A za tyto hříchy je kobyla odsouzena k smrti a symbolicky zastřelena. Pak dostane štamprličku a ožije, jako symbol nového roku. A začíná masopustní veselí v hospodě. Zábava většinou končila o půlnoci, kdy zatroubil ponocný. Tím začal čas přísného půstu a všichni šli ráno na popelec. Dnes se to už tak nedrží, ta zábava je do rána.“

Pochovávání basy, foto: YouTubePochovávání basy, foto: YouTube Jinde končí masopustní veselí pochováváním basy, vysvětluje etnolog František Synek ze Slovanského hradiště v Mikulčicích:

„Pochovávání basy je vlastně úplný závěr masopustu. Je to večer, kdy se všichni veselí, pak ale nastává chvíle smutná jako symbol, že život se skládá z narození i smrti. A tady přichází ve zvykosloví smrt. Je to tedy obřad, při kterém za slavnostního proslovu končí čas hojnosti a přichází půst. Basa jako nástroj, který tvrdí muziku, umírá a za pohřebních proslovů se odnáší do dalšího, klidného období. Tím končí čas veselí.“

K masopustu ale vedle masek a bujarého veselí patří také dobré jídlo, potvrzuje Aleš Votruba:

Foto: Eva TurečkováFoto: Eva Turečková „K masopustu patří koblihy. A protože masopust je období mezi dvěma půsty, kdy se nemohlo jíst maso, tak si při něm lidé naopak zpestřovali jídelníček masem, zejména vepřovým. Během masopustu se dělaly zabijačky. Mělo to i praktický význam, kdy uprostřed zimy člověk potřeboval získat energii, potřeboval živiny a maso se k tomu hodilo. Tím pádem k masopustu patří různé pokrmy, které se připravují na zabijačce, jitrnice, zabijačková polévka a tak dále.“

Hlinecké maškary ocenilo i UNESCO

Už jsme se zmínili, že masopustní maškary z Vysočiny byly zapsány na prestižní seznam nehmotného dědictví UNESCO. Stalo se tak v roce 2010. Jde o typické masky z obcí Studnice, Vortová, Hamry či Blatno na Hlinecku. Patří mezi ně kromě kobyly, medvěda či Žida také laufr, turci, červené a modré maškary nebo ras. Jejich obchůzka může začít ovšem až poté, co laufr požádá starostu obce o povolení. Teprve když maškary svolení dostanou, může začít jejich řádění. Pomazávají přitom okolní lidi černou barvou, berou ženské dokola, hlasitě vyvolávají a mívají i dost neslušné narážky. To všechno patří k masopustu. Celý masopust pak skončí právě porážením kobyly.

Fašank ve Strání, foto: Martina SchneibergováFašank ve Strání, foto: Martina Schneibergová Třeba na Moravě však podle Aleše Votruby má masopust trochu jiný průběh: „Na Moravě se masopust slaví poměrně hodně. Moraváci ale pro něj mají jiný název, fašank. Z nejznámějších fašanků bychom měli zmínit obec Strání na Slovácku, kde se zachovala specifická obchůzka, mužský tanec, který se nazývá pod šable. Tanečníci chodí od domu k domu a před každým zatančí s dřevěnými šavlemi. Není to však jenom ve Strání, ale i v okolních obcích, kde se tato obchůzka dodržuje.“

Od konce 19. století se v českých zemích začala tradice masopustu vytrácet, trvale se udržel jen v několika oblastech například na v jižních Čechách, na Šumavě nebo na Vysočině. K jeho uchování nepomohla ani léta totality. Aleš Votruba však potvrzuje, že masopusty se zase vracejí. Jen v Praze se letos slaví na téměř dvaceti místech.:

Roztocký masopust, foto: Vojtěch RuschkaRoztocký masopust, foto: Vojtěch Ruschka „Dalo by se říct, že v období komunismu cokoliv organizovat spontánně bylo problematické. Vždycky to musel zaštítit nějaký oficiální orgán, který byl pod kontrolou strany. Na mnoha místech se tak masopusty neudržely. Konaly se třeba ještě v 50. letech, pak ale postupně mizely. Jakmile ale komunistický režim padl, začaly se masopusty na místech, kde ta tradice byla přerušená, organizovat spontánně. V posledních pětadvaceti letech je ten trend spíše opačný. Jsou ale i masopusty, které se dochovaly kontinuálně, mají nepřerušenou tradici. A my etnologové máme právě tuto tradici nejraději, protože tam se nejlépe dochovala. Masopusty jsou však také velmi variabilní. Není jeden univerzální způsob, jak probíhají. I tam, kde se dochovala tradice, jsou různá lokální specifika. A to je na tom právě to zajímavé.“

Naštěstí se o masopusty už nezajímají jen etnologové. Jen na slavný Roztocký masopust se každoročně sjíždějí tisíce lidí. A letos to určitě nebude jiné!

16-02-2019