Státní památkový archív v Třeboni slaví 400 let svého trvání

V letošním roce slaví Státní oblastní archív v Třeboni 400. narozeniny. Jeho fondy se před nedávnem dočkaly významné pocty - byly vyhlášeny Národní kulturní památkou. O historii archívu ale také o významných lidech, kteří zde pracovali, už více Eva Petržílková v dnešní historické rubrice:

Rukopis třeboňského augustiniána Oldřicha Kříže z Telče, 15. stol.Rukopis třeboňského augustiniána Oldřicha Kříže z Telče, 15. stol. Státní oblastní archív v Třeboni patří k nejstarším a největším archivům svého druhu v České republice. Za datum jeho vzniku se považuje rok 1602, kdy byl do malebného jihočeského městečka převezeny z Českého Krumlova spolu s knihovnou a obrazárnou všechny písemnosti jihočeských šlechtických rodů, jakými byli Rožmberkové, páni z Hradce nebo Švamberkové. Podle současného třeboňského archiváře a historika Václava Rameše ale vznik archívu spadá do doby daleko starší - až dvanáctého století..

"Vznikal tím způsobem, že "páni z růže", jak jim tady říkáme, nebo páni z Rožmberka, ukládali do truhlic a do různých skříní všechny důležité dokumenty. Na závěr vývoje celého rodu pánů z Rožmberka, kdy stáli v čele rodu dva bratři - Vilém z Rožmberka a Petr Vok - se dostal tento významný šlechtický rod do krize, protože ani jeden z těchto bratrů neměl potomky. Oni si začali uvědomovat, že odchází, jak oni psali v těch svých dokumentech: "umírá jedna haluz - velmi významná tohoto rodu - a nikdo o ní nebude nic vědět."

Proto se snažili Rožmberkové nějakým způsobem zachovat paměť svého rodu. Vilémovi se to sice nepodařilo, byl totiž zaměstnán jako politik evropského významu - mimochodem mu byla nabídnuta i polská královská koruna. Po jeho smrti ale zdědil celé rožmberské dominium jeho bratr - Petr Vok. Tomu se poštěstilo najít člověka, který celý archív uspořádal a historicky vytěžil. Což byla vlastně podmínka, jíž si Rožmberkové při hledání archiváře dávali. Tím odborníkem byl Václav Březan...

Titulní list Kroniky české od Eneáše Silvia Piccolominiho, 1457Titulní list Kroniky české od Eneáše Silvia Piccolominiho, 1457 "A Václav Březan stojí na začátku vůbec celého totho archívu. A to je právě těch 400 let, které si teď připomínáme. Před ním v archívu pracovala samozřejmě celá řada lidí, ale byla to práce nesoustavná - práce, která vyplývala z jejich vedlejších povinností. Březan byl ten člověk, který skutečně všechny ty významné dokumenty uspořádal, srovnal a náležitě je i historicky vytěžil."

A tak díky Václavu Březanovi a Rožmberkům se řada významných archiválií i dokumentů dochovala až dodnes..

"Rožmberkové patřili v Českém státě k nejvýznamnějším rodům a zastávali vysoké státní i dvorské funkce. Tehdy ovšem státní funkce neznamenala, že se šlechtic bude obohacovat na úkor státu, ale skutečně ten šlechtic všechno vlastně vybudoval sám. On vedl archív, on vedl dokumenty, atd... A na závěr své kariéry si potom ty dokumenty vzal domů. Pomáhali Českému státu, aby v Evropě se o něm vědělo. Valná většina z nich se na úkor státu v žádném případě neobohacovala."

Postava Václava Březana, bohužel, však po smrti Petra Voka zmizela v dějinách třicetileté války. Osud archivu tak zůstal nejistý. V šedesátých letech 17.století rožmberské panství koupili Schwarzenbergové - archív byl zachráněn...

Císař Matyáš svoluje ke spojení znaku slavatovského s erbem pánů z Hradce, 1616Císař Matyáš svoluje ke spojení znaku slavatovského s erbem pánů z Hradce, 1616 "Schwarzenbergové stejně jako předtím Rožmberkové pochopili ten význam jihočeského regionu, že tady je vlastně určité dominium, které je schopno v určitých podmínkách konkurovat Praze i dalším krajům. Byl to kraj chudý, ale v rámci celku měl velký význam. Schwarzenbergové potom po celá staletí pokračovali v tomto odkazu rožmberském a promítali své představy i tyto věci do archívu."

Na počátku 19.století věnoval kníže Schwarzenberg milion zlatých do archívního fondu, což byly podle dr.Rameše na tehdejší dobu nepředstavitelné peníze...

"Archív se zvedl, archív se uspořádal. Všichni věděli, co v něm vlastně je. Hospodářsky se pak využívalo to, co se tady za těch 400 let dělo. A to se samozřejmě odrazilo jak v prosperitě celého dominia, tak v prosperitě celého jihočeského kraje."

Právě díky velké pěněžní pomoci knížete Schwarzenberga a novému uspořádání archívu se zjistilo, co vlastně všechno jeho fondy obsahují. Pro znalce byly velmi cenné především materiály, které se týkají historie Českého státu a celé střední Evropy. Toho první využil ke svému bádání František Palacký, který po celý svůj život Třeboňský archív poctivě navštěvoval. Sepsal zde řadu dokumentů a především se zasloužil o rozkvět archívu..

Majestátní pečeť krále Václava I., 1233Majestátní pečeť krále Václava I., 1233 "Podnítil vlastně práci zdejších archivářů. Řekl jim, aby v sobě pěstovali určité sebevědomí. Protože oni v tom archívu pracovali, ty věci znali, ale chyběla jim odvaha nějakým způsobem ty věci prezentovat na veřejnosti. To tehdy nebylo obvyklé. František Palacký na svém příkladu ukázal, že oni mají vystupovat na veřejnosti, všechny ty věci, které z historie naleznou publikovat a dávat je do veřejnosti."

Po Františku Palackém se v archívu vystřídala řada dalších historiků a archivářů, kteří pozvedli jeho úroveň, ne vždy se však dočkali vděku..

"Když bych měl jmenovat ty velmi významné lidi, kteří zde byli, tak samozřejmě to budou lidé, kteří byli v počátku té spolupráce s Františkem Palackým. Což byl archivář Wagner, který ačkoliv Němec, byl čistého českého myšlení, který se snažil ukazovat histori velmi poctivě. Po něm to byl v prvé řadě František Mareš, to byl ředitel archívu, který zde vládl celou první republiku. A po něm Antonín Markus, který se bohužel výsledku své práce nedočkal. Po roce 45 a po roce 48 nebylo totiž klima nějakého šlechtického archiváře hýčkat. On dostal velmi těžké rány osudu. Měl velmi těžký osud, pro archív přinesl mnoho svých sil, ale vděku se nikdy nedočkal."

Tolik o historii Státního archívu v Třeboni jeho současný archivář historik dr. Václav Rameš. Jak mi řekl, významnou kapitolu archivního fondu tvoří cenné matriky, do nichž mohou nahlédnout nejen odbornícíci ale i řadoví občané. Ale o tom už v některé z příštích rubrik.