Pražské jaro 1968 a probuzení občanské společnosti IV.

Na počátku jara 1968 vznikly dvě organizace, které se do značné míry staly symbolem politického oteplování své doby. Názvy - nebo lépe řečeno zkratky - obou začínaly písmenem K, obě se prezentovaly jako nepoliticky politické a obě po listopadu 1989 ve víceméně změněné podobě obnovily svou činnost a takto působí dodnes. V seriálu o probuzení občanské společnosti v roce 1968 bude řeč o Klubu 231 a Klubu angažovaných nestraníků.

Změněné politické poměry jara 1968, zejména zveřejňování pravdy o politických procesech padesátých let a všeobecný požadavek rehabilitace jejich obětí vedl ke zrodu Klubu 231, známým jako K 231. Politický vězeň Jaroslav Brodský ve svých pamětech vzpomíná, jak počátkem března 1968 na kontaktní schůzce politických vězňů v Praze navrhl vytvořit "nepolitickou organizaci" politických vězňů, nazvanou podle zákona na ochranu republiky, podle něhož byla většina "politických" odsouzena. Zákon měl číslo 231/1948 Sb., proto Klub 231. Ústřední výbor K 231 v čele s Karel Nigrinem byl ustaven 31. března na početně navštíveném shromáždění na Žofíně. Pokračuje Jiří Hoppe z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd:

"Tento klub okamžitě začal svou činnost, která se soustřeďovala hlavně na důslednou rehabilitaci svých členů; jak politickou, tak sociální. K 231 vytvořil osm různých komisí, do 8. dubna vytvořil organizační strukturu, odeslal stanovy na ministerstvo vnitra a okamžitě začal jednat s příslušnými úřady o oficiálním povolení činnosti a začal také publikovat své materiály v denním tisku."

Během tří měsíců fungovaly výbory K 231 ve všech krajích a ve většině okresů českých zemí, přičemž ústředí klubu zaregistrovalo na 80 tisíc zájemců o členství. Jak upozorňuje historik Jiří Hoppe, zpočátku s politickými vězni představitelé režimu sympatizovali:

"Ovšem potom čím dál více zjišťovali, že se programové cíle K 231 nekryjí s tím, co bylo cíle tzv. obrodného procesu. Proto v okamžiku, kdy mělo dojít k oficiálnímu povolení činnosti, oficiálnímu vzniku K 231, tak stát cukl a oficiální činnost nepovolil. Na druhou stranu ale pověřil příslušné ministry, aby dále jednali s přípravným výborem K 231 a aby se z dosavadní politicky a organizačně stmelené organizace stal sociálně podpůrný svaz, který by neměl centrální vedení a který by byl podřízen Svazu protifašistických bojovníků."

Jednání s komunistickými funkcionáři probíhala na konci jara a počátkem léta 1968 již v atmosféře provokací StB; komunisté si tehdy již plně uvědomovali nebezpečnost Klubu 231.

"Ta jednání se rozběhla, ale po invazi samozřejmě došlo k okamžitému zákazu K 231. To byl stejný případ jako u Klubu angažovaných nestraníků a sociální demokracie. Čtvrtý bod moskevského protokolu hovořil o těchto 'antisocialistických, antisovětských a antikomunistických organizacích', které musely okamžitě zaniknout,"

říká Jiří Hoppe, podle něhož však Klub 231 přes všechny obstrukce a navzdory veřejné politické kampani svůj hlavní cíl během Pražského jara 1968 splnil:

"K 231 měl velkou zásluhu na tom, že ještě do invaze - v průběhu Pražského jara - přijalo Národní shromáždění na konci června rehabilitační zákon, jímž mělo dojít k občanské a politické rehabilitaci většiny politických vězňů. Připomínky Klubu 231 byly částečně zapracovány do tohoto nového realizačního zákona."

Klub angažovaných nestraníků, známý jak KAN, vznikl z iniciativy mladých vědeckých pracovníků o necelý týden po K 231 na pražské Vysoké škole chemicko-technologické.

"Členy KAN-u se mohli stát lidé, kteří se nechtěli stát členy žádné politické strany, ovšem chtěli se politicky angažovat, což byl protimluv. KAN už od začátku vykazoval atributy politické strany, ale zároveň ústy svých mluvčích proklamoval, že vlastně politickou činnost vyvíjet nechce, že chce pouze dávat náměty a připomínky, chce diskutovat o politických problémech a dokonce, že i jeho členové mohou být voleni do zastupitelských sborů."

Funkcionáři KANU měli brzy přibližně 40 tisíc kandidátů členství. Zpočátku se schůzí a diskusí Klubu angažovaných nestraníků zúčastňovalo mnoho zájemců, ale snaha o vytvoření pevnějšího organizačního rámce klubu zájem veřejnosti odrazovala a oslabila také vnitřní akceschopnost KANU, v němž se profilovala dvě názorová křídla:

"Jedno z křídel chtělo, aby se KAN stal normální politickou stranou, jak to předpokládali vlastně už od začátku. Ta druhá část chtěla ponechat činnost v dosavadních měřítcích, tedy diskusní večery, prohlášení, manifesty, nepolitická činnost a volná organizační struktura. To znamená, že za KAN mohl v této době mluvit v podstatě kdokoliv."

K hlavní mluvčím a tvůrcům dokumentů programového charakteru patřil zpočátku spisovatel Alexandr Kliment a filozof Ivan Sviták. Organizace KAN-u nadále vznikaly, ovšem bez koordinace s ústředím a dosti živelně, takže - jak připomíná Jiří Hoppe:

"Ačkoliv měl mnoho sympatizantů, tak netvořil akceschopnou organizační strukturu a na vrcholu léta 1968, kdy se pozornost veřejnosti od těchto občanských iniciativ odpoutala a směřovala spíše do oblasti mezinárodní politiky a všeobecně vládly obavy o suverenitu Československa, tak KAN trochu ustupoval do pozadí a po invazi - jako jeden z výsledků moskevského jednání - byl už 5. září 1968 zakázán."

Všechny společenské a politické organizace, o nichž jsme s Jiřím Hoppem mluvili, měly víceméně stejný osud. Byl ale stejný i jejich význam?

"Všechny ty organizace byly svým způsobem důležité, všechny svědčily o tom, že česká občanská společnost se znovuobnovuje, že v ní existují a fungují intuitivní reflexe, že v ní i po dvaceti letech zůstalo povědomí o kvalitách svobodné občanské společnosti, že ten proces nastal spontánně a nikým neorganizován zdola. Domnívám se, že to byla vpravdě demokratická revoluce a také, že to je největší přínos a pozitivum Pražského jara,"

uzavírá historik Jiří Hoppe.