Pražské jaro 1968 a probuzení občanské společnosti III.

Během Pražského jara se nekomunistické strany Národní fronty zbavily svých - servilní spoluprací s komunisty zkompromitovaných - vedoucích představitelů a začaly promýšlet cesty svého nového směřování. Na jaře 1968 přicházejí na politickou scénu také zástupci jedné ze zakládajících stran Národní fronty - sociální demokracie - a oznamují obnovení činnosti strany. Jak probíhala a jak dopadla jednání mezi sociálními demokraty a představiteli KSČ? To se dovíte v dalším díle historického seriálu Herberta Bryndy o probuzení české občanské společnosti v roce 1968.

1. maj 1968 - v cele: G. Husak (vlevo), L. Svoboda, A. dubcek, F. Kriegel, J. Piller, B. Kucera1. maj 1968 - v cele: G. Husak (vlevo), L. Svoboda, A. dubcek, F. Kriegel, J. Piller, B. Kucera Zatímco emancipační snahy stávajících stran Národní fronty sledovali na jaře 1968 komunističtí funkcionáři v okresech s jistými obavami, na ústředí KSČ panoval v tomto směru klid. Vedoucí představitelé komunistické strany vycházeli z toho, že organizační vzestup těchto stran má omezené možnosti a věřili v dodržování dohody politických stran a společenských organizací z poloviny června, která politický prostor omezovala na Národní frontu a vylučovala tak legální opozici. Jediným veřejným pokusem o založení politické strany během Pražského jara byla snaha bývalých funkcionářů obnovit sociální demokracii. Pokračuje historik Jiří Hoppe:

"Pokus o obnovu sociální demokracie byl opravdovým prubířským kamenem Pražského jara, protože sociální demokracie byla zakládající stranou Národní fronty, byla to strana se stoletou tradicí v české společnosti a bylo to strana, která nebyla poznamenána tou dvacetiletou mizérií socialismu a jako organizace vlastně vznikala na zelené louce. Ovšem s tou tradicí a ideovým zázemím. Dalším faktem je, že stranu zakládali bývalí, tzv pravicoví, sociální demokraté, tedy lidé, kteří si odseděli mnohá léta v komunistických věznicích, byli nemocní a vlastně občané druhé kategorie. Ale zároveň si uvědomovali, že je obrodný proces křehký a že je ho třeba podporovat. Ve svém úsilí o obnovení sociální demokracie si vlastně hned před závorku obnovování vytkli dva zásadní postuláty; že jejich pokus o obnovu sociální demokracie nesmí ohrozit obrodný proces v Československu a že budou osobně podporovat politiku Alexandra Dubčeka a dalších reformních komunistů."

Josef SmrkovskyJosef Smrkovsky Koncem března ustavili sociální demokraté akční skupinu pro obnovu a o měsíc později na konferenci bývalých sociálně demokratických funkcionářů ze všech krajů byl ustaven pětičlenný (Z. Bechyně, F. Čoupek, P. Janýr, J. Munzar, J. Veverka) ústřední přípravný výbor strany, který byl pověřen kontaktovat Národní frontu a informovat ji o obnovení strany. Přípravný výbor totiž vycházel z toho, že sociální demokracie nezanikla, neboť její likvidaci sloučením s KSČ v červnu 1948 považovali podle organizačního řádu strany za neplatnou. 18. května navštívili dva členové přípravného výboru (Bechyně, Janýr) člena předsednictva KSČ J. Smrkovského a informovali ho o obnovení ČSSD a téhož dne také předali ÚV NF dopis, ve kterém oficiálně oznámili obnovení činnosti strany. První negativní reakce přišla od někdejších "pokrokových" členů strany, kteří po roce 1948 našli své místo v KSČ (Z. Fierlinger, E. Erban, L. Jankovcová, S. Pošusta) a ani reakce vedoucích představitelů KSČ nebyla příliš nadšená. Jiří Hoppe z Ústavu pro soudobé dějiny AV vysvětluje proč:

"Problém byl v tom, že sociální demokracie jako - v jistém směru - pro KSČ konkurenční strana měla ve vedení reformních komunistů nálepku heretiků, tzv sociáldemokratismus byla nejhorší hereze v komunistickém hnutí, a vznik sociální demokracie v roce 1968 v Československu by pro Moskvu znamenal důkaz, že v Československu probíhá kontrarevoluce. Proto Kriegel, Smrkovský, Dubček a další reformní komunisté vlastně ani neuvažovali, že by obnovení sociální demokracie jakýmkoliv způsobem podpořili nebo povolili. Snažili se proto - hlavně Smrkovský -, aby sociální demokraté zanechali svého úsilí o obnovu strany a aby naopak vstoupili do KSČ, v níž by mohli uplatňovat své politické a osobní ambice."

V tomto směru proběhlo 23. května 1968 jednání mezi členy přípravného výboru sociální demokracie a KSČ, kterou zastupovali Josef Smrkovský, František Kriegel a Alois Indra. Tříhodinové jednání skončilo neúspěšně, a to i přesto, že necelých devět let po godesbergském programu SPD se čs. sociální demokraté "nechtěli vrátit k soukromému kapitalismu", uznávali KSČ za vedoucí sílu a někteří se stavěli proti obnovování jiných stran. Komunisté se jednoznačně vyslovili proti obnovení činnosti ČSSD jako druhé marxistické strany, ale nabídli členům přípravného výboru zapojení do politiky v rámci KSČ. To sociální demokraté odmítli. K druhému slíbenému jednání již nedošlo, zejména v důsledku průběhu pléna ÚV KSČ 30. května. Plénum přijalo usnesení o "přechodu strany k aktivní politice vůči sociální demokracii", KSČ byla rozhodnuta "jednoznačně tyto věci řešit". V praxi to znamenalo, že počátkem června rozeslal ÚV KSČ podřízeným orgánům podrobné instrukce, jak "zamezit vzniku sociálně demokratické strany" a jak čelit "pokusům o její obnovu." Premisou těchto pokynů byla teze o nezvratitelnosti sloučení ČSSD a KSČ, z ní bylo vyvozováno, že snahy o obnovu ČSSD tříští dělnickou třídu a snaží se vrátit poměry před únor 1948. Krajským a okresním stranickým byly doporučovány různé přesvědčovací akce (tzn. i "spontánní" dělnická shromáždění), které by odradily bývalé sociální demokraty od znovuzakládání své strany. Výsledkem bylo, že PÚV ČSSD, hlavně při zakládání krajských a okresních přípravných výborů, narážel na tvrdý odpor příslušných orgánů KSČ. Přípravné výbory však vznikaly, koncem jara jich působilo na 150 a k sociální demokracii se hlásily bezmála dva tisíce lidí, především bývalých členů.

"Ovšem v červnu a v červenci došlo k tomu, že latentní politický a vojenský nátlak spojenců z Varšavské smlouvy dosáhl takového stupně, že se jich jako československých občanů nemohl nedotýkat. Proto v souladu se svými premisami - nebo postuláty, které si dali do základů svého obnovovacího úsilí - na konci července přerušili obnovovací činnost s tím, že počkají do doby než se situace vyřeší, než se situace uklidní a než skončí spojenecké zastrašování. V klidu zůstali v podstatě až do srpnové invaze a po ní samozřejmě v obnovovací činnosti nepokračovali, pak se většina členů PÚV stáhla do ústraní a úplně zanechala politické činnosti,"

říká magistr Jiří Hoppe. Okamžitě po 21. srpnu 1968 začaly být v československých denících uveřejňovány různé pamflety, senzační "odhalení" a úvahy namířené proti sociální demokracii. Strana se svého obnovení dočkala až po více než jednadvaceti letech.