Po letech bylo objeveno dva tisíce skleněných negativů významného českého fotografa Františka Drtikola

Státní ústřední archív v Praze na Chodovci se může pyšnit další raritou - po letech zde bylo uloženo 2 tisíce skleněných negativů významného českého fotografa Františka Drtikola. Znovonalezené archiválie, které budou pravděpodobně vyhlášeny národní kulturní památkou, se dostaly do archívu spletitou cestou.

"Fotografie podle archívního zákona je docela normální archiválie jako běžný spis, listina nebo jakýkoli další dokument. V podstatě i fotografie tedy nese informaci, která může objasnit historikům určité historické skutečnosti."

Tak mi vysvětlila dr. Emílie Benešová, vedoucí fotografického oddělení Státního ústředního archívu v Praze, význam fotografie pro historická bádání. Jak dodala, přestože řada historiků vycházela ze studia fotografií jako přímého historického pramene, nemá fotografie v archívu velkou tradici. Ve fondech archívu se sice fotografie nacházejí spolu s písemnostmi už od svého vzniku, ale archiváři se o ně, bohužel, nedokázali dobře postarat. V tomto směru je proto předběhli správci některých muzejních sbírek. Jak vedoucí fotoarchívu podotkla, v poslední době se péče o fotografické archiválie zlepšuje. Důkazem toho jsou i prostory nové velké moderní budovy Státního archívu v Praze na Chodovci, kde bylo zřízeno samostatné oddělení a sedm depozitářů, kde jsou cenné fotografie archivovány.

"Pro tyto fotografie tady byly vytvořeny podmínky světových parametrů a pracoviště tohoto typu je v Evropě ojedinělé a v podstatě druhé takové pracoviště na světě. Vycházeli jsme ze zkušeností našich kanadských kolegů a podle jejich zkušeností jsme dimenzovali depozitáře pro ukládání fotografií. Fotografie tedy našla v archívech své důstojné místo a může být uplatňována v celé řadě historických prací. Samozřejmě, že i v archívech se nacházejí unikátní soubory fotografií a jedním z takových souborů je soubor téměř dvou tisíc skleněných negativů, které vyšly z ateliéru Františka Drtikola."

Pro posluchače, kterým toto jméno nic neříká, připomenu, že František Drtikol byl prvním českým fotografem světového významu, dosud nedoceněným kreslířem, grafikem a malířem, návrhářem originálních dekorací a bytových doplňků. Byl mužem paradoxů a kontrastů. Jako nejtalentovanější student fotografické školy v Mnichově, potom slavný fotograf, získával nejprestižnější ocenění doma i ve světě. Později se však stal osamělým tvůrcem, jehož odmítala většina představitelů umělecké avantgardy, dlouho se o něm nepsalo a zemřel téměř zapomenut.

František Drtikol, který byl i úspěšný podnikatel, v jehož ateliéru se dávali portrétovat prezidenti, ministři a nejvýznamnější umělci, byl současně člověkem, který dvakrát zbankrotoval a mnohokrát zažil nouzi. Svobodomyslný oslavovatel erotiky - autor odvážných aktů a zároveň introvert - si stěžoval na nezájem žen a smůlu v lásce. Byl ale také filosofem, mystikem, buddhistou, jogínem a visionářem a dokonce místopředsedou uličního výboru komunistické strany. Jeho dílo tvoří spolu s pracemi Jaromíra Funka, Jaroslava Rösslera a Josefa Sudka nejvýznamnější český příspěvek do světové fotografie první poloviny 20.století. Nyní po dlouhých letech zapomnění opět vyvolávají Drtikolovy fotografie velký zájem doma i v zahraničí. Proto jsou už zmíněné znovunalezené skleněné desky negativů opravdu velkým historickým unikátem. Jak mi dr.Benešová prozradila, tato sbírka se dostala do státního archívu velmi podivnou cestou...

"Ty negativy se sem dostaly takovou docela záhadnou cestou. Původně se nacházely ve fotoarchívu ČTK a v roce 1980 byly předány spolu s ostatními fotografiemi z tohoto fotoarchívu ČTK do našeho archívu."

ČTK ovšem brzy zapomněla, kam tyto negativy předala, možná si také důsledně nepoznamenala předávací protokoly. Objevila se pak celá řada článků, podle nichž byl tento soubor ztracen....

"Jedním z takových článků byl třeba článek Josefa Chuchmy v Mladé frontě. Tam bývalá pracovnice ČTK říká, jak jacísi brigádníci v podstatě většinu těch skleněných negativů roztřískali, když je někam přesouvali apod.. Nicméně zmiňje, že do ČTK byly předány někdy kolem roku 1940."

To je jedna z verzí. Dr.Benešová však zná ještě druhou. Tu jí vyprávěla bývalá pracovnice fotoarchívu ČTK.....

"Když se někdy kolem roku 1935 rušil ateliér Drtikola, tak tyhlety negativy kdosi našel na ulici u popelnice a protože mu to bylo tak divné a líto, tak je odevzdal do ČTK. Která z těch verzí je pravdivá, nedokážu posoudit. Faktem je, že ty negativy jsou u nás a jsou na nich celkem úžasné věci. Jsou na portréty významných osobností nejen politického ale i kulturního života."

Kromě portrétů prezidentů Masaryka a Beneše jsou na deskách portréty Anduly Sedláčkové, Vlasty Buriana a celé řady dalších významných osobností. Tyto znovuobjevené negativy byly opatřeny jen velmi stručným inventárním seznamem, a proto je archív začal hned po převzetí třídit a zpracovávat...

"Problém je, že díky velmi malému personálnímu obsazení našeho fotoarchívu to dlouho trvá. Nicméně jsme zahájili katalogizaci a důsledné určování těchto negativů. Navázali jsme spolupráci s panem Josefem Mouchou, který se zabývá zabývá historií a Františkem Drtikolem zvlášť, s panem Doležalem, který píše o Drtikolovi monografie a různé další publikace. Takže s jejich pomocí se snažíme ty negativy datovat, protože většina z nich je nedatovaná. Můžeme říct, že většina z nich spadá do dvacátých let minulého století."

Podle dr.Benešové jsou v současné době desky vzorově uloženy v zavěsném systému, takže jim nehrozí poškození. Po skončení právě probíhající katalogizace bude archív usilovat o prohlášení souboru skleněných desek negativů Františka Drtikola za národní kulturní památku.