Odsun Němců z Československa I.

V dnešních Historických obzorech uslyšíte první část seriálu o poválečném odsunu Němců. Martina Lustigová se s historiky Jiřím Kocianem a Michalem Pehrem bude věnovat především jeho první fázi - tedy divokému odsunu. Dozvíte se například, jak divoký odsun probíhal či jaké excesy jej provázely.

Když skončila druhá světová válka, mnozí Češi si vybíjeli svůj vztek na těch, kdo za její rozpoutání podle nich mohli - tedy na Němcích, aniž by rozlišovali, jestli se skutečně vůbec ve válečných letech nějak provinili. Jak se Češi k Němcům chovali? O tom už více historik Jiří Kocian: "To chování bylo celkem jednoznačné, protože poválečná společnost v Evropě se k Němcům chovala dosti vyhraněně a její postoje měly velmi radikální podobu. Nejenom z hlediska závěrů války, kdy německá armáda a německé bezpečnostní jednotky v posledním vzepětí vyvinuly značnou brutalitu v rámci potlačování vznikajících a šířících se protiněmeckých osvobozeneckých nálad. Byla tady samozřejmě zkušenost zemí, které prošly válečným peklem, staly se frontovým územím. Ovšem byla tu také skutečnost, která měla svoji historii v období Mnichova, ale také v období nástupu nacismu v Německu v roce 1933. Ten vztah, se kterým se ve společnosti setkáváme po roce 1945, měl tedy velmi kontinuální vývoj zhruba od jarních měsíců roku 1938. Takže ten vztah byl velmi radikální, zároveň byl velmi odmítavý a měl i podobu zúčtování, nejenom v podobě poválečného odsunu - měl podobu takové veřejné nenávisti vůči Němcům." K ostře protiněmeckým postojům přispívaly také informace o poměrech, v nichž žili Češi, kteří byli nuceně nasazeni v Říši, nebo o poměrech ve věznicích a lágrech.

Pokud hovoříme o odsunu Němců, dělíme ho na dvě fáze - první je divoký odsun, druhou odsun organizovaný. Divoký odsun začal bezprostředně po podepsání kapitulace Německa, skončil v době kolem jednání postupimské konference, kde se hovořilo i o odsunu Němců. "Dá se říct, že podpis postupimské dohody na počátku srpna 1945 byl takovým dělítkem mezi ukončením divoké fáze odsunu a mezi přípravami a posléze realizací organizovaného odsunu," upřesňuje Jiří Kocian.

V květnu 1945 v Československu nefungovala centrální správa, nebyly k dispozici evidence obyvatelstva. To nahrávalo živelným akcím. Když hovoříme o divokém odsunu, nesmíme opomenout to, že ho provázela celá řada různých excesů - násilnosti, samosoudy, lynče i vraždy. Připomenout musíme například tzv. brněnský pochod smrti, tedy násilné vyhnání asi 20 tisíc Němců z Brna. "Dále je to velmi krutý exces v Horních Moštěnicích u Přerova, kde bylo na nádraží naprosto nesmyslně (z rozhodnutí jednoho z posléze odsouzených vojenských velitelů) postříleno přes 300 německých občanů, většinou žen a dětí. A takový třetí exces se udál ve fázi, kdy divoký odsun končil, tj. na konci července - v Krásném Březně u Ústí nad Labem. Tam jde o ne zcela jednoznačně vyšetřený výbuch v muniční továrně, ze kterého byli obviněni Němci s tím, že to způsobili jako sabotáž. Posléze následovalo kruté zúčtování s německým obyvatelstvem v Ústí nad Labem - byli shazováni do Labe z mostu. Při tomto velkém excesu se hovoří zhruba o stovce obětí. Ale jak ukazuje výzkum těch excesů místních, ale také velice krutých, byla celá řada. Bohužel to ukazuje, že nenávist vůči Němcům a to, co německá okupace a válečná krutost a brutalita přinesla sem, mělo tuto odezvu i v době, kdy byla válka ukončena, v době míru. Často to mělo podobu nejenom msty, ale mnohdy u toho byli i jedinci, u nichž se projevovala osobní zvrácenost."

Kolika lidí se vlastně divoký odsun dotkl? "V rámci divokého odsunu bylo z Československa vyhnáno - já bych se nebál tady použít termín ´vyhánění´ - zhruba 560 tisíc bývalých německých občanů československých," upřesňuje historik Jiří Kocian.

A jak divoký odsun probíhal? Slovo má historik Michal Pehr: "Zhruba to probíhalo tak, že tito obyvatelé byli vyzváni, že musí opustit víceméně okamžitě své domovy. Zpravidla bez zavazadel nebo s malým počtem zavazadel se museli dát na pochod. To byla jedna forma toho divokého odsunu." Divoký odsun měl podle Jiřího Kociana často nečekanou podobu. V květnových dnech se divokého odsunu často účastnili vojenské jednotky i funkcionáři Národních výborů: "Bylo to velmi komplikované, mělo to různou podobu. Pokud byly k dispozici nějaké dopravní prostředky, tak je prostě naložili na nákladní auta nebo do nějakých železničních vagónů a odvezli je za hranice, kde je vysadili. Pak se o ně postarala příslušná okupační správa. Bylo to velmi složité. Často to mělo podobu, že zejména v příhraničních oblastech byli lidé shromážděni, bylo jim řečeno, že přejdou pěšky. A pak formou pochodu přešli za čekoslovenské hranice."

Velmi bolestné bylo opuštění obydlí, kde třeba žily celé generace rodin. Odsouvaní Němci si s sebou mohli vzít jen ty nejnutnější osobní potřeby. Co například? "Prádlo. Zavazadla v rozmezí váhy 30-60 kg, to bylo různé. Peníze do výše bývalých 1000 říšských marek, které tady platily - to byla také složitá otázka, protože tady bylo v oběhu pět platidel. Dále nejnutnější potraviny. Často to mělo takovou podobu, že lidé museli opustit své příbytky a nechali tam vpodstatě všechno své vybavení, osobní věci, majetek," říká v rozhovoru pro Radio Praha Jiří Kocian.

A další forma odsunu? O tom už více Michal Pehr: "Potom se také tvořily sběrné tábory, což je záležitost konce této první fáze. Právě v těch sběrných táborech se děly nepřístojnosti, kdy prostě byla řada případů Němců, kteří byli bráni na nejrůznější práce a při těch pracích byli třeba zabíjeni. I takové případy se bohužel dály."

Část německého obyvatelstva byla brzy vysídlena, část byla zneužívána pro různé práce. Jiří Kocian doplňuje: "Divoký odsun neměl jenom tu podobu, že by všichni lidé byli v jeden den nebo v určitou dobu vysídleni bez nějaké organizace, bez nějakých opatření. Ale divoký odsun měl i podobu průběžného odsunování obyvatelstva."

Příště se v Historických obzorech dozvíte podrobnosti o tzv. organizovaném odsunu nebo o chování Čechů k německy mluvícím Židům.