Některé Gočárovy projekty zůstaly jen sny a vizemi

Hradec Králové rád připomíná své přízvisko salon republiky, kterého se mu dostalo díky působení několika slavných architektů - významné místo mezi nimi zaujímá především Josef Gočár. Nicméně ani všechny jeho návrhy pro Hradec nebyly realizovány a některé zůstaly jen sny a vizemi.

Model muzea, foto: Andrea FajkusováModel muzea, foto: Andrea Fajkusová Spojení sny a vize jsem si pro neuskutečněné projekty Josefa Gočára, které navrhoval pro Hradec Králové, vypůjčila z názvu výstavy probíhající v Muzeu východních Čech. Než se ale dostaneme k projektům, které nevznikly, zeptáme se, jak se vlastně Gočár do Hradce Králové dostal. Odpovídá autor výstavy Jan Jakl:

Schodiště u barokního kostela Nanebevzetí Panny Marie z roku 1909, foto: Andrea FajkusováSchodiště u barokního kostela Nanebevzetí Panny Marie z roku 1909, foto: Andrea Fajkusová "Před I. světovou válkou přišel do města Jan Kotěra, projektoval právě budovu městského muzea, dnešní budovu Muzea východních Čech v Hradci Králové. Josef Gočár byl jeho žák a už v tom roce 1908, když se začínalo stavět muzeum, tak byl součástí architektonické kanceláře Jana Kotěry. Před I. světovou válkou pak už jako samostatný architekt, v prvním roce, kdy založil svůj ateliér, tak projektoval pro Hradec Králové několik akcí. Realizovalo se schodiště u barokního kostela Nanebevzetí Panny Marie z roku 1909. Tento rok byl pro Hradec Králové nabitý, Gočár vedle toho schodiště navrhoval ještě další tři projekty, které se neuskutečnily - Lutherův ústav, evangelický kostel a vilu továrníka Petrofa."

Dům u Černé Matky Boží v PrazeDům u Černé Matky Boží v Praze A ještě jedna odbočka, než přejdeme k neuskutečněným projektům, připomeňme si ty uskutečněné. Najdeme je nejen v Hradci Králové. Ten asi nejznámější stojí v Praze - je jím kubistický Dům u Černé Matky Boží. V metropoli ještě zůstaneme, ve Vršovicích stojí funkcionalistický kostel svatého Václava. Stavby podle Gočárových plánů najdeme i mimo hlavní město, v Bohdanči, Pardubicích, Jaroměři nebo Brně. A samozřejmě v Hradci Králové - třeba někdejší koželužská škola, Ambrožův sbor, Tylovo gymnázium. Gočár navrhl pro Hradec 25 samostatných objektů, 14 z nich bylo realizováno. Gočár se věnoval také územnímu plánu města a tady se už dostáváme k jeho neuskutečněným projektům. Ke snům a vizím. Proč vlastně zůstaly jenom na papíře?

Foto: Andrea FajkusováFoto: Andrea Fajkusová "To má několik důvodů, liší se případ od případu. Většina těch projektů se neuskutečnila pro nedostatek finančních prostředků. Přece jenom jedna věc bylo zadání projektu a druhá zvážení, jestli ta organizace nebo soukromník na to má. Jiná situace byla třeba u toho evangelického kostela, tam byl nakonec vybrán jiný projekt, zřejmě se zadavatelům ten Gočárův projekt zdál příliš avantgardní nebo nový. Další věc pak byla městská galerie, tam je to jasné, nedostatek peněz. Poslední projekt z roku 1942, což byla přístavba městského muzea v Hradci Králové, tak tam už asi všichni, kteří se té soutěže účastnili, si byli vědomi, že ta realizace v době protektorátu bude velmi obtížná. Co se týká neuskutečnění některých vizí v těch územních plánech, tak tam to bylo opravdu trošku dáno tím vizionářstvím. Ty územní plány byly od toho, aby se něco z nich realizovalo a něco zůstalo pouze na papíře."

Jan Jakl, foto: Andrea FajkusováJan Jakl, foto: Andrea Fajkusová Gočár se věnoval plánům na výstavbu v pravostranné labské kotlině, plánům celého města a na začátku 30. let také plánu tzv. Velkého Hradce Králové, v němž se měla spojit všechna předměstí v jedno velkoměsto.

Jan Jakl má i svůj oblíbený neuskutečněný projekt, který se ale liší od toho, co se nejvíce líbí většině návštěvníků.

"Když jsem připravoval tuhle výstavu, tak musím říct, že člověk získá vztah ke všem a opravdu na každém projektu je něco výjimečného. Většině lidí se líbí ta městská galerie. Je to výjimečný projekt, na návrhu pracoval Gočár v letech 1930-1932 a celý projekt splňoval ty nepřísnější tehdejší podmínky na vystavování uměleckých děl. Budova měla stát hned v sousedství městského muzea, dokonce Gočár už tehdy počítal s přístavbou, kterou navrhoval až o deset let později. Budovy měly být propojeny, dokonce městská galerie neměla mít samostatné vytápění, ale měla být vytápěna z kotelny muzea. Ten projekt byl založen na tom, že v sousedství muzea bude vytvořen celek umělecko - historických institucí, vytvoří se tam náměstí a budovy budou tvořit celek stejně tak jako v návaznosti pak sokolovna a bazén. Takže to je projekt, který zaujme většinu lidí, ale já každého upozorňuji na projekty z roku 1909. Ty byly myslím obdivuhodné, protože to byl první rok, kdy Gočár jako architekt začínal a ta jeho produkce byla úžasná, navrhl toho hodně a v obrovské kvalitě. Takže jak ten Lutherův ústav, tak evangelický kostel i vila továrníka Petrofa jsou na svou dobu naprosto výjimečnými projekty."

Hradec Králové bez Josefa Gočára si Jan Jakl nedokáže představit.

Foto: Andrea FajkusováFoto: Andrea Fajkusová "Meziválečná doba byla po té architektonické stránce myslím všeobecně kvalitní. Vedle Gočára tady působil už zmiňovaný Kotěra, Liska, pražský architekt Novotný, Babuška...Ale od většiny z nich bylo realizováno jen pár objektů. Ale ten Gočár, těch pětadvacet projektů, které Hradci věnoval, to je výjimečné. A když připočteme k tomu celou tu regulační práci, protože ten tvar Hradce, ten známý silniční okruh, který nebyl jeho původním nápadem, ale on jej dopracoval do preciznosti... Myslím si, že zvlášť ten regulační plán z roku 1928 je pro Hradec mimořádný, protože i po druhé světové válce, kdy už architektura šla jiným směrem a začala se stavět hlavně ta sídliště, tak tady v Hradci se, jakoby trošku i z piety ke Gočárovi, nenarušilo to centrum, všechna sídliště vznikala jako samostatné satelity. Nebyly tady naštěstí žádné proluky, takže novostavby nijak nenarušovaly tu architekturu dvacátých a třicátých let. Takže v tom si myslím, že ten Gočár má význam vlastně...ani se to nedá popsat!"

A nakonec ještě poznámka jako z kalendária: Jeden z nejvýznamnějších českých architektů 20. století Josef Gočár se narodil před 130 lety v Semíně u Přelouče. Působil na pražské Akademii výtvarných umění, byl nositelem francouzského řádu Čestné legie a za povšimnutí stojí také jeho rozsáhlá publikační činnost.