Máme si připomínat Jaromíra Nechanského?

Generál Píka je na památníku s komunistickými agenty, hlásaly před časem novinové titulky. O co šlo? Na budově Generálního štábu Armády ČR je pamětní deska, která je věnována vojákům, kteří byli postiženi komunistickým režimem. Na pamětní desce se ovšem objevila také sporná jména - mezi nimi jméno Jaromíra Nechanského. Kdo to byl? A proč jeho jméno na pamětní desce vzbudilo takový rozruch? O tom si Martina Lustigová povídala se svými hosty, historiky Pavlem Žáčkem a Zdeňkem Vališem.

Jaromír Nechanský byl důstojníkem prvorepublikové armády. Po nacistické okupaci se mu podařilo uniknout na západ. Tam prošel speciálním parašutistickým výcvikem a stal se velitelem skupiny Platinum-Pewter, která byla jako jedna z posledních v únoru 1945 vysazena na území Protektorátu. Skupina na sklonku války velice úspěšně spolupracovala s Radou tří. Dva týdny před vypuknutím květnového povstání se Nechanský dostal do Prahy, kde se stal velitelem vojenské komise České národní rady. "Nechanský odvedl fantastickou práci. Za několik málo dnů se mu podařilo zjistit kolem Prahy plochy, kde by se daly shodit zbraně a kde by mohli seskočit parašutisté na podporu plánovaného povstání. Podařilo se mu napojit s politickým vedením povstání, s Českou národní radou, ale i s dalšími složkami, např. s Ústřední radou odborů, s komunisty. Podařilo se mu zčásti napojit i na vojenský odboj. Měl úžasný akční rádius. Šifroval také zprávy do Londýna," shrnuje Nechanského poslední dny války historik Pavel Žáček.

Jaromír Nechanský se také snažil centralizovat odbojové skupiny. Při velitelství Bartoš vytvořil jakýsi vojenský štáb, který kontrolovala Česká národní rada. Jak na západě, tak na východě urgoval pomoc. "Z 8. na 9. května se spojil se zpravodajskými důstojníky, kteří přijeli do Prahy, a odjel s nimi do Plzně pro pomoc. Vrátil se po informaci, že Rudá armáda dorazila 9. května ráno do Prahy. Čili odvedl fantastickou práci a obrovský výkon. Jeho práce z různých důvodů, i politických, nebyla doceněna. On se také cítil ukřivděn a tam také můžeme najít zárodky jeho příštích osudů - spolu s jeho profesionální činností, protože on byl na jednu stranu parašutista, na druhou stranu měl speciální výcvik jako zpravodajský důstojník. Měl spojení s britskou tajnou službou, která se podílela na jeho výcviku, i když to bylo přes naši zpravodajskou službu v Londýně. A zároveň 8. května získal a posléze udržoval spojení s americkými důstojníky Ústřední zpravodajské služby Spojených států," doplňuje Pavel Žáček.

Pro další osudy Jaromíra Nechanského mělo zásadní význam jeho setkání s Bedřichem Reicinem, šéfem Obranného bezpečnostního zpravodajství, který nechvalně proslul jako spolutvůrce procesů s odpůrci komunistického režimu. Nechanský s ním začal spolupracovat. V českých archivech se dochovala některá hlášení, která Reicinovi podával - například o situaci na americkém zastupitelském úřadě. Otázkou ale je, jestli Nechanský od samého začátku nepracoval také pro americké zpravodajství. Pokračuje Pavel Žáček: "Na americké straně, myslím, ještě stále žijí osoby, které se podílely na jeho řízení. A ty tvrdí, že ho tam poslali oni a oni dávali informace, které má československé vojenské obranné službě, už tehdy zkomunizované, sdělovat. Čili nemůžeme vyloučit, že to byla od začátku zpravodajská hra. A zpravodajské hry jsou vždycky složitější. Jejich průběh bývá jiný, než si aktéři naplánují."

Jaké informace Jaromír Nechanský vlastně Reicinovi dodával? Na to jsem se zeptala historika Zdeňka Vališe: "Já nemyslím, že jeho informace by ublížily některému cizinci tak těžce, jako se to nakonec stalo jemu samotnému. Ale z toho dobového pohledu byly v podstatě pro ty vojáky nebo i pro to civilní zpravodajství důležité jakékoliv informace." Nechanský tehdy dodával především informace o Američanech v Praze, z prostředí americké diplomacie i z vojenských kruhů.

Na americké straně vznikl po únoru 1948 dojem, že nová válka je na spadnutí, a proto Američané potřebovali mít za železnou oponou své lidi - v ideálním případě s nějakými zkušenostmi se zpravodajskou činností. Jaromír Nechanský v této souvislosti od Američanů převzal vysílačku, ale krátce poté byl zatčen. Ve vězení se snažil svou spolupráci s Američany bagatelizovat - tvrdil, že s nimi byl v kontaktu až po únoru 1948. Historik Pavel Žáček se ale přiklání spíše k možnosti, že Nechanský byl od samého počátku dvojím agentem: "Poslední taková indicie, ale myslím si, že velice důležitá, jsou jeho poslední slova před popravou, kdy zvolal, a teď parafrázuji: ´Umírám pro svobodnou Československou republiku, za kterou jsem bojoval tak jako ve druhé válce.´ Domnívám se, že člověk, který by svoji zpravodajskou aktivitu nevnímal a necítil tak, že bojoval za demokracii a za republiku spolu s demokratickými mocnostmi více než s obranným zpravodajstvím, těžko by to pár minut před smrtí formuloval takto."

Jaromír Nechanský, foto: www.lib.cas.czJaromír Nechanský, foto: www.lib.cas.cz A na závěr si položme úvodní otázku. Patří jméno Jaromíra Nechanského na desku na generálním štábu? Slovo má Zdeněk Vališ: "Z těch dalších spolupracovníků OBZ, o kterých se běžně vědělo, tam nikdo uveden není. Příkladem je podplukovník Josef Hruška, který shodil nebo v uvozovkách udělal generála Kutlvašra. Krátce poté byl zatčen. A také byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k trestu smrti. Tak proč u jednoho agenta ano a u druhého ne? Myslím si, že by se mělo měřit stejným metrem všem." Podle Zdeňka Vališe tedy Nechanského jméno na pamětní desku nepatří. Proč? "On by se do mašinérie justice nikdy nedostal, pokud by nezačal se spoluprací. A v dané době Reicin skutečně tímto způsobem likvidoval svoji agenturní síť."

A co říká Pavel Žáček? "Já si myslím, že by tam spíš být měl, a to i přesto, že ještě neznáme všechny peripetie té složité a komplikované hry, kdy šlo o život a o životy po roce 1945. Ale myslím si, že ta problematika je složitější, nejenom při pohledu na Nechanského, ale i na další osoby. My zde máme řadu osob a osobností z druhého odboje, které se angažovali v boji proti nacistům, a po roce 1945 nebo 1948 kolaborovali s komunistickou mocí - buď se stali příslušníky nebo agenty Státní bezpečnosti nebo se dokonce dostali do vedení KSČ. Jak máme tyto osoby vnímat? A ty osoby jsou mnohem méně rozporuplné, než je druhá fáze zpravodajského života Jaromíra Nechanského. Čili máme ještě co objasňovat, máme ještě co vysvětlovat. Ale myslím si, že je to otázka morální, otázka politická i otázka historická. Čili není to určitě jenom případ majora Nechanského."