Kaple svaté Barbory, žitavská keramika i kytara hraběnky, Grabštejn ukrývá řadu skvostů

Hrad a zámek Grabštejn, foto: Zdeněk Fiedler, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0

Na skalnatém kopci nad obcí Chotyně nedaleko Trojzemí Čech, Německa a Polska ční jeden z nejstarších renesančních hradů v severních Čechách - Grabštejn. Kdy přesně byl založen, se dodnes neví, jisté je ale to, že stál již ve 13. století. I když několikrát vyhořel, v chátrající ruinu se proměnil až ve druhé polovině 20. století. Když už hrozilo, že z něj bude zřícenina, přišel naštěstí listopad 1989 a Grabštejn se dočkal nového života. A tak může i letos přichystat advent u Clam-Gallasů, posledních majitelů, kteří na grabštejnském panství působili od počátku 18. století do roku 1945.

Hrad a zámek Grabštejn,  foto: Zdeněk Fiedler,  Wikimedia Commons,  CC BY-SA 4.0

Hrad a zámek Grabštejn,  foto: Michal Hartman
První písemná zmínka o hradu Grabštejn pochází z roku 1286 a v ní se píše o saském rodu Donínů. V jejich držení byl gotický hrad až do 16. století, kdy ho kvůli dluhům prodali zemskému radovi Mehlovi ze Střelic. Ten hrad rozšířil a dal ho přestavět na renesanční zámek. Na něm se pak vystřídala celá řada majitelů zvučných jmen a významných rodů, jako byli Nosticové, Trauttmannsdorfové, Albrecht z Valdštejna a Gallasové a Clam-Gallasové. Tento rod na hradě působil 250 let až do roku 1945, kdy byl veškerý majetek na základě Benešových dekretů rodině zabaven.

"Od té doby je v rukou státu. A v roce 1948 začala pro hrad horší část historie, sloužil pro potřeby armády. Ta tady sídlila do roku 1970, kdy byl celý objekt předán tehdejšímu památkovému ústavu. Avšak areál hradu byl stále vojensky střeženým prostorem, takže se sem oficiálně nedalo dostat. Po odchodu armády hrad ještě víc chátral a stala se z něj na několik let neobývaná zřícenina. Zkázu navíc urychlovali příležitostní vandalové, hledači pokladů a zloději materiálu. Tak to bylo až do revoluce. V roce 1990 byl vojenský areál kolem hradu zrušen a začala velká rekonstrukce, která trvala přes 20 let. A dala hrad do stavu, v jakém je dnes," popisuje průvodce na hradě David Pecháček.

Kaple sv. Barbory,  foto: Jaroslav Hoření,  archiv ČRo
Zde musíme připomenout, že nemalou mírou přispěl k obnově Grabštejna i operní pěvec a místní patriot Luděk Vele. Ten ve prospěch hradu od roku 1993 téměř po čtvrtstoletí organizoval benefiční koncerty, na kterých vystoupilo přes 80 umělců a díky kterým se podařilo sehnat kolem 8 milionů korun. Díky beneficím pak byly na hradě restaurovány například vysoce cenné renesanční malby v kapli svaté Barbory, byly pořízeny kopie dvou oltářních obrazů, repliky zlacených váz z rubínového skla, byla restaurována socha svaté Barbory, obnovou prošly barokní varhany, byl instalován nový zvon, nasvícení kaple i celého hradu a řada dalších.

"Těší mě, že se z objektu, který byl před 25 či 26 lety doslova ruina, stala národní kulturní památka. Proto jsem rád, že mě tenkrát napadlo koncerty pro Grabštejn a pro jeho kapli dělat," přiznal Luděk Vele.

Vzácná žitavská keramika

Lovecké trofeje a keramika,  foto: Dominik Matus,  Wikimedia Commons,  CC BY-SA 4.0
Renesanční kaple svaté Barbory s bohatou malířskou výzdobou patří jistě ke klenotům Grabštejna, hrad ale nabízí i řadu jiných zajímavých unikátů. Prohlídková trasa návštěvníky hradu zavede například do bytu nadlesního. Jedná se o kuchyň, spižírnu, toaletu, ložnici, parádní pokoj a loveckou chodbu s trofejemi a především vzácnou žitavskou keramikou.

"Byla pálená v německé Žitavě po bitvě na Bílé hoře, kdy tam odešli čeští vyhnanci a tu technologii si tam vzali sebou. Tady na hradě máme asi 40 talířů z této keramiky, na světě jich přitom je už jen něco při 400. Takže tady máme druhou největší sbírku na světě, větší je pouze v Žitavě," popisuje David Pecháček. O tom, jak je tato keramika vzácná, svědčí také fakt, že slavný pařížský Louvre může nabídnout pouze jediný takový kousek.

Zlatý střevíček dostali Clam-Gallasové za svou péči o sirotčinec v Hrádku nad Nisou,  foto: Michal Hartman
Návštěvníci Grabštejna se mohou také seznámit s tím, jak vypadala vrchnostenská kancelář, úřednický byt, rokokový společenský salon s rozměrnými plátny romantických krajin, sál předků s podobiznami členů hraběcího rodu Clam-Gallasů nebo rodinný zámecký pokoj Františka Clam-Gallase, posledního mužského člena tohoto rodu, který zemřel v roce 1930.

"Je pravda, že na hradě podobný pokoj nebyl, je to taková výstava, jak asi vypadaly pokoje na spodních dvou zámcích, kde František Clam-Gallas žil a kde v současné době sídlí speciální vojenský útvar a není tam možný přístup," vysvětluje David Pecháček. V pokoji jsou fotoportréty rodiny, prostřený stůl, předměty denní potřeby, nebo třeba dětský kočárek a průvodce upozorňuje na zlatý střevíček ležící na jídelním stole.

Oblíbení Clam-Gallassové

"Ten dostala rodina Clam-Gallasů jako symbolické poděkování od občanů nedalekého Hrádku nad Nisou za to, jak se starala o tamní sirotčinec. Tato rodina byla vůbec vstřícná vůči svým poddaným a byla tady i oblíbená. Nezajímala je ani tolik vlastní prezentace, jako zejména lesní hospodářství, každodenní a kulturní život obyčejných lidí a sociální poměry vlastních zaměstnanců. Věnovala nemalé finanční částky na opravy kostelů, na provoz škol. Prostě měli to svoje panství i jako takový sociální závazek, nejen jako továrnu na peníze," dodává průvodce.

Foto: Michal Hartman
V dobročinnosti se angažovali Clam-Gallasové už v 18. století. Hrabě Kristián Kryštof Clam-Gallas společně se svoji manželkou Josefínou pořádali různé kulturní akce, divadelní představení či koncerty a výtěžky pak putovaly právě na dobročinné účely. Manželé ale finančně podporovali i různé umělce, herce, malíře. Stáli u zrodu Vlasteneckého muzea v Čechách nebo pražské konzervatoře, měli vazby na hudební velikány, jako byli Wolfgang Amadeus Mozart či Ludwig van Beethoven, kterému prý hraběnka učarovala a věnoval jí i dvě skladby.

"Říká se o ní, že byla velmi krásná a měla také výrazné hudební vlohy. Byla to jedna z prvních dam v Evropě, která hrála na kytaru. Uměla hrát na řadu hudebních nástrojů, nejoblíbenější měla klavír. Na ten ji učil hrát Ludwig van Beethoven. Původně učit nechtěl, ale když ji uviděl, zamiloval se do ní a svolil," připomněl David Pecháček.

Osud potomky Clam-Gallasů zavál do různých koutů světa. Jejich bývalé majetky na území České republiky jsou povětšinou v držení státu a zámky ve správě Národního památkového ústavu, který se snaží expozicemi v těchto objektech, včetně hradu Grabštejn, udržovat na rod Gallasů a Clam-Gallasů vzpomínku.

Patří mezi ně i adventní prohlídky, které také letos Grabštejn připravil. Kromě slavnostně vyzdobených interiérů si mohou zájemci připomenout i více či méně zapomenuté tradice a také zažít na hradě pravé Clam-Gallasovské Vánoce.

Foto: Dominik Matus,  Wikimedia Commons,  CC BY-SA 4.0
10
50.845886190000
14.876142730000
default
50.845886190000
14.876142730000