Ještě jednou o Bruselu

Ještě jednou se vrátíme do Bruselu na EXPO 1958. Stejně tak jako rozhlasový pořad, který se této, pro Československo velmi významné výstavě, před padesáti lety věnoval.

Tak jako v půlstoletí starém pořadu z rozhlasového archivu se něco nového nebo alespoň přinejmenším zajímavého o výstavě se dá určitě říct i dnes. O tom, že se Československo zúčastní bylo rozhodnuto v polovině padesátých let. Československou účast na EXPO 58 připomíná výstava Bruselský sen, o níž už byla v našem vysílání řeč. Její kurátorka Daniela Kramerová říká, že přípravy na EXPO probíhaly dlouho před samotnou výstavou.

"Přípravy československé účasti na EXPU sahají do roku 1956, do roku významných politických změn. Politická reprezentace si začala uvědomovat nutnost reprezentace na mezinárodním poli v západním světě. Začala si to uvědomovat do té míry, že realizací československé účasti na EXPU pověřila přední scénáristy a přední architekty a zároveň jim dala do jisté míry volnou ruku. Kontrola z nejvyšších míst probíhala, především ze strany Ústředního výboru Komunistické strany Československa, byla ale poměrně omezená a vše směřovalo k tomu, aby byla vytvořena expozice, která je moderní a v současném západním světě může uspět."

Československé účasti předcházela také mediální kampaň v zahraničí. K výstavě i k samotnému Československu vznikaly propagační materiály, suvenýry, časopisy a byli o ní detailně informováni novináři. Vrcholem byla akce s názvem jeden den v Československu, kdy mohlo několik desítek světových novinářů strávit den v republice.

"Za 25 belgických franků, tedy asi za dvě naše koruny, si koupíte u jednoho z četných stánků památkami barevnou pohlednici formátu 15 krát 20 cm, na jejímž obrázku je některý z velkých výstavních pavilonů. Napíšete na pohlednici adresu, vhodíte ji do schránky a pošlete svému známému nebo své známé s tímto textem: Moje milá posílám Ti pohlednici ze světové výstavy v Bruselu...," říká se v pořadu Ještě jednou o Bruselu.

Zlatá hvězda, foto: ČTKZlatá hvězda, foto: ČTK Kolik lidí mělo vůbec možnost poslat "svému známému nebo své známé" pohled z výstavy? A jak byli lidé v Československu o dění na výstavě v Belgii informováni?

"Výjezd československých občanů na EXPO nebyl zdaleka tak jednoduchý.V době padesátých let samozřejmě nemohl zdaleka každý vyjet na Západ. Mohl vyjet ten, kdo dostal pas, výjezdní doložku, cestovní povolení. Ani tak nemohl na EXPO 58 československý občan vyjet sám. Mohl jet se zájezdem na za odměnu od své organizace, kde pracoval, nebo mohl vyjet na poměrně drahý zájezd Čedoku, kterých bylo ovšem také nedostatek. My jsme po tom pátrali, kolik československých občanů celkově mohlo navštívit EXPO 58 a to včetně pracovníků a dostali jsme se zhruba k číslu 6 000. Ten tiskový ohlas byl poměrně velký. Nejdříve menší v průběhu příprav výstavy, ale daleko větší ohlas následoval po úspěchu, o kterém jsem mluvila, kdy v československém tisku, rozhlase a částečně v televizi byl velice silně reflektován."

Československo získalo na EXPU 58 mnohá ocenění mezi nimi i to nejvyšší - Zlatou hvězdu. Čím byl dán takový úspěch?

Československý pavilon, foto: ČTKČeskoslovenský pavilon, foto: ČTK "Úspěch československé expozice v Bruselu nebyl dán jen samotnými exponáty, které byly prezentovány, ať už přímo výrobky nebo technické exponáty nebo umělecká díla, která vznikla přímo pro EXPO. O ten úspěch se zasloužil především výtvarnický a scénáristický koncept, který dokázal expozici proměnit v takové barevné, vtipné a poetické představení, které svým způsobem překvapilo a bavilo návštěvníky a zasloužilo se o tento úspěch."

Architektonickou soutěž vypsanou na projekt pavilonu vyhráli architekti František Cubr - Josef Hrubý a Zdeněk Pokorný ze Státního projektového ústavu pro výstavbu měst a vesnic v Praze. Kromě architektury zaujaly v Bruselu také textilní návrhy, sklo nebo užité umění, originální slavná Laterna magika, vyhledávaná československá restaurace a mnoho dalšího.

Sylva Daníčková v pásmu Laterny magiky na Světové výstavě v Bruselu, foto: ČTKSylva Daníčková v pásmu Laterny magiky na Světové výstavě v Bruselu, foto: ČTK Po velkém úspěchu na EXPU 58 bylo brzy rozhodnuto, že pavilony budou přeneseny do Československa a budou dále sloužit, říká Daniela Kramerová.

"Ono původně, když se EXPO připravovalo, tak s tím nebylo počítáno, měly to být pouze krátkodobé stavby. Šlo jednak o samotný výstavní pavilon, který byl přenesen na Výstaviště a pak šlo o budovu restaurace, která byla přenesena do Letenských sadů. Budova restaurace sloužila svému účelu až do počátku devadesátých let, nyní v ní sídlí reklamní agentura. Budova výstavního pavilonu na Výstavišti měla složitější osudy. Dlouho se přemýšlelo o tom, jakému účelu by měla sloužit, většinou sloužila ke krátkodobým výstavám a bohužel v devadesátých letech při jedné z nich došlo k požáru, při níž byla zničena."

EXPO 58 našlo odezvu také mezi běžnými občany Československa. Vznikl tak jakýsi "lidový brusel."

"Pro mnoho lidí je pojem Brusel v současné době myšlenkově spojován s něčím, s čím se potkává na vesnicích i v městském prostředí, s takovou domácí tvorbou, která reagovala na designovou bruselského stylu. Po EXPU 58 nastala vlna touhy po novém designu a novém životním prostředí, které ovšem nebylo zdaleka tak jednoduché zajistit. Výtvarné návrhy sice vznikaly, ale plánovaná velkovýroba nebyla schopná vyrábět tyto nové předměty a hlad po nových výrobcích a novém životním prostředí začala brzy sytit domácí kutilská výroba. Jak dlouho tento domácí nebo lidový brusel přežíval? Nejen že šlo o velice masovou vlnu, která nastala brzy po EXPU 58, ale zároveň i o velice přetrvávající vlnu, která v jisté formě přežívá až do dnešní doby. Především ve formě svařovaných mříží, plotů, vrátek se s tím setkáváme dodneška. A částečně také interiérových dekorací, což je fenomén domácího umění, který je v současné době také populární."

Účast na EXPO 58 znamenala na jedné straně velký mezinárodní úspěch, na druhé straně byla, jak říká Daniela Kramerová, Potěmkinovou vesnicí, která měla světu představit ideální socialistické Československo.