Jak vypadala šamanka z doby lovců mamutů?

26-02-2017

Před 30 tisíci lety žila v místě, které my dnes nazýváme Dolními Věstonicemi, žena, která se od ostatních lišila. Její obličej totiž po prodělaném zranění v dětství nebyl souměrný a zřejmě právě to ji předurčilo k významnému postavení. Podobu šamanky teď rekonstruují vědci v Brně.

Kosterní pozůstatky šamanky, foto: archiv Centra kulturní antropologieKosterní pozůstatky šamanky, foto: archiv Centra kulturní antropologie Šamanka byla pohřbena na světoznámém sídlišti lovců mamutů, na světlo o mnoho tisíc let staršího světa se podívala v roce 1947. Její pozůstatky nalezl Bohuslav Klíma, který tehdy ve Věstonicích navázal na výzkumy archeologické legendy Karla Absolona. Ženě bylo v době úmrtí okolo 45 let a její kosterní pozůstatky patří k nejvýznamnějším ve sbírkách Moravského zemského muzea v Brně. Antropoložka Eva Vaníčková k šamančině hrobu uvádí:

"Celkový způsob pohřbení této ženy svědčí o nějakém jejím zřejmě vyšším postavení ve své osadě. Tato žena byla pohřbena poměrně hezkým způsobem, kdy byla položena ve skrčené poloze a zakryta mamutími lopatkami a pánví. Na jedné z těch lopatek, před jejím obličejem, jsou drobné kresby nebo výrytky."

To, že byla žena nějakým způsobem postižená a právě díky tomu se pak stala "šamankou" není ojedinělé.

"Často se setkáváme s tím, že právě šaman byl nějakým způsobem třeba nemocný nebo postižený. Možná existovala i nějaká víra v to, že pokud se takový člověk dožije dospělosti, mohl by mít nějaký dar, kterým by mohl pomáhat ostatním, třeba nemocným, lidem."

Šamanka bude mít vlasy i oči

Otázkou stále je, jak přesně vypadala tvář někdejší šamanky a co o její podobě víme. Úplně neznámá není, šamančině obličeji se už kdysi věnoval ruský vědec Michail Gerasimov. Nyní se na co nejpřesnějším zobrazení tváře dávno mrtvé ženy se podílejí odborníci z mnoha oblastí i zemí a výrazně jim pomáhají moderní technologie a materiály. Není to také poprvé, co podobnou rekonstrukci v Moravském zemském muzeu dělají. Před časem lidem představili třeba neandertálce, kterého nyní mohou návštěvníci vidět na výstavě Vítejte u neandertálců. Na šamance se podílí i sochař Ondřej Bílek:

"Ta samotná busta bude v silikonu, bude mít vlasy a skleněné oči. To její výraz velmi změní. Viděli jsme to u toho neandertálce, kdy jsme půl roku koukali na něj, byl holohlavý, bez chlupů, v šedé hlíně. Když pak dostal oči, vlasy, chlupy a barevnost lidské kůže, tak se úplně proměnil. Vypadal, jako někdo jiný."

Další významnou rekonstrukcí byla tzv. princezna z Býčí skály. Obě ženy dělí tisíce let, jejich pozůstatky a podoby se ale přesto dají srovnat.

"Ta princezna z Býčí skály měla daleko robustnější lebku, než šamanka. Ta byla taková gracilní, drobnější. Já mám takovou představu poměrně hubené menší ženy. Princeznu z Býčí skály jsem si představoval plnějších tvarů."

Tvář šamanky se návštěvníkům brněnského Pavilonu Anthropos představí nejspíše v první polovině letošního roku a zůstane součástí stálé expozice.

26-02-2017