Jak se v Písku vyhlašovala republika

Je říjen roku 1918. První světová válka stále trvá a rakousko-uherské mocnářství se stále drží u moci. Situace na frontách i v zázemí je tragická. Prohlubují se problémy se zásobováním, vládne hlad, epidemie chřipky, rodiny jsou bez mužů a snaží se je živit především ženy. Je ale jasné, že se válka chýlí ke konci.

Písecké náměstí, foto: Martina BíláPísecké náměstí, foto: Martina Bílá Ředitel Prácheňského muzea Jiří Prášek na balkonu písecké radnice, foto: Martina BíláŘeditel Prácheňského muzea Jiří Prášek na balkonu písecké radnice, foto: Martina Bílá V této situaci se Socialistická rada rozhodla vyhlásit na 14. října generální stávku zaměřenou proti vývozu potravin z českých zemí. V rámci ní se měly konat i tábory lidu, na které, především do větších měst, rada hodlala vyslat své řečníky. Ti měli na závěr svých projevů vyhlásit Československou republiku.

Právě tehdy chvíli vstupuje, tentokrát trochu kuriózně, do dějin jihočeské město Písek. Naše vyprávění se spolu s ním překlápí od tragédie spíše ke komedii. Odborníkem na to, jak v Písku vyhlašovali republiku, je ředitel Prácheňského muzea Jiří Prášek.

"Všechno bylo připravováno v tajnosti, jenomže v Čechách se všechno dostane na veřejnost, nic se neudrží, a tady to byl stejný případ. Hlavní vyhlášení Československé republiky mělo proběhnout v Praze na Václavském a Staroměstském náměstí. Tak byl plán připraven. Připraveny ale byly i rakouské úřady a Prahu nechaly obsadit vojskem. Poslali tam hlavně vojáky maďarské a rakouské, aby se s nimi obyvatelstvo nemohlo domluvit. Před desátou pak vojsko vytlačilo demonstranty a akci znemožnilo. V tu dobu, 14. října ráno, do Písku přijel redaktor František Hanzlíček, delegát Socialistické rady, který měl vystoupit a také vystoupil na balkonu písecké radnice."

Tam se půjdeme podívat?

Balkon písecké radnice, foto: Martina BíláBalkon písecké radnice, foto: Martina Bílá "Ještě bych udělal malinký střih. Zpráva o tom, že v pondělí ráno bude generální stávka do Písku dorazila až v neděli večer a nikdo o tom vlastně nevěděl a možnosti, jak dát někomu vědět, byly omezené. Došlo ke kuriózní situaci: místní činovníci Socialistické rady a dělníků se rozhodli, že využijí právě probíhajícího divadelního představení, domluvili se o přestávce s režisérem a ve druhém jednání vpravili hercům do úst informaci o tom, že druhý den v deset hodin bude na Velkém náměstí stávka a tábor lidu a aby všichni přišli. Tímto kuriózním způsobem se informace dostala mezi obyvatelstvo. A na druhý den už kolem páté hodiny ráno vartovaly dělnice z tabákové továrny, z továrny na fezy apod. na všech příjezdových cestách a silnicích od Písku a zastavovaly doprácejdoucí dělnice, většinou to byly zase ženy, a sdělovaly jim, že bude tato akce."

Balkón republiky

Teď už můžeme vyrazit na radnici...Z balkónu plného muškátů je krásný rozhled po celém náměstí. Co tehdy viděl Hanzlíček?

Písecká radnice, foto: Martina BíláPísecká radnice, foto: Martina Bílá "Určitě neviděl tolik aut jako my dneska. Na náměstí tehdy bylo až pět tisíc lidí. Většinou to byly ženy. No, a Hanzlíček hovořil. Na balkoně s ním stál předseda místní organizace Socialistické rady Karel Bouček a starosta Václav Špirhanzl."

Víme, co říkali?

"Úplně doslova nevíme, co Hanzlíček říkal. Nikde to nebylo zapsáno, nikdo to nestenografoval a nenatáčel a lidé to jen poslouchali. Jenže zkuste pak reprodukovat, co přesně se v dlouhém projevu říkalo. Zhruba ale víme, co povídal a existují i svědecké výpovědi z doby, kdy se celá věc vyšetřovala. Nicméně ti vyšetřovaní hodně mlžili. My vycházíme ze svědectví jedné ženy z Vodňan, která to tady vyslechla a potom jela do Vodňan, kde to svými slovy reprodukovala. Hanzlíček hovořil proti vyvážení potravin z hladovějících Čech a poté připojil větu ve smyslu asi takovém: Právě v tomto okamžiku vyhlašují v Praze na Staroměstském náměstí Československou republiku a také on ji ve vší formě vyhlašuje tady v Písku."

Pryč s Rakouskem za jedno odpoledne!

Prácheňské muzeum v Písku, foto: Martina BíláPrácheňské muzeum v Písku, foto: Martina Bílá Zpráva o tom, že republika vyhlášena v Praze nebyla, prostě Františka Hanzlíčka už nedostihla. Po jeho slovech vypuklo bezmála revoluční nadšení. Vyvěšovaly se vlajky ve slovanských barvách, a to i přes odpor hejtmanství, vojáci si strhávali rakouské distinkce, dav ničil rakouské orly, na kandelábr pověsil slaměného německého císaře Viléma II. a dobře neskončil také velký obraz císaře Františka Josefa. Zasazeny byly také tři Lípy svobody, které se ale až symbolicky neujaly. A tohle se stihlo v jednom dni.

"Nejenom v jednom dni. Tohle se stihlo v jednom odpoledni a vlastně nejen v Písku. Tomu vyhlášení republiky byli přítomni i obyvatelé okolních měst a obcí a ti, samozřejmě překvapeni, se rychle snažili dostat do svých obcí, kde sdělili, co se v Písku stalo. V některých městech a obcích si obyvatelé na radnicích vyžádali, aby tam také byla republika vyhlášena. Takhle se to dělo třeba ve Vodňanech, Protivíně nebo ve Strakonicích, kde dokonce republiku vybubnoval městský policajt Kraus před radnicí na obecní buben."

S ověřením Hanzlíčkových slov si v Písku hlavu nelámali.

"Písečtí se nikde neinformovali, nějak je nenapadlo, aby zavolali do Prahy, vzali to jako hotovou věc. Těšili se na to dlouho a teď z toho měli takovou radost, že nebyli vůbec obezřetní."

Kdy se dozvěděli, že předběhli dobu?

Ředitel Prácheňského muzea Jiří Prášek, foto: Martina BíláŘeditel Prácheňského muzea Jiří Prášek, foto: Martina Bílá "Dozvěděli se to ještě ten den pozdě večer. Všichni se tady veselili po hostincích, vládla uvolněná zábava a do toho přijel vlak z Prahy. Lidé na cestující pokřikovali: Hurá! Sláva! Konec války! Máme republiku! a hlavně české sokolské: Nazdar! Ti, kteří přijeli z Prahy ale říkali: To je omyl. Praha je obsazená vojskem, ta žádná republika vyhlášená nebyla! Až teprve teď Písečtí poznali, že asi přestřelili. Je ale pravda, že se jim to trochu nezdálo už odpoledne, tak vyslali do Prahy jako zvěda jednoho zdejšího profesora, aby zjistil, jak se věci mají. Ono totiž potom, co se jim to rozleželo, chtěli do Prahy zavolat, ale nemohli se dovolat, tak tam poslali tohoto pána. No a pak poznali, že realita je jiná, než jak bylo vyhlášeno v Písku. Nicméně nechávali věcem volný průběh."

A jak na to zareagovaly stále ještě c.k. úřady?

"Už v pozdním odpoledni dělali několik věcí. Do Písku poslali vlakem asi 350 vojáků 92. pěšího pluku z Chomutova, který byl právě v Plzni. Z Prahy vyrazil do Písku i vojenský auditor a ještě navíc poslali z místodržitelství tři úředníky jako vyšetřující komisi."

Vyšetřit! Ale kým?

V tomto momentě se příběh stává už naprosto typicky českým:

Písek, foto: Martina BíláPísek, foto: Martina Bílá"Nemohli najít nikoho, kdo by měl zájem do komise jít. Všichni úředníci na místodržitelství totiž dobře věděli, že konec války může přijít v nejbližších hodinách a dnech. A nikdo si na poslední chvíli nechtěl pálit prsty. Nakonec byla komise najmenována a bylo jí řečeno, že si musí sehnat automobil. Takže její členové se velmi vágně dali do shánění auta, trvalo jim to dlouho...pořád čekali, že přijde informace, že je konec, že už nikam nemusí. Informace ale nepřicházela, a tak pozdě v noci vyjeli. Cestou ještě zinscenovali poruchu..."

Opravdu schválně?

"Přesně tak, ale protože jim to nevyšlo, monarchie se stále zuby nehty držela, tak druhý den, 15. října v sedm hodin ráno přijeli do Písku a začali vyšetřovat. To už tady bylo vojsko, vojáci přijeli v noci, a když dorazili do odbojného města, zjistili, že Písek je jen v záplavě národních praporů, ale jinak se tady skutečně nic odbojného nedělo. Nakonec to bylo tak, že vojenský auditor dorazil k lůžku nemocného hejtmana, který odmítl jakoukoliv zodpovědnost s tím, že je nemocen a nic neví. Nakonec v hotelu zatkli redaktora Hanzlíčka, vyšetřovali ho a internovali ho ve věznici krajského soudu. Do této věznice přivezli i další vyhlašovatele republiky z okolních vesnic a měst a také ty, o kterých zjistili, že strhávali výsostné znaky monarchie."

Padly nějaké tresty?

"No, ti lidé nebyli odsouzeni, byli pořád jen ve vazbě. Pokud vím, tak jediný trest dostal starosta města Václav Špirhanzl za to, že nechal vyvěsit ty prapory. Zaplatil 200 korun pokuty, což mu ovšem v nové republice přineslo určité body. A tak se v Písku zase na původní místo vrátily symboly monarchie a 14 dní to ještě trvalo."

Druhý pokus. Raději se neukvapujme Jak to vypadalo v Písku 28. října?

"V Praze dopoledne 28. října byla vyhlášena samostatnost. Praha byla v obrovské euforii, ale bohužel tuto informaci nikdo v metropoli nedal na vědomí na venkov. Až teprve v pozdním odpoledni si jeden ze členů Národního výboru uvědomil, že je potřeba dát vědět také ostatním částem nově vzniklé republiky. Jmenoval se Isidor Zahradník a stal se později ministrem železnic. Zprávu o tom, že vznikl nový samostatný stát, předal prostřednictvím drážního telegrafu.

Písek, foto: Martina BíláPísek, foto: Martina Bílá V Písku na nádraží dostali informaci pozdě odpoledne, ale moc jí nedbali. Tady zrovna probíhal pohřeb jednoho významného měšťana a jeho průvod zpráva doběhla. Zároveň přijel i vlak z Prahy a tentokrát to bylo naopak. Cestující z Prahy volali: Konec války! Sláva! Samostatnost! a Písečtí říkali: Jó, túhle! Na to my neskočíme. Nevěřili tomu a uvěřili až pozdě večer, kdy přišel oficiální telegram s prvním zákonem nového státu, který formuloval budoucí ministr Alois Rašín. On mimochodem velkou část I. světové války bydlel s rodinou tady v Písku na letním bytě. Když zákon dorazil, tak teprve začali písečtí představitelé telefonovat a zjišťovat, jestli je to skutečně pravda, aby se zase neblamovali. Když se pak ujistili, že je to skutečně pravda, tak za nočního osvětlení obloukovými lampami nařídil starosta sundat orly z veřejných budov. Teprve 29. října v osm hodin ráno došli členové Socialistické rady do budovy krajské věznice a vyžádali si propuštění těch arestovaných. Ti, v čele s Hanzlíčkem a Karlem Krausem, tím policajtem ze Strakonic, byli na ramenou vyneseni z věznice až před radnici. Nepronesli se, bylo to téměř vedle. Hanzlíček pak opět vyhlásil republiku a Kraus ji zase vybubnoval."

Tím celá písecká republiková anabáze skončila. Zůstala jen dopisnice, kterou dostal tehdejší ředitel píseckého muzea, slavný kastelolog August Sedláček. Text na ní říkal:

„Písku starý, Písku milý, v toužebné dnes toneš chvíli. Z měst měls první elektriku teď zas první republiku. Sakra! Třikrát sláva!