Dobrodružný život exulanta Jiřího Holíka

06-07-2019

Jára Cimrman 17. století. I tak se dá mluvit o Jiřím Holíkovi. Pocházel z evangelické rodiny, přestoupil na katolickou víru a nakonec se v exilu znovu vrátil k protestantství. Vydával knihy o utrpení nekatolíků v Čechách, dožil však v Rize jako slavný zahradník a pěstitel jablek. I to je jeden z příběhů českého pobělohorského exilu. Věnuje se mu profesorka Marie Ryantová z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Konvertita a exulant Jiří HolíkKonvertita a exulant Jiří Holík "Pocházel ze středních Čech, z okolí Mnichovic. Podle vlastních údajů se narodil 11. března 1635 a zhruba v deseti nebo jedenácti letech se dostal k jezuitům. A to přesto, že pocházel z nekatolické rodiny a že jeho matka, když umírala, údajně žádala po otci, aby se Jiří nestal katolíkem. Výchova u jezuitů ale nabízela možnost vzdělání, což bylo samozřejmě důležité i v 17. století. Od jezuitů potom Holík odešel do dominikánského řádu, kde přijal svěcení a vystřídal několik klášterů."

Já bych vás tady přerušila. Připomeňme, proč byl ve 30. nebo 40. letech 17. století problém přejít od protestantské víry k víře katolické.

"Problém to byl z hlediska nekatolíků. Jsme v době po bitvě na Bílé hoře a zejména po vydání Obnoveného zřízení zemského. Podle něj jediným povoleným náboženstvím v českých zemích bylo náboženství katolické. Na šlechtu, která byla svobodná, se vztahoval patent, podle něhož, pokud by nepřestoupila na katolictví, musela opustit zemi. Z toho právě vznikla velká vlna emigrace. Je tam možno pozorovat i určitou strategii nebo taktiku v rámci jednotlivých rodin. Někteří přestoupili ke katolictví, aby zachovali majetek, a jiní naopak odcházeli v domnění, že to nebude dlouho trvat a budou se moci brzy vrátit. Naděje na návrat pak zhatil až Vestfálský mír, který definitivně potvrdil právo Habsburků, že mohou požadovat po všech svých poddaných příslušnost ke katolické víře."

Víme v této souvislosti, do jaké vrstvy patřila Holíkova rodina?

"Holíkova rodina by v té nižší vrstvě, i když jeho otec měl být zástupcem purkmistra nebo úředníkem v rámci Mnichovic. Jinak to ale byl sedlák a řemeslník, opravdu to byla vrstva, která de facto neměla možnost volby. Pokud by chtěl zastávat jiné náboženství než katolické, tak by to pro něj znamenalo odchod ze země."

Ví se něco bližšího o Holíkových studiích u jezuitů? Kam je až dotáhl?

"Byla to nižší studia, v té době relativně běžná. Byla i předpokladem pro eventuální udělení církevního svěcení."

A bylo Holíkovým cílem církevní svěcení?

Marie Ryantová, foto: Tamara Kocourková, ČRoMarie Ryantová, foto: Tamara Kocourková, ČRo "To nevíme, protože v té době byl dítě, takže se ho zřejmě příliš neptali. On pak uváděl ve svých dílech, že takto jezuité postupovali. Odváděli ve velkém množství mladíky do řádu. Sám ale s čísly zachází dost benevolentně, takže je otázka, co je pravda. Všechno je trošku nadsazeno, ta nadsázka je ale problémem u Holíka i v dalších případech. Nicméně vzdělání, které jezuité nabízeli, představovalo určitou možnost, jak se povznést do trochu vyšší úrovně. Bez tohoto vzdělání by jeho další život vypadal úplně jinak. A možná si toho byl do jisté míry i sám vědom."

Uzavřeme kapitolu jezuitského školení a přecházíme k dominikánům. Na jak dlouho se stal členem tohoto řádu?

"Vysvěcen byl někdy v 2. polovině 50. let a v řádu setrval do roku 1666, kdy odešel za hranice."

Co ho k tomu vedlo?

Foto: cocoparisienne / Pixabay CC0Foto: cocoparisienne / Pixabay CC0 "Podle mne ho k tomu vedly různé důvody. Zřejmě se cítil dost svázán řádovými pravidly, protože členství v řádu mu samozřejmě neumožňovalo takovou svobodu, jakou si asi představoval. Sám uvádí, že se nechal přeložit. Nevíme ale, nakolik to byla jeho vlastní iniciativa. Nějakou dobu působil v klášteře v Litoměřicích. odkud se pokusil utéct. To se mu ale nepodařilo, byl chycen, na čas uvězněn a pak za trest přeložen do Jihlavy, kde byl také dominikánský konvent. Zde získal povolení navštívit rodinu, přitom se znovu pokusil o útěk, a to už se mu podařilo. V tom nebyl rozhodně výjimkou, protože příslušníků řádů, kteří odcházeli z českých zemí do nekatolických zemí, bylo hodně. Zanechali nám docela zajímavá svědectví, tak zvaná revokační kázání, v nichž měli odvolat svou předchozí víru a přihlásit se k víře nové. Bylo to spojeno s tím, že uváděli někdy velmi detailní informace ze svého života. Ne všemu ale můžeme věřit. Jen ještě dodám, že právě tito kněží a příslušníci různých řádů byli na druhé straně, tedy v nekatolickém prostředí, docela vítání. Museli sice projít nějakou převýchovou, pořád ale měli církevní vzdělání. Takže vlastně představovali určité řešení."

Už jste se zmínila, že odešel do zahraničí. Víme kam?

"Odešel do Žitavy. V té době v Žitavě pořád ještě žilo velké množství exulantů z Čech. A Holík si zřejmě si představoval, že by pro ně mohl působit jako kazatel. K tomu by mu stačila čeština a nemusel by dokazovat znalost němčiny, protože on německy zřejmě příliš neuměl. Hlavně se ale potom celý život oháněl tím, že jeho němčina není dokonalá."

V Žitavě nakonec nezůstal. Dostal nabídku, která se neodmítá...

J.A.Komenský, foto: Wikimedia Commons, public domainJ.A.Komenský, foto: Wikimedia Commons, public domain "Kníže August, významný vládce Lužice, Saska a Magdeburska, měl na svém panství velké množství vesnic, které zůstaly po třicetileté válce prázdné. A rozhodl se, že pozve exulanty z Čech a dovolí jim osídlit část svého panství. Právě pro tyto exulanty měl Holík působit jako kazatel."

Čili udělal druhou věroučnou otočku, poprvé z protestantských kořenů své rodiny ke katolicismu a pak zpět k protestanství...

"Přesně tak!"

Dá se říct konkrétně, ke kterému směru?

"Muselo to být luterství. To byla další omezující situace v Sasku a v Lužici, protože tam nebyli vítání příslušníci Jednoty bratrské. Tam byla bašta luterství Wittenberg, kde Holík absolvoval jakési vzdělání. Poté se teprve mohl ucházet o nové místo. Pak ještě získal od knížete Augusta stipendium, aby mohl důkladněji studovat ve Wittenbergu, než se stal kazatelem českých exulantů."

Založil Holík rodinu?

"Založil rodinu. Brzy poté, co se stal kazatelem, se oženil, snad se mu narodil i syn. Tuto příležitost, která se mu naskytla, ale bohužel dobře nevyužil. Brzy začal zanedbávat své povinnosti, takže si na něj osadníci stěžovali, i když si ho předtím sami vyžádali. Stížnosti narůstaly a skončilo to tím, že Holík o své místo přišel. Nezbylo mu nakonec nic jiného než odejít."

Myslíte, že byl takový věčný kverulant?

Historie o těžkých protivenstvích církve, zdroj: Knihy DobrovskýHistorie o těžkých protivenstvích církve, zdroj: Knihy Dobrovský"To se nedá úplně vyloučit. Zřejmě mu víc vyhovoval život, který vedl později, kdy se mohl více pohybovat, protože víme, že absolvoval mnoho cest. A kdy se mohl setkávat s mnoha lidmi. Zřejmě mu to vyhovovalo víc, než setrvávat na jednom místě a plnit své povinnosti."

Kam potom zamířil?

"On odešel do Švédska, zřejmě z toho důvodu, že Švédsko pořád ještě platilo za ochránce nekatolíků. Holík se tedy vydal do Stockholmu a neváhal se dokonce obrátit na samotného krále a zejména na jeho kancléře. Holík si u něj vyžádal povolení podniknout sbírku, přičemž se odvolával na své nebohé farníky. Vysvětloval, že by rád získal prostředky na český zpěvník a Lutherův Katechismus. Nicméně když konečně povolení získal, tak zřejmě prostředky, které shromáždil, využil pro sebe. Ve Švédsku se zdržel poměrně dlouho, ještě se tam pak jednou vrátil. Dokonce i se svou rodinou, narodil se mu tam druhý syn. Podařilo se mu tam získat i prostředky na vydání knihy, která vyšla ve švédštině a líčila utrpení českých nekatolíků."

Napadá mne, když mluvíte o Švédsku a utrpení českých nekatolíků, že to má souvislost s Komenským. Navazoval na něj? Setkal se s ním?

"Nevím, jestli se s ním setkal, ale každopádně informace o pronásledování nekatolíků, které ve své knize uvádí, čerpal od Komenského, z jeho Historie o těžkých protivenstvích církve české, která vznikla v okruhu Jana Amose Komenského. Nejsou to Holíkova vlastní svědectví. Ta kniha obsahuje některé velmi drastické informace o pronásledování nekatolíků. A je otázka, nakolik jsou tyto informace hodnověrné. Holík ani nevycházel z české verze, ale z německého překladu."

Možná by stálo za to zmínit, že v té době otázka autorského práva a originality textů nebyla tak citlivě vnímána jako dnes...

"To nebyla. Tam spíš je otázka, proč to Holík dělal. On se tím zřejmě pokoušel získat sympatie různých osob, od kterých očekával hmotnou podporu. Tvrdil, že chce pomoci českým nekatolíkům nebo jejich potomkům, zdá se ale, že i tyto prostředky zase využil pro sebe. Jsou to však jen dohady."

Takže uzavřeme i švédskou kapitolu. Kam pak Holík zamířil?

Georgius Holyk - Drteyfaches Garten (1693), zdroj: Sachsische LandesbibliothekGeorgius Holyk - Drteyfaches Garten (1693), zdroj: Sachsische Landesbibliothek "On se pak vrátil do Wittenbergu a znovu se snad pokoušel získat místo kazatele. Ale nedařilo se mu to, protože neměl nejlepší pověst. Takže nejprve zamířil do Královce, kde se zapsal na univerzitu, a pak odešel do Rigy. Tam se mu podařilo vydat knihu z úplně jiné oblasti, a sice o zahradnictví."

To je docela velký přemet!

"Zřejmě se už ocitl ve velké nouzi, dokonce se uvádí, že se měl pohybovat mezi krysaři, tedy spíše na okraji společnosti. My ale jeho osudy z této doby úplně neznáme. Naopak se mluví o tom, že působil jako učitel. To ale také není nijak doloženo. A zřejmé v té existenční nejistotě si vzpomněl na to, co znal z domova. Právě informace o pěstování stromů byly u nás docela rozšířené, mělo to dlouhou tradici z dřívějška, zatímco v Sasku a v Pobaltí to byly informace poměrně neznámé. A Holík s tím slavil velký úspěch. Takže ty knihy vydával znovu a znovu a i po jeho smrti vyšly v řadě vydání. On se tak stal jedním z nejznámějších zahradníků nebo vůbec jednou z nejznámějších českých osobností 17. století."

Komu v té době podléhala Riga?

"Tehdy podléhala Švédsku, ale na počátku 18. století, kdy nám také mizí stopy po Holíkovi, získalo tuto oblast Rusko."

On tam i zemřel?

"Zřejmě tam zemřel, je to ale otázka. Měla jsem možnost projít rejstříky k matrikám všech rižských kostelů, těch bylo mnoho, ale ani v jedné z těch matrik nebo v rejstřících k těmto matrikám jsem Holíkovo jméno nenašla. Takže je otázka, jestli třeba nezemřel na nějaké ze svých cest nebo někde úplně jinde. To bohužel nevíme, nemáme zatím informace, které by nám prozradili něco víc."

 

I to, že vlastně nevíme, kde Jiří Holík skončil, tak trochu připomíná legendárního Járu Cimrmana. Alespoň tak tohoto dvojnásobného konvertitu, uprchlého mnicha, kazatele, který defraudoval peníze svých věřících, a nakonec slavného zahradníka v Rize vidí profesorka Marie Ryantová z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Napsala o něm knihu Konvertita a exulant Jiří Holík.

06-07-2019