V Česku se začne jezdit na vodík

Do Česka přichází vodík. Už za tři měsíce bude v Neratovicích otevřena první vodíková pumpa na území nových členských států Evropské unie. Zároveň začne v Neratovicích, rovněž v premiéře, jezdit na vodík první autobus městské hromadné dopravy. Podrobnosti má Zdeněk Vališ.

Česko se neratovickou vodíkovou pumpou v podstatě napojí na německou „vodíkovou trasu“ a přes ní i na budovanou evropskou „vodíkovou dálnici“. Středočeské Neratovice nebyly pro rozjezd vodíkového programu vybrány náhodou. Jednak leží takříkajíc na dojezd od nejbližší německé vodíkové čerpací stanice v Drážďanech, jednak bude pro pumpu využíván vodík, který vzniká jako vedlejší produkt ve zdejším chemickém kombinátu Spolana.

„Základním důvodem, proč se vodíková čerpací stanice buduje, je vytvoření jakéhosi prvního ostrova, kolem kterého se bude ptom rozrůstat doprava založená na vodíku.“

Luděk Janík, foto: autorLuděk Janík, foto: autor Říká Luděk Janík z Ústavu jaderného výzkumu v Řeži u Prahy, vedoucí projektu. Tankování čistého vodíku bude podle něj čistě rutinní záležitostí.

„Proces čepování vodíku je prakticky stejný, jako u současných paliv benzínu či nafty. Řidič prostě zvedne tankovací pistoli, zasune do vozidla a spustí tankování. Proces není nebezpečný. Jsou zde aplikovány bezpečnostní technologie tak, aby nedocházelo k úniku vodíku.“

Podle platné legislativy není dosud vodík palivem, a proto na něj není uvalena třeba spotřební daň. Tak, jako podle očekávání poroste v budoucnu cena konvenčních paliv, bude se výhodnost vodíku ještě zvyšovat.

„Provoz je cenově srovnatelný s dnešními palivy, přepočteno na energii, kterou potřebujeme na ujetí nějakého počtu kilometrů. Za předpokladu, že cena klasických paliv bude vzrůstat, potom výhodnost vodíku jako paliva bude stále větší, protože náklady na jeho výrobu jsou prakticky konstantní.“

Karel Bouzek, foto: autorKarel Bouzek, foto: autor Jenže to má háček. Vodík, vyrobený ve Spolaně Neratovice, může být z technologických důvodů relativně laciný. Pro výrobu velkého množství vodíku se ale ve světě využívá zemní plyn, popřípadě elektrolýza vody. V tomto případě tedy cena vodíku přímo závisí na ceně vstupní suroviny – plynu nebo elektřiny. A v tomto případě dostává trhlinu i oblíbené – i když pravdivé – tvrzení, že jediným odpadem při použití vodíku jako paliva je čistá voda. Při velkovýrobě vodíku ze zemního plynu vzniká totiž oxid uhličitý. Jak řekl Radiu Praha profesor Karel Bouzek z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, který se na neratovickém programu rovněž podílí, zemní plyn skutečně není nejvhodnějším řešením pro široké využití vodíku v dopravě v budoucnu.

„Za to, abychom se lépe cítili ve městech a tam, kde se pohybuje větší množství aut, by primárně zaplatilo místo, kde by stála továrna na výrobu vodíku z fosilního paliva. Hlavně by ale nedocházelo k tomu tolik žádanému velkému snížení produkce skleníkových plynů.“

Nejideálnější je samozřejmě elektrolýza vody, která je ale náročná na spotřebu elektřiny. Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů je velmi drahá.

„Nadále zatím přetrvávají jako hlavní představitelé do budoucnosti fyzikální zdroje. Ať už je to klasická jaderná elektrárna, která by produkovala elektrickou energii a ta by následně formou elektrolýzy vody vytvářela vodík. Ať už by to byl vývoj nového typu jaderného reaktoru na bázi jaderné fúze.“

Vraťme se ale do Neratovic. Zatím jediným klientem vodíkové pumpy u nás bude autobus místní veřejné dopravy. Ten speciálně vyrobila plzeňská Škoda Electric. Pokud jde o technickou stránku věci, vodík nebude v autobusu využíván jako přímé palivo v nějakém spalovacím motoru, i když i tímto směrem jde ve světě vývoj. Český autobus bude poháněn elektromotorem a elektřinu bude získávat přes vodíkové palivové články. Takový článek pracuje na obráceném principu elektrolýzy vody. Hodně zjednodušené řečeno, na jednu elektrodu je přiváděn vodík, na druhou kyslík nebo vzduch a můžeme z elektrod odebírat elektrickou energii. Podstatné je, že chybí proces spalování a palivový článek nemá žádnou pohyblivou část. A jak říká profesor Bouzek, účinnost takového článku je vysoká. Je asi dvojnásobná oproti klasickému spalovacímu motoru.

„Vlastní palivový článek bude dodán německou firmou, která se na daném poli pohybuje už řadu let a má články instalované v řadě autobusů v západní Evropě. Český vklad je především ve vlastním autobusu, který jsme schopni vyrobit ve Škodě Plzeň. Ta má příslušnou technologii zvládnutou už řadu let. A díky tomuto projektu má možnost uzpůsobit své technologie a naučit se nahradit to klasické sbírání energie trolejemi palivovým článkem. V konečném důsledku, v případě, že budou dostatečně konkurenceschopní, to může znamenat význačný přínos pro rozvoj podniku.“

Luděk Janík z Ústavu jaderného výzkumu v Řeži k tomu dodává.

„Na vývoj autobusu bylo vynaloženo asi 25 milionů korun. Je ale třeba si uvědomit, že se jedná o prototyp. Až se bude stavět autobusů více, nebude už třeba nic vyvíjet. Může se využít toho, co bylo vyvinuto.“

V budoucnu by tedy mohly přibýt další autobusy a časem i osobní vozy. Třeba takové, jaké už sériově prodává Honda v USA. Odborníci vesměs uvádějí, že vývoj alternativních pohonů k těm dnešním bude postupný, nakonec ale zvítězí vodík, který za třicet až čtyřicet let ovládne dopravu.