Bude důchodová reforma na dluh?

14-02-2008

Začátkem týdne vláda schválila návrh zákona, který by měl provést první fázi důchodové reformy: ta je sice nejméně populárním, ale technologicky vlastně nejjednodušším krokem uvažovaných změn. Jde v něm zejména o postupné zvýšení věku odchodu do důchodu, o prodloužení doby odvádění pojistného a také o novou kategorizaci invalidních a vdovských nebo vdoveckých důchodů. Mnohem náročnější fáze by ale měly následovat později, při přesměrování toku peněz spořených na důchody tak, aby plynutím času neztrácely na hodnotě.

Dnes žije v Česku asi půldruhého milionu lidí starších 65 let, kteří tak tvoří patnáct procent obyvatel. Podle propočtů Českého statistického úřadu by ale v roce 2030 měli tvořit už téměř čtvrtinu populace a o dalších dvacet let později bude v předpokládaném penzijním věku dokonce každý třetí obyvatel České republiky. Jistě, prodlužování lidského života, vývoj porodnosti, migrace a případné závažné společenské změny nelze předvídat na tak dlouhou dobu dopředu úplně přesně. Nicméně tendence stárnutí obyvatelstva není žádný nový objev a projekce vychází z dosud zaznamenaných a potvrzených trendů. Pokud budou opravdu pokračovat nastoupeným směrem, ani navržené zvyšování věku odchodu do důchodu samo o sobě neodpoví na otázku, jak financovat důstojný život lidem v postproduktivním věku a neobrat přitom pracující o veškerý výdělek na daních a odvodech, jak v případě otálení s reformami varuje ekonom Raiffeisenbank Aleš Michl. "Pokud nebude vůle k dohodě na finální a komplexní reformě důchodů, tak přijdou další taková nepopulární opatření a jedním z nich může být buď zvýšení zdanění anebo reálné snížení důchodů."

Petr NečasPetr Nečas Tyto argumenty uznávají nejenom vládní strany, ale v zásadě i opozice. Ministr práce a sociálních věcí, občanský demokrat Petr Nečas jí nabídl možnost promluvit do výsledné podoby vládního návrhu: "Po celý legislativní proces budeme intenzivně konzultovat. Budeme se snažit dosáhnout ne-li podpory, tak alespoň tolerance těch klíčových změn, které jsou naprosto nezbytné."

Nečasův předchůdce ve funkci, sociální demokrat Zdeněk Škromach kvůli stabilitě systému rovněž požaduje konsenzus, který "by měl být dohodnut, a myslím si, že je to zodpovědnost každé vlády, v širším měřítku, než většiny jednoho poslance Hovorky, dohodnout tyto změny i s opozicí tak, aby přetrvaly další vlády, které přijdou do budoucna a aby hlavně mladá generace věděla, za jakých podmínek do důchodu půjde."

Přes vzájemné apely se ale vláda s opozicí nedokázala přes půl roku dohodnout a návrh zákona putuje do sněmovny ve znění, které má nejisté vyhlídky na schválení většinou jednoho nebo dvou hlasů. "Zodpovědná vláda nemůže konat jinak, než koná tato vláda," hájí svůj postup ministr práce Nečas. Podle ekonomů opozice sice nechá na vládě odpovědnost, ale riziko budoucího zrušení přijatých opatření je podle nich velmi malé. V České televizi to nepřímo potvrdil i stínový ministr práce Zdeněk Škromach: "Jsou věci, které se samozřejmě dají určitým způsobem modifikovat. Ale například pokud se rozhodne o tom, že se bude prodlužovat postupně důchodový věk, to jsou věci, které už se vrátit zpátky prostě nedají."

Jiří Paroubek a Zdeněk Škromach (vpravo), foto: ČTKJiří Paroubek a Zdeněk Škromach (vpravo), foto: ČTK Skutečný souboj se podle všeho nepovede o sice nepopulární, zřejmě však nezbytné zvyšování věku odchodu do důchodu, ale o přesouvání peněz z rukou státu do soukromých penzijních fondů.

Takzvaný opt-out, naplánovaný až na třetí fázi reformy někdy kolem roku 2010, znamená možnost neodvádět určité procento sociálního pojištění do průběžného financování důchodů a místo toho dávat prostředky na kapitálové spoření, zvolené pojištěncem. Tyto fondy by měly zhodnocovat vložené peníze efektivněji, než státní důchodový systém, celá operace má však svá rizika. Na jedné straně stát musí pečlivě hlídat hospodaření fondů, rozlišit peníze pojištěnců od prostředků majitelů, případně limitovat procento výnosů, které lze použít na provoz a dividendy. Účinně bránit zpronevěrám, tunelování a podobně. I když budou Češi zkušenější a opatrnější, než v 90. letech v době kupónové privatizace, podobné hrozby nelze nikdy vyloučit. Na straně druhé ale příliš omezené a konzervativní hospodaření s sebou nese riziko, že kapitálové výnosy budou tak nízké, že pokryjí sotva inflaci.

Sociálnědemokratický exministr práce Škromach má ještě jednu obavu: "To, co nám nejvíc vadí, je otázka takzvaného opt-outu, vlastně vyvedení peněz ze stávajícího důchodového systému, který by ale přímo ohrožoval už stávající důchodce."

Markéta ŠichtařováMarkéta Šichtařová Že odvedení části peněz ze současného financování důchodů do budoucnosti představuje citlivé místo, přiznává i ředitelka společnosti Next Finance Markéta Šichtařová: "Je pravda, že okamžik přechodu z jednopilířového systému na dvou- nebo třípilířový je tím základním problémem, na kterých většina těch důchodových reforem ztroskotává. Protože z praxe většiny států vyplývá, že ty státy obvykle nemají finanční prostředky, jak ten přechod uskutečnit."

Podle Šichtařové země propásla jednu vhodnou chvíli. "Česká ekonomika ještě před několika lety byla ve výborné situaci v tom smyslu, že jsme měli ještě mnoho podniků na privatizaci. A tyto privatizační příjmy se daly velice výborně použít právě na dofinancování toho přechodu."

Česká republika ještě má nebo bude mít určité privatizační příjmy, ty ale podle Šichtařové bude nutné doplnit. "Druhou možností je potom vydání státních dluhopisů a vyrobení si státního dluhu. To pravděpodobně bude nezbytné i v případě, že použijeme privatizační příjmy, protože ty s největší pravděpodobností nebudou stačit na dofinancování toho průběžného systému. Ale v tomto případě, kdy skutečně provádíme něco tak dlouhodobého a strategického, jako je důchodová reforma, je myslím nějaké navýšení státního dluhu skutečně legitimní záležitostí. To je něco úplně jiného ve srovnání se situací, kdy vyrábíme deficity státních financí běžně každý rok u státního rozpočtu," tvrdí ekonomka Markéta Šichtařová.

14-02-2008