Patří k sobě svatováclavské tradice a česká státnost?

28-09-2013

28. září si připomínáme nejen tradiční svátek sv. Václava, ale i státní svátek Den české státnosti. Tento svátek slavíme letoš už potřinácté a dá se říct, že jsme si na něj zvykli. S jeho vznikem v r. 2000 byly ovšem spojeny velké diskuse a spory. Připomene je pořad z roku 2005, který připravil Zdeněk Vališ. Oslovil přitom historika Dušana Třeštíka i komentátory Jiřího Hanáka nebo Bohumila Doležala.

Bazilika sv. Václava ve Staré Boleslavi, foto: Zdeněk Vališ / Český rozhlas - Radio PrahaBazilika sv. Václava ve Staré Boleslavi, foto: Zdeněk Vališ / Český rozhlas - Radio Praha S českými svátky bývá kromě Vánoc většinou potíž. Jestliže takový svátek připadne na víkend, většina lidí ho snad ani nezaznamená. Lidé berou svátek na vědomí pouze tehdy, když mají v jinak všední den volno. Kdybyste se jich ovšem zeptali na symboliku toho dne, asi by na vás mnozí hleděli hodně nechápavě. Prostě je nějaký svátek. Možná je tento svérázný český postoj způsoben tím, že naše svátky jsou vesměs poněkud zvláštní směsicí historie, která se čas od času přepisuje podle momentální potřeby. Už pátý rok máme také datum 28. září vyznačeno v kalendáři červeně jako státní svátek. O tomto státním svátku rozhodli poslanci po zvláště bouřlivé diskusi. Nakonec zvolili šalamounské řešení. V oficiálním názvu nebude připomínán svatý Václav a svatováclavská tradice, ale bude to Den české státnosti. Tehdejší předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus se pak nechal slyšet, že svátek 28. září považuje za naprostý nesmysl. Tehdejší premiér Miloš Zeman zase využil parlamentní diskuse k ironické poznámce, když řekl, že kníže Václav měl některé skvělé myšlenky, třeba to, že ročně odváděl do Německa 120 volů. To by se podle Zemana dalo využít i dnes, následkem čehož by se výrazně zvýšila kvalifikační struktura české populace. Ale pojďme zpátky k 28. září. Ve Staré Boleslavi, kousek od baziliky sv. Václava, jsem zastavil několik kolemjdoucích a zeptal se, jak se jmenuje státní svátek 28. září.

Socha svatého Václava ve Svatováclavské kapli chrámu Svatého Víta v Praze, foto: Barbora Kmentová / Český rozhlas - Radio PrahaSocha svatého Václava ve Svatováclavské kapli chrámu Svatého Víta v Praze, foto: Barbora Kmentová / Český rozhlas - Radio Praha "Je to svátek svatého Václava."

Jste si jist, že je to svátek svatého Václava?

"No, je to spjaté se svatováclavskou tradicí, de facto se vznikem českého státu, takže si myslím, že je to spjaté s Václavem."

Když ale poslanci tento svátek schvalovali, dali mu jiný název.

"Tak vidíte, že oficiální název neznám."

 

"Vím, že je to nějaký státní svátek, ale abych pravdu řekla, tak teď nevím...(smích). Ale asi něco s republikou."

Kde se teď nacházíte?

"Ve Staré Boleslavi"

Tady byl zavražděn ....

"Aha, svatý Václav, tady v tom kostele kousíček dál. Tak to vím!"

 

"Svatý Václav, máte na mysli svatého Václava?"

Je to Den české státnosti.

"No tak jsem se sek´"

 

"Jo, to vím, jedná se o svátek české státnosti."

Jste první člověk, který odpověděl téměř správně. O čem ten svátek vypovídá?

"Tak to vám neřeknu, to netuším. Vím jenom, že je to v kalendáři jako svátek české státnosti."

 
Zavraždění svatého VáclavaZavraždění svatého Václava

Když sněmovna schválila 28. září jako státní svátek, známý publicita Jiří Hanák napsal, že mu tento svátek "prý Den české státnosti" připomíná tzv. druhou republiku, "která patřila k nejhnusnějším obdobím české historie". A jak nahlíží Jiří Hanák na svátek 28. září dnes? Co by si měli Češi ten den připomínat?

"Jako Čech bych měl představu pečené posvícenské husy. Jako katolík bych měl na očích výročí svatého Václava. Ovšem Češi - zákonodárci po mě chtějí, abych jako občan v tom viděl Den české státnosti. To já ale vidět nemohu, protože ten svátek je zmatečný, nesmyslný. Den české státnosti je 28. říjen. Svatý Václav navíc v žádném případě není zakladatelem českého státu. Jím je jeho bratr, bratrovrah Boleslav. Ten sice válčil s německým císařem velmi dlouho a urputně, ale tak urputně, že si získal jistou autoritu. A i když Čechy zůstaly členem Římské říše, vydobyl Boleslav provždy pro Čechy velkou samostatnost a autonomii."

Zcela jinak vidí svátek 28. září politolog Bohumil Doležal.

"Podle mého názoru je ten svátek důležitý, protože se vztahuje k osobě knížete Václava jako zakladatele české státnosti.To je, myslím, věc, která by mohla spojit katolíky, evangelíky i tu ateistickou většinu u nás. Je tak trochu podivné, že my dnes slavíme jako hlavní státní svátek stát, který není ve všem všudy totožný s Českou republikou a který už neexistuje. A onu českou tradici, která se různými přerušeními táhne od 10. století, jsme nechali stranou. To myslím byla velká chyba. A byla napravena tím, že se 28. září stalo státním svátkem."

Zavraždění svatého Václava, foto: Archiv Českého rozhlasu - Radi PrahaZavraždění svatého Václava, foto: Archiv Českého rozhlasu - Radi Praha Je zřejmé, že spor o to, zda se má česká státnost připomínat spíše 28. září nebo 28. října, nadále rozděluje českou společnost. Zmatek dovršili poslanci ještě tím, že odhlasovali jako státní svátek 1. leden - Den obnovy samostatného českého státu. Ten den je ale zároveň Novým rokem, takže většina lidí má po silvestrovském veselí asi zcela jiné starosti, než aby tento svátek vůbec zaznamenala.

Jak už bylo řečeno, rozhodování politiků o 28. září nebylo jednoduché. Zatímco některým vadilo, že by se jako státní svátek měla oslavovat vražda, jiní se nemohli smířit s tím, že by stát přijal za svůj církevní svátek. Diskutující ale často poukazovali také na to, že svatým Václavem se oháněli kolaboranti za nacistické okupace. Připomínali i protektorátní vyznamenávání Svatováclavskou orlicí. Svatého Václava se dovolával i jeden z nejaktivnějších kolaborantů, protektorátní ministr školství a propagandy Emanuel Moravec, o čemž svědčí ukázka z archivu Českého rozhlasu.

"Kníže Václav se zasloužil o český národ tím, že Čechy smířil s Němci a že české země včlenil do Říše, která jim poskytovala ochranu, a která české země vyzvedla k netušenému rozkvětu a moci. Budeme-li svorni a jednotni, budeme-li opravdu upřímně a pevně se řídit politikou knížete Václava, tedy nezahyneme. Chorál svatováclavský nebude už pro nás modlitbou v nouzi, nýbrž slavnou připomínkou slibu, jež jsme dali Říši, které věříme, a které pomáháme co nám síly stačí v jejím velikém boji za lepší svět."

Svatováclavska kaple v chrámu Svatého Víta v Praze, foto: Barbora Kmentová / Český rozhlas - Radio PrahaSvatováclavska kaple v chrámu Svatého Víta v Praze, foto: Barbora Kmentová / Český rozhlas - Radio Praha Někdejší premiér Miloš Zeman v parlamentní diskusi připodobnil knížete Václava k člověku, který zastával názor, že ohnutá páteř je tím nejlepším způsobem, jak se vyrovnat s velkým německým sousedem. Tato slova vyvolala bouři nevole u křesťanských demokratů. Někteří poslanci pak pokládali otázku, zda tedy na Václavském náměstí máme sochu kolaboranta, ke kterému chodí klást květiny nejen čeští státníci, ale i normální občané. Politolog Bohumil Doležal připouští, že svatováclavská tradice se u nás pojí s katolicismem, "který u nás má u většiny obyvatel špatnou pověst," a že je také spojena s protektorátem, kdy se nacisté pokoušeli "tu památku svatého Václava nějakým prasáckým způsobem zneužít." Doležal ale zdůrazňuje, že svatováclavská legenda vypovídá o něčem jiném.

"To, oč v té legendě jde, není naše splynutí do němectva, ale naše splynutí s Evropou, tedy to, co se dnes vlastně realizuje v Evropské unii."

Pojďme ale dát slovo historikovi. Dušan Třeštík je uznávaný odborník na raný středověk. Jak řekl Radiu Praha, ona podvojnost dat související s českou státností vznikla už za první republiky.

Historik Dušan Třeštík, foto: Wikimedia Commons / Free DomainHistorik Dušan Třeštík, foto: Wikimedia Commons / Free Domain "Ta dvě data osmadvacátá, září nebo říjen, byla vždy stavěna proti sobě. Protimasarykovská opozice za první republiky si zvolila právě Václava, jako svůj symbol, tedy hlavně katolická opozice. Jedním z hlavních nedostatků nového státu bylo to, že neměl vyrovnání s církví, katolickou církví, která byla prorakouská, a zejména ve svých konzervativních kruzích protimasarykovská. Proto Masaryk prohlašoval, že náš program je Tábor. K jakémusi vyrovnání došlo teprve v roce 1929, a to symbolicky s velkými oslavami svatého Václava. Tehdy se věřilo podle historika Pekaře, že Václav byl zabit v roce 929. Slavilo se tedy velké svatováclavské milénium, při kterém se Masarykovo Československo přihlásilo k oné tisícileté tradici. Tehdy také byla dána ona podvojnost osmadvacítek, 28. září a 28. října."

Vznik české státnosti by se samozřejmě mohl datovat ještě od jiných dějinných událostí. Nabízí se třeba rok 895, kdy knížata Spytihněv a Vratislav, otec Václava, vypověděla poslušnost velkomoravskému panovníkovi a vyžádala si přijetí do franské říše. Držme se ale raději onoho dramatického zářijového data roku 935. Tady ale stojíme před jiným dilematem. Dá se opravdu za "otce" české státnosti považovat kníže Václav? Něco už nadhodil publicista Jiří Hanák. Co na to říká historik Dušan Třeštík?

Socha svatého Václava na Václavském náměstí v Praze, foto: Kristýna Maková / Český rozhlas - Radio PrahaSocha svatého Václava na Václavském náměstí v Praze, foto: Kristýna Maková / Český rozhlas - Radio Praha "Existovaly dvě dějinné alternativy. Jedna byla nabízena Václavovi z tehdy ještě neexistující, ale vznikající německé říše. Čechy a jejich panovník by byli v podstatě na stejné úrovni, na jaké byli ti vévodové Bavorů, Švábů, Franků, jejichž spoluprací se tehdy vytvářela říše, které se později začalo říkat německá. Druhá alternativa byla postavit se vojensky proti té vznikající říši, konkrétně proti Jindřichovi I. Ptáčníkovi. Tohle bylo strašně riskantní. Čechy ještě nebyly jednotné, byla zde celá řada knížectví, která sice volně uznávala přemyslovskou nadvládu, ale jinak si dělala svou politiku. Zahájit válku proti tomu mocnému konglomerátu, který budoval Jindřich I. tedy znamenalo především zaútočit na ta domácí česká knížata, podmanit je, vybudovat silnou armádu a s jednotnou armádou se postavit na odpor. Tenhle spor mezi dvěma alternativami byl možná rozhodnut dokonce i náhodou, protože ta vražda Václava, jak je líčena v legendách, mohla být náhodná. Ona byla ale jakousi historickou nutností, protože šlo o tak zásadní spor, že ho asi nešlo vyřešit jinak. Boleslav měl tehdy obrovské štěstí, protože krátce po zavraždění Václava zemřel Jindřich I. a jeho synové se dali do boje o moc a říše neměla vůbec žádnou možnost tady zasahovat proti té akci Boleslava. Ten se samozřejmě okamžitě vrhl na ostatní česká knížata, podmanil si je, srovnal jejich hrady se zemí, vystavěl vedle nich své hrady, do nich vložil své posádky. A aby svou armádu uživil, zahájil obrovskou expanzi. Dobyl Slezsko, Krakovsko, celé Malopolsko, Halič, Volyň. Někdy v roce 950 byl už na hranicích s Kyjevskou Rusí. Vytvořil prostě obrovský stát."

Podle Dušana Třeštíka tedy v pozadí vraždy Václava stál zásadní ideový a politický spor. A způsob, jakým byl vyřešen, vedl ke vzniku českého státu.

Svatá Ludmila, foto: Barbora Kmentová / Český rozhlas - Radio PrahaSvatá Ludmila, foto: Barbora Kmentová / Český rozhlas - Radio Praha "Tam šlo o budoucnost tohoto státu, o vůbec dějinnou možnost, zda tento stát bude nebo nebude, zda bude tento národ nebo nebude, protože ten národ ještě neexistoval."

Je to tedy poněkud paradoxní situace. Boleslav reálně vytvořil český stát, ale vznik české státnosti je připisován Václavovi. Přispěl k tomu ostatně sám Boleslav. Nechal převést bratrovo tělo do Prahy a učinil z něj světce. Bylo to plně v jeho moci, tehdy ještě nerozhodovala o světci papežská kanonizace v Římě. Jak připomíná Dušan Třeštík, ještě před koncem desátého století už byl Václav pokládán za světce nejen v Čechách, ale i ve Svaté říši římské a jeho uctívání se šířilo dál do Polska a Ruska.

"Václav udělal jako světec velice úspěšnou kariéru na západě v říši. Byl to také první slovanský světec, nepočítáme-li trochu spornou svatost jeho babičky Ludmily. Václav byl prostě naprosto jasný. Jeho životopis, jeho legendy dokonce sloužily jako vzory pro životopisy členů otonské dynastie v německé říši. Jeho ostatky se nacházely po celé říši. Císař Ota II. osobně objednal novou, lepší legendu o svatém Václavu, kterou nechal šířit po celé říši."

Pomník sv. Václava ve Stochově, foto: Zdeněk Vališ / Český rozhlas - Radio PrahaPomník sv. Václava ve Stochově, foto: Zdeněk Vališ / Český rozhlas - Radio Praha Něco jiného je samozřejmě svatováclavská legenda, něco jiného jsou historická fakta. O Václavovi toho objektivně potvrditelného víme příliš málo, než abychom si mohli být čímkoli jisti. Jediné nelegendistické svědectví pochází z počátku 70. let 10. století, a to ze záznamů kronikáře Widukinda. Ten říká, že Boleslav zabil svého bratra, o němž se vyprávějí zázračné příběhy, kterým ale kronikář moc nevěřil. Záviš Kalandra, historik popravený při procesech v 50. letech, dokonce přišel s kuriózní myšlenkou, že Václav ani reálně nežil, že šlo o jakési původně pohanské božstvo přetřené křesťanským nátěrem. Kalandrova konstrukce ale nenašla žádné další zastánce. Faktem je, že ani nevíme, kdy se Václav narodil. Podle pověsti to mělo být v roce 903 ve Stochově, městečku poblíž Kladna.Václav měl mít po narození sto chův, odtud také jméno Stochov. Znají údajný původ názvu městečka dva školáci, které jsem oslovil na místním náměstí?

"Nevím."

"Musel bych dlouho přemýšlet."

Víte, že se ve Stochově narodil kníže Václav?

Stochovský dub, foto: Zdeněk Vališ / Český rozhlas - Radio PrahaStochovský dub, foto: Zdeněk Vališ / Český rozhlas - Radio Praha "No, to víme."

"Určitě tady něco vybudoval."

Co tady vybudoval?

"Nevím, ale vedle Stochova stál hrad."

Pověst dále uvádí, že, že na místě sídla, kde se Václav narodil, zasadila v den jeho narození jeho babička kněžna Ludmila dubovou ratolest, z níž vyrostl mohutný strom. Ten stále stojí u místního kostela. Odborníci předpokládají, že jeho stáří skutečně odpovídá zhruba 1100 letům.

Nezvratná fakta o knížeti Václavovi se ale přece podařilo získat, a to výzkumem kosterních pozůstatků Václava a dalších příbuzných Přemyslovců. Podrobný výzkum prováděl před lety význačný český antropolog profesor Emanuel Vlček. Jak řekl Radiu Praha, tento výzkum jednoznačně potvrdil pravost Václavových ostatků a fakt, že Václav nebyl jen legendou. Význačným vodítkem byl otec Václava, kníže Vratislav, jehož skelet se zachoval ve velmi dobrém stavu. Příbuznost se zjišťovala různými způsoby. Jaké byly hlavní?

"Bylo to za prvé pomocí sérologie, za druhé morfologie, stavby lebky. Kníže Václav se značně podobal svému otci Vratislavi I."

Profesor Emanuel Vlček, foto: Zdeněk Vališ / Český rozhlas - Radio PrahaProfesor Emanuel Vlček, foto: Zdeněk Vališ / Český rozhlas - Radio Praha Podle výskytu určitých znaků byla jasně potvrzena linie kněžna Ludmila, syn Vratislav, vnuk Václav. O překvapení přitom nebyla nouze. Nejpřekvapivějším zjištěním byl fakt, že Václav nebyl žádný mladík, jak ho popisují kroniky. Bylo mu v době smrti asi 40 let. Také o svaté Ludmile si podle profesora Vlčka musíme opravit představu.

"My jsme se učili ve škole, že to hodná drobná babička. Po průzkumu jsme zjistili, že to byla fyzicky statná žena."

A ještě další překvapení čekalo badatele. V Kapli svatého Václava v katedrále svatého Víta na Pražském hradě je umístěna Václavova socha, vytvořená za Karla IV. Petrem Parléřem. Superprojekce lebky knížete Václava do sochařského portrétu dokázala, že umělec měl při vytváření podoby k dispozici světcovy ostatky.

"Máme tady vlastně jednu z kriminalistických metod, kdy se dělá superprojekce portrétu do lebky nebo obráceně lebky do portrétu. A ta superprojekce v případě Parléřovy sochy naprosto odpovídá, do velikých detailů."

Někdy v polovině 11. století se svatováclavský kult stal ústřední součástí státní ideologie feudálních Čech. Během dalších staletí vystupoval svatý Václav jako mystický věčný vládce české země a ochránce Čech před útoky nepřátel. To nejlépe zachycuje tzv. blanická legenda. K názoru, že Václavova vláda nad českou zemí je věčná se důrazně přihlásil i Karel IV. Dají se Češi ještě dnes považovat za čeleď svatého Václava? Podle historika Dušana Třeštíka je to věc volby.

Kardinál Miloslav Vlk, foto: Zdeněk Vališ / Český rozhlas - Radio PrahaKardinál Miloslav Vlk, foto: Zdeněk Vališ / Český rozhlas - Radio Praha "Čeleď, tím se rozumí všichni, kteří jsou pod střechou jednoho hospodáře, nejen příbuzní, jakási korporace pod jedním hospodářem. V tomto smyslu, vysloveně korporativistickém, asi Češi nejsou čeleď svatého Václava. Tato korporativistická idea patří do evropské tradice, je to konzervativní idea. Druhá evropská tendence je liberální. Staví na jednotlivci. Tady se musíme rozhodnout. Konstruováni jsme Masarykem jako stát jednotlivých občanů a ne korporace. Jsou tu ale pořád lidé, kteří by rádi viděli Čechy, tento národ, jako jakousi korporaci spolupracující, ne si volně konkurující v demokratické soutěži. Málo si to uvědomujeme, ale ten rozpor mezi, řekněme, Masarykovským pokrokářstvím a jakýmsi korporativním tradicionalismem tady pořád je."

Vraťme se ještě na začátek, ke svátkům jako takovým. Mohou ještě dnes svátky, chápané jako církevní, oslovit širokou veřejnost? Kardinál Miloslav Vlk si myslí, že by měly.

"Víte, mě se mnohdy zdá, že my po 40 letech toho, co jsme prožili, poněkud zapomínáme na své kořeny. Nebo, když to řeknu ještě silněji, z těch kořenů jsme jako by vykořeněni. A ty svátky by snad měly sloužit k tomu, abychom se navraceli ke kořenům. To nemyslím jen historicky, k tomu, co bylo dříve, ale k těm kořenům duchovním. Myslím na tradici svatováclavskou nebo chcete-li na svatého Cyrila a Metoděje. A i Hus patří do duchovní tradice této země."

Česká televize v tomto roce hledala několik měsíců v grandiózní anketě Největšího Čecha všech dob. Nejvíce hlasů dostal nakonec Karel IV. Knížete a světce Václava umístili Češi na 17. místo. Před ním se ocitli například Karel Čapek, Jan Žižka, Jan Werich, Emil Zátopek nebo Karel Gott. Zajímavé ale je, že kdykoliv se v této zemi něco opravdu vážného děje, sbíhají se lidé ke svému knížeti na Václavském náměstí. Ke svému státu?

28-09-2013