Vítkovice - město s jedinečnou industriální architekturou

Vítkovice to jsou železárny, ale i jedinečná architektura. Doly, vysoké pece, koksovna a mezi tím unikátní kolonie domků z červených cihel. Vítkovice objevili fotografové i světoví architekti.

Když se řekne Vítkovice, většině lidí se vybaví železárny, hutě, komíny.

"Přiznám se, že lidé, když přijedou z jiných měst, tak říkají: to je hrůza. Není to hrůza, je to krása. Je to půvab krajkoví stožárů. To je opět jedinečnost Vítkovic, že téměř každá ulice nám končí buďto ve fabrice, v potrubí nebo v kolonii a nebo komínem, což nikde jinde není,"

říká s nadšením Lenka Kocierzová, kronikářka vítkovické radnice. Vítkovice mají jedinečnou architekturu. Ve druhé polovině 19. a počátkem 20. století tu došlo k masivnímu rozvoji těžkého průmyslu - uhlí, hutnictví, výroba oceli. Dá se říct, že Vítkovice vyrostly na zelené louce. Jsou zde pravoúhlé ulice a my stojíme uprostřed náměstí.

RadniceRadnice "Jsme právě před vítkovickou radnicí, která je z režného zdiva a já vás zvu dál,"

uvedla Lenka Kocierzová. Právě červené režné zdivo je to, co vévodí místním domům a režné zdivo je i v interiéru radnice.

"Je to taková průmyslová secese. Na každé naší vítkovické budově jsou ty cihly použity nejméně na 15 způsobů. A teď vám ukážu jedno z tajemství radnice. Přicházíme ke stěně, kde nevidíte vůbec nic a najednou - vytáhli jsme jednu cihličku jako šuplík. Vždycky jsem to dávala návštěvníkům jako hádanku. Říkali jsme, že tam možná končila milostná psaníčka bývalých úředníků nebo popel z doutníků. Ale nějaký student z Prahy prý řekl, že to bylo na odkapávání vody, když se rosila okna. Tady je důlek, který rosu chytal a teklo to do toho šuplíku."

Takže žádná romantika, ale chytrý vynález. Radnice má i krásnou obřadní síň - vypadá to tady jako na zámku. Většina návštěvníků by něco takového uprostřed průmyslových Vítkovic vůbec nečekala. Architektonicky zajímavé jsou i místní domky - díky režným cihlám lidem připomínají Anglii. Když se totiž majitelé rozhodli stavět nové město, postavili si vlastní cihelnu a vytvořili i své specifické vzory. Zdejší domky tvoří tzv. kolonie. Některé mají tvar písmene I, jiné půdorys U.

"Opravdu je jako podkovička a v jeho náruči se kdysi ukrývala trafika, prádelna, stromy a děti si mohly klidně hrát. Vedle nás by byla ještě bramborová tržnice, knihovna. Bylo tu malé vlakové nádraží. Sloužilo hlavně zaměstnancům železáren, aby se dostávali z těch vzdálenějších končin přímo do centra města. Mezi fabrikami se tu vozilo zboží, plechy, žhavé železo. Kdyby jste přijeli před padesáti lety, tak si ohřejete ruce."

Byly tu kolonie dělnické, hornické, mistrovské i ředitelské vily. Ke každé kolonii náležel jiný typ obchodu. Byly tu budovány ve své době ojedinělé objekty jako závodní nemocnice, jesle, závodní jídelny, prádelny. Na výstavbě se podíleli významní architekti tehdejšího Rakousko-Uherska. Například domky v Josefínské kolonii slouží rodinám s dětmi, vládnu tu pohoda jako by se zastavil čas. Dělnická kolonie Kairo již k bydlení neslouží. A proč název Kairo? Její rovné střechy byly navrženy podle egyptských domů v dnešní Káhiře. Do Vítkovic přicházeli lidé ze všech světových stran. Proto i místní nářečí má svoje specifika.

"Za Ostravicí už je jiné, v Moravské Ostravě je jiné, protože i ta skladba obyvatelstva byla trošku jiná. Napsala jsem o našem nářečí článeček už v roce 2004. Tož tak po kratku po ostravsku se to robilo. Kaše - blefla, či šuplík, štokrdla, tak se mluvilo."

Jeden z vrcholů rozmachu dosáhly Vítkovické železárny v roce 1880, kdy produkovaly 57% vyrobeného železa na Moravě a Rakouském Slezsku. Koncem 60. let minulého století měla fabrika pohltit domky. Záchranu pro Vítkovice přinesl rok 1989. Do obvodu se začal vracet život. Teď se tu usidlují podnikatelé a mění se skladba obyvatel. Začíná se odhalovat i zapomenutá krása industriálního stavitelství. Vítkovice mají co ukázat - zajímavý je třeba kostel sv. Pavla.

"Zvonice byla původně jako požární pozorovatelna a vodárna. Máme křížovou cestu, kterou nelze ukrást. Je na velkých pancéřových deskách zabudovaných do zdi. Kostel měl být z celoželezné konstrukce, potom od toho upustili, tak je to podle dalšího projektu. Opět to mohla být jedinečná rarita vítkovická."

Dnes do Vítkovic jezdí fotografové z celého světa. Objevili je také architekti. Zdejší zajímavostí je i první smaltová galerie akademického malíře Karola Hercíka, kterého právě vidíme.

"Zrovna stojí u plotu, kde jsou jeho smalty. Ve Vítkovicích probíhají několik let sympozia smaltu. Nikde jinde takové plechy nedokážou udělat a je to šance pro mnoho výtvarníků."

Jak dodala Lenka Kocierzová, výsledky sympozií jsou vystaveny před radnicí, velkoplošnými smalty je pokryt celý plot kolem zámečku. Areál Vítkovic byl v roce 2002 prohlášen za Národní kulturní památku. Nikde jinde ve střední Evropě vedle sebe nenajdeme důl, vysoké pece a koksovnu. Je ojedinělé i v rámci Evropy a z toho důvodu se tento areál nachází i na indikativním seznamu na zápis do UNESCO.

Foto: www.ostrava-vitkovice.eu