Ve Slatiňanech představují nejznámější klisnu světa Kincsem

Château de Slatiňany

Vše, co chcete vědět o koních, najdete na zámku ve Slatiňanech. Je tu hippologické muzeum, které mimo jiné představuje nejznámější klisnu světa. Pamatují tu i na rod Auerspergů, bez nichž by tu koně a nejmodernější hřebčín své doby nebyli.

Zámek ve Slatiňanech,  foto: Miaow Miaow / public domain
Na místě dnešního zámku ve Slatiňanech stála ve 14. století gotická tvrz. Kdyby už ve středověku existovala kniha rekordů, možná by se jí podařilo zdolat rekord v rychlosti střídání majitelů. V neuvěřitelně krátkých časových intervalech se jich tu vystřídalo více než 30 a to s pohnutými osudy - zchudli, majetek jim zkonfiskovali, postihovala je náhlá a příliš častá úmrtí. Střídání majitelů skončilo, když Slatiňany v roce 1732 koupil Josef František hrabě ze Schönfeldu a jeho dcera se o pár let později provdala za Jana Adama z Auerspergu. Tato šlechta tu vydržela 200 let.

"Tato šlechta je původem ze Slovinska, jméno rodiny pochází ze slov 'zubří hora'. Pokud znáte zámek Žleby, tak to bylo jejich druhé luxusní sídlo, kam jezdili na léto. Ale ve Slatiňanech se bydlelo většinu roku. Tady je to takové rodinné 101 + 1. Tady se rodily děti, tady se umíralo, tady se žilo,"

přiblížil zámek i jeho obyvatele Jaroslav Bušta. Ani Auerspergové však neměli, co se týče rodinných osudů na růžích ustláno. A začalo to prvním Janem Adamem.

Knížecí erb rodu Auerspergů,  zdroj: public domain
"Měl s manželkou pět dětí. Ona při pátém porodu zemřela, rok na to zemřelo i dítě. Další tři pak zemřely do čtyř let. A nejstarší syn zemře po souboji u Červeného hrádku ve 23 letech. Všechno vyřešila známá císařovna Marie Terezie. Zabije dvě mouchy jednou ranou, protože ožení vdovce Jana Adama s milenkou svého manžela. Ona umře, aniž by mu dala děti. Co dál? Adoptuje synovce. Synovec se ožení, žije dlouho, ale nemá žádné děti a zemře. Před tím adoptuje svého synovce. Ten se ožení a čtyři měsíce na to zemře. Zanechá však po sobě těhotnou manželku a ta porodí tatínka Františka Josefa."

A právě František Josef Auersperg pak na konci 19. století zde buduje nejmodernější hřebčín rakouské monarchie. Stojí jen pár desítek metrů od zámku. Ve své době patřil mezi světovou špičku. Mycí boxy pro koně měly teplou vodu, bylo tu zázemí pro zaměstnance. Dostihové koně tu trénovali bývalí jezdci, především Angličané. Kromě dostihových koní tu byli i koně pro parforsní hony i koně kočároví, uvedl Miroslav Ondráček, který dříve stál v čele hřebčína:

"Na dostavníkovou dopravu se používalo většinou čtyřspřeží. Třeba mezi Prahou a Brnem bylo devět zájezdních hostinců. Měli i stáje, kde byli koně na přepřahání. Vyjeli třeba z Brna, ujeli dvacet kilometrů, přijeli k první hospodě, nastalo přepřahání za čerstvé koně. Osazenstvo kočáru se občerstvilo a pokračovalo se do další hospody až přijeli do Prahy, tam to otočili a zase si ty koně sbírali. Když se osazenstvo kočáru v těch hospodách moc neobčerstvovalo, tak dostavník dociloval průměrné rychlosti 25 kilometrů v hodině."

Hřebčín ve Slatiňanech,  foto: Rry1975 / Creative Commons 3.0 Unported
Rod Auerspergů vymřel po meči v roce 1942. Ani jeden ze synů Františka Josefa se neoženil. Jedna z jeho dcer se provdala za Dr. Josefa Františka Trauttmansdorffa. Majetek jim byl v roce 1945 Benešovými dekrety vyvlastněn. Zajímavostí je, že vnuk posledního majitele Ferdinand Trauttmansdorff je současný velvyslanec Rakouské republiky v Česku.

Po válce vzniklo na zámku hippologické muzeum, a nyní tu chtějí vzdát hold i Auerspergům. Proto byla vybudována nová zámecká trasa, která dokumentuje život rodiny Auerspergů, bez nichž by koně ve Slatiňanech nikdy nebyly. Auerspergové se zasloužili také o modernizaci zámku, byly tu centrální rozvody teplé vody, deset splachovacích záchodů, vany a sprchy.

Zdejší zámecký areál je pro mnohé turisty zajím neobjeveným rájem. V málokterém zámku najdete kromě krásných komnat i hřebčín, anglický park, oboru s jeleny a muflony. Jsou tu sportoviště a v parku dokonce dětské hospodářství, řekl Jaroslav Bušta:

"Marie Antoinetta měla pro své děti takovou vesničku, a tady měli něco podobného. V zámeckém parku je soubor takových malých roubených chaloupek, říká se tomu dětské hospodářství. Tam se děti Auerspergů pod dozorem učily hospodařit. Staraly se o zvířátka, vařily tam. Rodiče je chodili navštěvovat a kontrolovali je a děti byly hostitelé, rodiče hosté. Tam se úlohy úplně obracely."

Zámecký park,  foto: Hippologické muzeum Slatiňany
V nedalekých Nasavrkách je pak nejvýše položená alej jedlých kaštanů střední Evropy, kterou založil Jan Adam z Auerspergu. Hlavní je však ve Slatiňanech expozice věnovaná koním, která se postupně mění. Zámek je svými hippologickými sbírkami proslulý. Autorem této myšlenky je významný český zootechnik a genetik profesor František Bílek. Když byl zámek vyvlastněn, sloužily uvolněné stáje pro starokladrubské vraníky, na jejichž záchraně se také podílel, dodal Miroslav Ondráček.

"Když profesor Bílek prováděl záchranu starokladrubského vraníka, tak použil tři plemena a to především lipicána, orlovského klusáka a noniuse. Za pomoci těchto tří plemen se podařilo profesoru Bílkovi a dalším pracovníkům tehdejší výzkumné stanice pro chov koní zachránit starokladrubského vraníka pro další generace."

Věci ze zámku byly po válce sepsány a odvezeny z 90 procent pryč a to do všech možných institucí po celé republice. Zámek měl to štěstí, že zařízené místnosti byly před tím nafoceny. Muzeum se teď věci snaží vypátrat. Do zámku naopak putovalo vše, co má nějakou souvislost s koňmi. Například v knihovně je na 3500 knížek od 17. do 20. století a všechny jsou o koních.

"To byly svozy sice živelné, ale ve velkolepém stylu. 15 tisíc věcí je přivezeno ze 120 českých hradů a zámků do Slatiňan. Nekontrolovalo se to a tak se stalo, že tu máme několikrát stejnou věc, ale to nevadí. Každopádně množstvím informací o koních to nemá na světě obdoby."

Obraz od G.J. Hamiltona,  foto: Hippologické muzeum Slatiňany
Jak uvedl Jaroslav Bušta, na zámku je například obraz, který znázorňuje jednu z největších loveckých scén.

"Je to Příjezd společnosti k lovu od Ferdinanda Hamiltona z půlky 18. století. Je to poměrně slušná práce. Pikantností je, že pánové, kteří mají na hlavě klobouk, mají v klobouku vepsané číslo a v pravém dolním rohu je legenda, takže víme, kdo tam je. Je to příjezd společnosti Josefa I. Ale tento obraz není odsud, je to jeden z těch svozů, ze zámku Horní hrad u Karlových Varů. Ale byl tu malý průšvih. Zeď má 5,9 metrů. Obraz 6,2 metrů. Co teď? V roce 1950 vzali kladívko a dláto a odsekali štukovou výzdobu u kachlových kamen. Vzali pilku a uřízli kus rámu a potom tam zasunuli ten obraz."

Jedna z místností je věnována dvou největším a nejstarším dostihům světa, Velké liverpoolské a Velké pardubické. Prvním cizincem, který ve Velké liverpoolské zvítězil, byl kníže Karel Kinský z Heřmanova Městce. Jel na klisně Zoedone a bylo to v roce 1883. Na zámku jsou vystavena i nejrůznější sedla a představuje se tu i nejznámější klisna světa Kincsem.

Pohlednice s vyobrazením vstupu na nádvoří zámku,  Carlem Kinským a klisnou Zoedone - prvním vítězem Velké liverpoolské r. 1883 a staré zámecké kuchyně,  foto: Hippologické muzeum Slatiňany
"Je to anglická plnokrevná klisna maďarského chovu, která absolvovala 54 dostihů a všechny vyhrála. Ani jednou nebyla druhá. Říká se o ní taková legenda, že žila spolu s kocourkem, jeden bez druhého nemohl být. Když se jelo na dostihy, tak ošetřovatelé nesměli zapomenout brát sebou kocourka, protože když ho neviděla poblíž startu, tak odmítala startovat. Také se musela vozit voda, na kterou byla zvyklá. Ona se před každým dostihem trošku napila, podívala se, jestli tam je kocourek, odstartovala, všechny koně porazila, napila se a odjela. Ošetřovatelé ji hlídali, spali s ní v boxech. Když se ji nepodařilo otrávit, tak se snažili otrávit kocourka, ale oni byli stále spolu, takže to zdárně přežili."

Pracovníci zámku pátrají po předmětech po původních majitelích i na půdách. Tady byly objeveny například původní žaluzie na okna, mimochodem stále funkční. Nahoře ve věži, kde byla čistírna oděvů, našli na poličce dokonce francouzskou ústní vodu z roku 1929. V oblastním archivu v Zámrsku je uložena kniha, kterou dostal František Josef v roce v roce 1936 od svých zaměstnanců k 80. narozeninám. Jsou tam fotografie 316 zaměstnanců, kteří v zámeckém areálu pracovali.