Unikátní šperky Ulriky von Levetzow mají 469 českých granátů

29-11-2019

Ulrika von Levetzow, poslední láska a múza Johanna Wolfganga Goetha. Jemu bylo 72 let, jí 17. Příběh nenaplněné a neopětované lásky stárnoucího básníka patří mezi největší milostné příběhy evropské historie. V muzeu v Mostě je nyní vystavena unikátní sada šperků Ulriky von Levetzow, která loni prošla náročným restaurováním.

Šperky Ulriky von Levetzow z českých granátů, foto: Pavel Škácha, Oblastní muzeum MostŠperky Ulriky von Levetzow z českých granátů, foto: Pavel Škácha, Oblastní muzeum Most Ulrika von Levetzow, foto: ČTUlrika von Levetzow, foto: ČT Jedná se zřejmě o největší světově známý soubor českých granátů. Jeho součástí je i největší broušený kus na světě. Hodnota celé soupravy je odhadována na 50 až 80 miliónů korun, historická je však nevyčíslitelná.

Sada obsahuje sedm kusů šperků, ve kterých je 469 českých granátů. Dlouho se tradovalo, že jsou to šperky Ulriky, ale není to tak docela pravda, dodal expert na drahokamy Radek Hanus, který se podílel na jejich restaurování:

"Tyto šperky nechal pravděpodobně vyrobit její nevlastní otec, c.k. ministr financí a tajný komoří a daroval je Ulričině matce, kterou miloval. Po smrti matky Amálie je Ulrika zdědila. Pak je zdědil její synovec, protože Ulrika své děti neměla a ten je těsně po smrti paní baronky prodal spolu s panstvím a zámkem městu Most. Takže dnes je víc než sto let majitelem šperků město Most, tedy muzeum."

Před třiceti lety byly šperky ukradeny

Foto: Pavel Škácha, Oblastní muzeum MostFoto: Pavel Škácha, Oblastní muzeum Most Šperky patří k 10 nejdůležitějším klenotnickým pracím v Česku. V muzeu mají jejich historii dobře zmapovanou. Dokonce i jejich krádež, která se odehrála v roce 1988.

"Obrovskou náhodou nedošlo ke skartaci vyšetřovacího a trestního spisu, takže jsme vypátrali, kde je uložený. Půjčili jsme si ho do Prahy a dočetli jsme se, kdo je ukradl, co je k tomu vedlo, jak celá krádež probíhala, kam to schovali. Zjistili jsme, kdo to vyšetřoval a chtěli mu za to poděkovat. Hlavní vyšetřovatel už dneska nežije. Je to kapitán Kryhák. Tak jsme zkontaktovali jeho manželku a té jsme poděkovali."

Policisté šperky vypátrali po 172 dnech. Byly zakopané v železničním náspu. Jeden z trojice zlodějů uprchl a stále se po něm pátrá. Jak dodal Radek Hanus, bohužel se neví, kde je autorem unikátních šperků.

Autor unikátních šperků je dodnes neznámý

Dnes se zlatnické práce puncují a dává se na ně výrobní značka. Šperk je tak snadno dohledatelný.

Gemolog Radek Hanus, foto: Filip Jandourek, ČRoGemolog Radek Hanus, foto: Filip Jandourek, ČRo "Jenomže tady na tom šperku to chybí. Vznikal ještě v době, kdy se nepuncovalo a nesignovalo. Ale takovouto významnou věcí by se ten zlatnický mistr asi pochlubil. Hledali jsme například v archivech v Turnově, v Praze, ve Vídni, v Drážďanech, v Benátkách a tam jsme ho nenašli. Šperk se skládá z pětiřadého náhrdelníku, dvou třířadých náramků, prstenu, náušnic a opaskové spony. Zjistili jsme, že ty náramky a náhrdelník jsou signované tzv. repuncem, což byla speciální značka, kterou nechal zřídit císař František I. v roce 1806."

Stalo se tak poté, co prohrál válku s Napoleonem a státní pokladna byla prázdná. Pomohla ji naplnit i speciální mimořádně vysoká daň na zlato a stříbro. Řada lidí na ni neměla a šperk propadl. Ale proč nemají repunc i ostatní šperky paní baronky?

"Jsou dvě možnosti. Buď to chtěli zatajit, ale vzhledem k tomu, že byl majitel ministr financí a měl na to pravděpodobně dostatek peněz, tak se k této variantě nekloníme. Nebo je možné, že tyto šperky ještě v té době neexistovaly. Kdyby byly vyrobeny v roce 1807, tak už se ten repunc na něj nevztahoval."

Když restaurátoři pátrali po autorovi šperků, zjistili, že se nápadně podobá jedné z věcí ze Svatováclavského pokladu.

"Když jsme hledali podobné šperky, tak jsme našli, že ve Svatováclavském pokladu je tzv. pektorální kříž, který je zdoben ametystem, což je fialová odrůda křemene. A ten kříž vypadá vizuálně velmi podobně jako prsten a opasková spona. Je signován také jenom repuncem a taky mu chybí výrobce. Takže my jsme dohledali pravděpodobně mistra, který vyrobil stejnou nebo podobnou věc, ale nevíme, jak se jmenoval."

Foto: Pavel Škácha, Oblastní muzeum MostFoto: Pavel Škácha, Oblastní muzeum Most

Najít tak velké kameny je dnes téměř nemožné

V roce 2017 se ze šperku ztratilo sedm kamenů. Restaurátoři stáli před rozhodnutím, zda je nahradit červeným sklem nebo pravými granáty. Problém byl, že jsou mimořádně veliké. Mají 8 milimetrů. Když se dnes vytěží šesti milimetrové, tak se to považuje za velký kámen. Nemělo je ani výrobní družstvo Granát. Nakonec uspěli u sběratelů minerálů.

 J. W. Goethe J. W. Goethe "Od nich se nám podařilo koupit osm kamenů. Na všechno jsou znalecké posudky, že jsou to opravdu české granáty a pocházejí z této oblasti. Mohlo se začít brousit. Měli jsme o jeden kámen víc a v průběhu broušení nám jeden prasknul. Takže nám zůstalo těch sedm, které přežily až do konce a ty jsou dneska ve šperku."

Jak dodal Radek Hanus, předpokládá se, že kameny na špercích Ulriky von Levetzow byly v jiných špercích, protože mají různé typy výbrusů. Restaurátoři zkoumají, jestli nejsou takto velké šperky, které by mohly být základem sady, třeba na portrétech Lobkowiczů. Nově zasazené kameny upravili na starých strojích tak, že jsou od ostatních pouhým okem k nerozeznání. Označili je však laserem.

Baronka dopisy od Goetha spálila, zůstal jediný

Nová expozice vznikla v Mostě ke 120. výročí úmrtí Ulriky von Levetzow. Baronka stála například u zrodu pražského Národního muzea. Je tu i jediný dochovaný dopis J. W. Goetha z její pozůstalosti. Veškerou korespondenci s básníkem totiž nechala den před svou smrtí spálit a popel dát do urny, která byla uložena do její rakve.

Do budoucna muzeum počítá i s kompletní renovací Ulričina pokoje. Expozice dostala název Anděl ve třpytu par, který vychází z pojmenování, které dal Ulrice Goethe.

29-11-2019