Rožmitál pod Třemšínem

19-12-2003

Dnes, několik dnů před vánočními svátky se se Zdeňkou Kuchyňovou vydáme do Rožmitálu pod Třemšínem, místa, kde žil autor slavné České mše vánoční Jakub Jan Ryba.

Rožmitál pod Třemšínem je ze všech stran obklopen vrcholky Brd, z nichž právě Třemšín je opředen mnoha pověstmi.

"Má pouze 827 metrů nad mořem. Stával na něm prokazatelně hrad, který zpustošili husité a jako přídomek pro naše město byl vybrán právě Třemšín jako nejbájnější vrchol, přestože je to odtud 12 kilometrů. Tak zdaleka nejsme pod Třemšínem, ale spíše v kraji pod ním."

říká naše průvodkyně Ivana Hoyerová. Jak už jsme naznačili, vrch Třemšín je opředen řadou bájí. Například se vypráví, že v hradní studni je uložen poklad.

"Jeho získání není tak jednoduché. Poklady se otevírají vždy na Velký pátek, to už známe z Erbena. Je třeba ve tři hodiny dojít na Třemšín a nepromluvit ani slůvko. Samozřejmě, že existuje také doklad o tom, že už se mnozí pokoušeli tento poklad dobýt, ale třemšínský mužíček, který je strážcem pokladu, nedovolil a vždycky na ně nastražil nějakou léčku. Promluvili nebo vykřikli a poklad zmizel."

Slavné rožmitálské varhanySlavné rožmitálské varhany Častěji než za pokladem přicházejí turisté do kostela Povýšení sv. kříže, který stál na stejném místě už v roce 1230. Kostel je zdejší nejvzácnější a nejstarší památkou. Jsou v něm i varhany z roku 1750 a hrával na ně i autor České mše vánoční Jakub Jan Ryba. Varhany byly před několika lety restaurovány a tak vypadají i zní stejně jako před stovkami let.

Tak takový zvuk mají slavné rožmitálské varhany. Své sídlo zde má i Společnost Jakuba Jana Ryby, která sdružuje všechny, kteří pečují o Rybův odkaz, bádají po jeho předcích a vydávají noty méně známých skladeb. Jak říká předseda společnosti Hubert Hoyer, Ryba, i když napsal řadu dalších skladeb, je a zřejmě i zůstane spojen hlavně s Českou mší vánoční.

"Když se zeptáte lidí, co složil dalšího, tak většina neví. Řeknou třeba pastorely, ale že napsal půl druhého tisíce skladeb, to málokdo ví."

Ivana HoyerováIvana Hoyerová Hodně skladeb se také poztrácelo. Řadu z nich totiž Ryba věnoval svým přátelům a to pouze v jednom opise. Zachovaly se například pouze 4 kvartety a Ryba jich podle svého soupisu díla napsal na 40.

Do Rožmitálu přišel v roce 1788 a bylo mu tehdy 23 let. Studoval v Praze a nemocný otec chtěl, aby se vrátil a přijal učitelské místo.

"Ryba nechtěl. Praha se mu líbila, byl tam hudební život. Zněla tam Mozartova hudba a mohl poslouchat hudbu varhaníků v kostelích. Dokonce sám u svatého Salvátora na varhany hrál. Ale jako poslušný syn poslechl, udělal si učitelský kurs a odebral se zpátky. Když přišel, tak to místo bylo obsazeno."

To byla pro Rybu veliká rána. Později přišel učit právě do Rožmitálu a školu našel v zanedbaném stavu. Lidé ji nepovažovali za důležitou, což Rybu trápilo. Dostal se kvůli tomu do sporu i s místním farářem, dokonce ani svatbu neměl v Rožmitále. Ryba byl na svoji dobu velice vzdělaný. Mluvil německy, francouzsky, italsky a řecky. Navíc po nocích komponoval, což podlomilo jeho zdraví. Ve svých téměř padesáti letech již začínal být uznáván a také spory utichaly. Přesto v té době převážil jeho negativní pohled na svět.

Pan Hubert Hoyer při hře na rožmitálské varhanyPan Hubert Hoyer při hře na rožmitálské varhany"Osmého dubna 1815 šel ještě do kostela, kde hrál na pohřbu. Ale do školy se už toho dne nevrátil. To nebylo tak úplně neobvyklé, tak ho zpočátku nehledali. Našli ho až třetí den v lese nad Rožmitálem v krvi a s břitvou. V ruce měl knihu od Senecy a na poslední stránce byl napsán dopis na rozloučenou. Tam se loučil se svou manželkou a s dětmi, aby mu to prominuly, ale že se mu svět natolik zošklivil, že už nemohl dál žít a že prosí Boha, aby mu odpustil."

Jak dodal Hubert Hoyer, nedávno se začalo spekulovat, zda někdo Rybu nezavražil. To však podle jeho slov vylučuje Rybův deník, kde se smrtí zabýval už od mládí. Jako sebevrah nesměl být pohřben na hřbitově. Přenést jeho ostatky se podařilo nejstaršímu synovi až po 40ti letech. Rybovi měli celkem 13 dětí, z nich 7 se dožilo dospělosti. Když zemřel, bylo poslednímu dítěti pět let. Rodinu zachránil nový učitelský pomocník, který se ukázal jako kavalír.

"Nastoupil učitelský pomocník pan Štědrý, který byl sice o 20 let mladší, ale velmi ctil Jakuba Jana Rybu a nabídl vdově sňatek. Ta napřed odmítla, ale pak se vzali a opravdu tu rodinu šlechetně zabezpečil. Ona potom asi za pět let zemřela. On se znovu oženil a ještě měl rodinu."

Někteří Rybovi potomci, z nichž žádný již nenese jeho jméno, jsou dnes členy Rybovy společnosti a nedávno dokonce účinkovali v televizním dokumentu, který je všechny představil. Členy společnosti jsou i čeští krajané. Jeden z nich, pan Procházka, operní pěvec, se dokonce přičinil o uvedení "rybovky" v Göteborgu.

"Najednou zazvonil telefon: 'Tady Procházka, Göteborg. My chceme ve Švédsku dávat "rybovku"'. Opravdu to pak zaznělo v tom největším chrámu v Göteborgu na Vánoce nebo v předvánoční době a mělo to velký úspěch. V bulletinu, který vydáváme, je dopis pana Procházky, i varhaníka, i paní, která 'rybovku' překládala. S velkým nadšením tam popisují atmosféru jaká tam byla."

Rybova mše je běžně překládána do němčiny, francouzštiny, angličtiny. Dávala se i na Novém Zélandu a v Kanadě. O takovém úspěchu Jakub Jan Ryba ani nesnil, protože právě tuto mši nepovažoval za významnou skladbu. Spíše se snažil, aby v kostele zněla čeština. Navíc je i autorem textu. Možná právě proto je skladba tak působivá. A jak dodala Ivana Hoyerová, právě Rybova mše vánoční se hraje v Rožmitále na Štědrý den na půlnoční.

"V Rožmitále je půlnoční velice slavná, protože "rybovku" můžete slyšet všude, můžete si ji pustit z radia, z televize, ale přece jenom to živé provedení je živé provedení. Je nabito a lidé stojí venku, protože se všichni nemohou vejít dovnitř."

 

19-12-2003